Rozhovor s Romanem Tilcerem, překladatelem antologie Legendy

Můžete našim čtenářům prozradit, kdy jste se poprvé setkal s dílem Davida Gemmella? A máte mezi knihami nějakého svého favorita?

S dílem Davida Gemmella jsem se poprvé setkal někdy koncem devadesátých let, přispěl k tomu časopis Dech draka, odkud jsem si Gemmellovy romány pamatoval podle obálek Luise Roya.
Co se týče toho favorita… Když člověk nějakou knihu přeloží, pronikne do ní hlouběji než při běžném čtení, a když je dobrá, má ji o to radši. Mou nejoblíbenější knihou od Gemmella se tedy stal Bílý vlk, to je fantasy, jak má být.

Mohl byste antologii Legendy českým čtenářům představit? Za jakým účelem vznikla? A vzdává především hold Davidu Gemmellovi, nebo se dočkáme i návaznosti na některý z autorových příběhů?

Antologie vznikla jako pocta Davidu Gemmellovi a přispěli do ní spisovatelé, které jeho tvorba nějakým způsobem ovlivnila. Editor Ian Whates se navíc rozhodl věnovat zisk z prodeje na udržení Cen Davida Gemmella. Ty nejenže připomínají Gemmellův odkaz, ale také pomáhají zviditelnit současné autory fantasy, kteří si zaslouží pozornost.
Povídky v antologii nesouvisejí s dílem Davida Gemmella přímo, ale spíše duševně či tematicky – podobně jako u Gemmella tu najdeme postavy, které se v nelehkých situacích snaží zachovat správně, a tak dále.

Jaké autory v antologii nalezneme? A patří některá z povídek mezi Vaše srdcové záležitosti?

Začneme-li u autorů, s nimiž se čeští čtenáři už setkali, máme tu Joea Abercrombieho, Adriana Tchaikovského, Jamese Barclaye, Stana Nichollse, Juliet E. McKennaovou, Tanith Leeovou a Jonathana Greena. Dále do antologie přispěli Gaie Seboldová, Ian Whates, Storm Constantinová, Anne Nichollsová, Jan Siegelová a Sandra Unermanová, což jsou také zkušení spisovatelé, jen holt (zatím) nepronikli na český trh.
Mezi povídkami bylo hned několik kusů, které mi opravdu sedly – zmínil bych Meč a kruh od Adriana Tchaikovského a Návrat k Ardenským vodopádům od Iana Whatese.

Zdroj: Archiv Romana Tilcera 

Spolupracoval jste při překladu s editorem Ianem Whatesem nebo s některým z autorů? Konzultoval jste případné nejasnosti?

S autory spolupracuji čím dál častěji a čím dál radši, ale tentokrát to nebylo potřeba. Nestalo se, že bych si s něčím nevěděl rady, takže jsem pana Whatese ani nikoho jiného nekontaktoval. I když… Vyměnil jsem si pár e-mailů s Jonathanem Greenem, ovšem za tím nebyla potřeba něco řešit, ale nadšení z jeho povídky.

Jak dlouho jste na překladu Legend pracoval? A dala Vám nějaká povídka obzvlášť zabrat?

Na překladu jsem pracoval dlouho – od listopadu 2014 až do ledna 2016. Zčásti za tím byly osobní záležitosti, které mě přinutily vrátit se z říše fantazie do reality (narození dcery, rekonstrukce bytu a tak podobně), ale do značné míry šlo i o to, že jsem si dával opravdu záležet. Poprvé jsem se ocitl v situaci, že sám překládám celou antologii, a nechtěl jsem sklouznout k tomu, aby všech třináct autorů vyprávělo v češtině stejným hlasem. Snažil jsem se, aby si každý zachoval svou osobitost.
Nejvíc mi dala zabrat Věž Arkrondurlova. Tanith Leeová pojala svůj text nejvíce umělecky a místy ho nezvykle sekala, ba přímo porcovala. Byla celkem výzva převést ho do češtiny tak, aby si udržel nejen svou zvláštnost, ale i čtivost.

Tak alespoň praví legenda je propojena s i v češtině vydanou sérii Kroniky Havranů. Radil jste se s jejím překladatelem Janem Kovářem například kvůli názvosloví?

S Janem Kovářem jsem se neradil, ale jeho překlady Barclayových románů jsem si samozřejmě sehnal a nastudoval. V těchto situacích se vždy snažím, aby si čtenář nevšiml, že na postu překladatele je někdo jiný, než koho čekal, takže jsem od pana Kováře převzal kromě názvosloví i styl mluvy jednotlivých postav.

Je text Tak alespoň praví legenda jediná povídka, která je propojena s nějakou autorskou sérií, nebo těch návratů najdeme víc? Například u Joea Abercrombieho, který je u nás známý například svou trilogií První zákon?

Ano, povídek spojených s nějakou sérií je tu víc, ačkoli ve všech případech se jedná o volné spojení, znalost série není nutná.
Joe Abercrombie si střihl povídku ze světa Prvního zákona a Adrian Tchaikovsky využil svět, který představil v sérii Stíny vědoucích. Ian Whates obsadil do hlavní role svého Padlého hrdinu, nicméně s tím jsme se v českém překladu ještě nesetkali.

V jaké úpravě Legendy vyšly? A bude ladit formátově vedle ostatních Gemmellových knih?

Kniha vychází v brožované vazbě, jako paperback. Formát je stejný jako u knih Davida Gemmella.

Tento rozhovor jsme začali u Davida Gemmella, tak u něj také skončeme. Jako překladatel máte přehled o fantasy vydávané v zahraničí. Spatřujete na současném trhu s fantasy někoho, o kom by se dalo za pár let prohlásit, že je to „nový David Gemmell“?

Odhadnout něco takového není nejsnazší, obzvlášť proto, že spousta skvělých autorů, kteří v zahraničí slaví úspěch, do našich končin nikdy nepronikne. Šanci na to stát se „novým Gemmellem“ ale má Anthony Ryan, britský spisovatel, kterému už česky vyšla trilogie Stín krkavce (a na letošní podzim se chystá Zrození ohně, úvodní svazek nové série). Ještě lepší je podle mého názoru Patrick Rothfuss, ovšem aby dosáhl stejného kultovního statusu jako David Gemmell, bude zřejmě muset publikovat častěji (v roce 2012 mu u nás vyšly první dva svazky Kroniky Královraha, ale na závěrečný díl trilogie se stále čeká nejen u nás, ale i v zahraničí).

Další informace o Legendách můžete sledovat na fb profilu.