RECENZE: Jak se nám znetvoří tentokrát? (experimentální recenze na Anno Dracula Kima Newmana)

Skladatel Johannes Brahms, ten se narodil v Německu (dnešním, že...). Příjemný, činný a vážený. Napsal i Uherské tance, ten nádherný opus všech opusů. Kdepak k nim přišel, co? Vždyť to byl Germán, ne? Že by už tehdy znal zapadlé oblasti Rakouska-Uherska? Umírá tři roky před koncem století. Po jeho úmrtí, přesněji za měsíc, vydává Bram Stoker tlustospis s podivným titulem: Dracula. Náhoda?!

A dva tři, dva dva tři. Strach. Smrt. Krev. Čtyř dva tři. Dracula. Jak se nám znetvoří tentokrát? Do spánků bije krev, Anglie umírá, uhnívá zaživa. Newmanův román je opusem pro Stokera, je poctou upírům, valčíkem se smrtí. Slyšíte? Teď dva tři. Zas dva tři. Lehký smích, dámy se uklání, blízko je dvacáté století. Přichází pomalu, ještě je za rohem. Něco snad končí a něco snad začíná... Anglie za vlády královny Viktorie, to je prostředí. Newman zde prolíná několik linií – reálnou (Oscar Wilde, Bram Stoker atd.), fiktivní (Dracula, Sherlock Holmes, Fu Manchu...) a vlastní (postava upírky, Beauregard...), provádí čtenáře bludištěm narážek, útržky příběhů, nervózním královstvím bez vlády.

Malý, řvoucí, prostě dítě. Narodil se v Rheydtu v říjnu. Snad se ani neměl zrodit, bylo by to v mnohém lepší. Nebyl zdatný v tělocviku, ale hlavou vládl skvěle. Chtěl být knězem, pak psal knihy, pak se živil propagandou – až se vrhl proti Židům. Jmenoval se Joseph Goebbels. A teď, ty kdož čteš to, ptej se: kdo byl horší? Snad Vlad Țepeș? Nebo Goebbels? Dá se proti zášti bránit jinak nežli silou?

Odpor proti moci státu dává smysl, pokud v čele země stojí někdo jako Napichovač. Jenže postavit se otevřeně, to si člověk může být jist trestem smrti. Jak to tedy zařídit, co? Ideálně sehnat muže, který bude plnit funkci nástroje a nebude mít tucha, která bije. Newman vybral Beauregarda. Ten se, chudák, octne v kolotoči událostí, u nichž tuší hlubší význam, ale až do konce se ho (stejně jako čtenář) nedobere. Závěrečné odhalení pointuje celý příběh velmi dobře. Genevèive Dieudonné, slavná žena Newmanových knížek (kupříkladu ve Warhammeru), asistuje, další účastníci patří ponejvíce k využitým/zneužitým charakterům z různých slavných textů již zmíněné éry.

Ten úspěch nebyl hned. Po mnoha odmítnutích u nakladatelů netušila, co je známé dnes. Snad můžem vinit sílu čísel, dat? Vždyť přesně po století a měsíci od Draculy vzniká další fenomén. Jen shoda náhod? Nebo magie? To pouze vyšla jedna kniha – Harry Potter: kdepak asi bude za sto let?

A kdepak bude touto dobou Dracula? Náš román není poctou pouze Draculovi; ne. Je poctou éře panovnice Viktorie, respektive fin de siècle. Jack Rozparovač, Medkův Franta Franta, doktor Jekyll, Mr. Hyde – baví-li vás všichni tito hrdinové, postmoderní hrátky s aluzemi (třeba podle stylu Jména růže), ale také čtivý, napínavý příběh, neváhejte víc. Za tyto plusy platí Newman jistou roztříštěností. A nebýt toho, měli bychom možná lepší román – ale zas ne dílo plné skrytých vtipů, aluzí. To také patří k literatuře.

Návod ke čtení:

Nyní si připravte u gramofonu desky se skladbami Johannesa Brahmse. Nemáte-li gramofon, použijte CD. Nemáte-li CD, použijte následující odkazy na YouTube. Připravte si stopky. Pohodlně se usaďte.

pUsťte si Brahmsův valčík (opus 39, č. 15 pro housle, např. zde). S prvním taktem nasajte atmosféru a začněte číst. Všímáte si té souhry v rytmu a toho rozporu v obsahu? Vnimáte klid valčíkového tempa a krev bušící v ukazováčku položeném na myši?! Pokud jste začali číst s prvním tónem a čtete rytmicky, skončíte u slov „něco snad končí“. Valčík končí, Sapkowski by měl radost, neb pokud něco končí, jiné musí zákonitě začít. Napjatě dočtěte druhý odstavec recenze.

Dejte si kávu, případně černý čaj, pokud kávu nepijete. Nebo ne! Víte co? Raději si nápoj pouze vyrobte, zatím jej nepijte. Nastavte stopky na 3:21. Zklidněte zjitřené nervy, opět se pohodlně usaďte, srkněte si horké kávy či o něco chladnějšího čaje, opřete se do polstrování křesla a nechte zaznít Brahmsův Uherský tanec č. 5 (např. zde) a zároveň spusťte stopky. A už se nám nervy opět jitří! Ať to hopsá po světnici! A všichni upíři světa ať nám vlezou na záda! Um-ca, um-ca, čardáš potvorný! (To je tu schválně, aby vás tříčtvrteční rytmus úplně neukolébal.) Rychle očima prolétněte třetí a čtvrtý odstavec. Moc nečtěte, stejně vám do hlavy neodbytně buší Brahms, na Goebbelse a na Draculu není čas! Triumfálně dopijte kávu nebo čaj s posledními tóny skladby (proto ty stopky!). Nehleďte na spálená ústa, tohle za to stálo!

A teď, za tichého, ale o to vulgárnějšího nadávání na recenzenta, který tohle vymyslel, dočtěte recenzi. To byl zážitek, co?! A vůbec, udělejte to celé jinak. Přečtěte si Anno Dracula. Až to dočtete, pusťte si Brahmsovo Německé rekviem a uvažujte o tom, do jaké míry si lidstvo může vládnout samo, jak moc potřebujeme nietzscheovského nadčlověka a proč se v umění (v literatuře, malířství i hudbě) tak intenzivně obracíme k 19. století.

Poznámky:

Zdálo-li se vám, že předchozí text je nějaký divný, možná vám více odhalí následující odstavec.. Ostatně, psát po tomhle  jakoukoliv recenzi je zhůvěřilost. Proto i tato zhůvěřilost, k jejímuž konci se úspěšně blížíte. Pokud se chcete dozvědět o románu něco víc – a zejména jestli si jej přečíst, začněte textem Jana Peregrina. A pokud vás zajímá, kde je klíč k textu výše, čtěte dále.

Stejně jako román Anno Dracula by nebyl bez poznámek na konci úplný, ani tato recenze se bez nich neobejde. Pro pozorného čtenáře jistě nebude překvapivým sdělení, že první odstavec je psán daktylem, druhý trochejem a třetí v jambickém metru. Podobně vás nemusí překvapit akrostich z počátečních písmen jednotlivých odstavců (je to moje představa toho, co nejvíce trápí upíry; s knihou to nemá moc společného). Nic z toho není náhoda, vše směřuje k hodnocení knihy: stejně jako vás může a nemusí bavit literární teorie, stejně jako si v této recenzi můžete užít hledání a nalézání, stejně jako je tato recenze určitým pomníkem literární teorii, určitou hrou s ní – stejně tak je i Newmanův román mozaikou složenou ze střípků typických pro danou dobu. Může vás bavit viktoriánská Anglie, může vás bavit hledání a nalézání literárních vzorů a odkazů (jakkoliv mi Moorova Liga výjimečných přišla v tomto ohledu zajímavější – ale Newman to zkusil dřív), můžete tuto knihu číst jako pomník dobám dávno minulým. A nebo vás to bavit nemusí. A pak si to tolik neužijete. Ale vždycky můžete napsat pokus o postmoderní recenzi s absurdním návodem ke čtení na konci. Ručím vám za to, že vás to bavit bude.

Kim Newman: Anno Dracula
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Michal Kuba
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 416
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 389 Kč