FILM: Interstellar

Kašlete na Alenku! Nový snímek Christophera Nolana vám (opět) ukáže, jak hluboko vede králičí nora!

Určitě si vzpomínáte, když do kin v roce 2010 vtrhl Nolanův Počátek a s ním i všechny ty hrátky s gravitací a časem. A napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se Počátek spojil s loňskou Gravitací od Alfonso Cuaróna a přidala se k tomu zjevná pocta Kubrickově tvorbě? Do kin vletěl Interstellar. Nebudu vám lhát. Je to pecka!

Jestli jste sledovali trailery a mediální masáž, víte, o čem film je. V nedaleké budoucnosti stojí lidstvo na pokraji vyhynutí. Plodiny umírají, životní podmínky jsou bídné a odhad zní, že nevydržíme déle jak dvě další generace. Jedinou nadějí je osídlení nové planety, jež se nachází v jiné galaxii, která je s tou naší spojena červí dírou.

A tady na řadu přichází Cooper (Matthew McConaughey), pilot, jež má za úkol dopravit malou posádku k oněm planetám, aby vybral tu správnou pro příští generaci. Pomáhají mu při tom Amelia (Anne Hathaway), Doyle (Wes Bentley) a fyzik Romilly (David Gyasi). Do toho se setkáme se dvěma originálními roboty, z nichž bude na větvi každý fanoušek robotiky a HALa z Vesmírné odysey.

Audiovizuální stránka je dechberoucí. Nolan hodinu filmu natočil ve formátu IMAX, tedy v tom nejkvalitnějším, co můžete v kinech najít. Vesmírné záběry jsou dlouhé, táhlé a úchvatné, jako byste měli dojem, že tam skutečně jste, a prostředí nových planet je také zcela bezchybné. To vše za doprovodu omamné hudby od Hanse Zimmera. Jediné, co může diváka trochu vyrušit od zážitku, je náhlá změna tempa v poslední třetině filmu. Z dlouhých záběrů se stane série krátkých střihů, a to může pro někoho být nepříjemná změna.

U Nolanových filmů jsme si již zvykli na vynikající a překvapivé vyvrcholení, jež v divácích zanechává hluboké dojmy a prostor na bouřlivé diskuze. To nás v Interstellar samozřejmě čeká také. Problém je, že filmu zbývá ještě asi půlhodina, ve které vyvrcholení pomalu odeznívá, a nedovolí tak divákovi, aby byl při odchodu ze sálu jaksepatří šokován. Vše je navíc pečlivě (a několikrát) vysvětlené, a to nemusí sednout každému.

Co režisér nestíhá v tom správném rozuzlení, to dohání po emoční stránce. Celý film je pln emocí, ať už kladných nebo záporných. Smutek, zklamání, radost a nadšení, najdete tam všechno. Konec filmu se sice nevyhnul troše uslzeného patosu, který jako by se snažil z diváka vymáčknout co nejvíc na poslední chvíli, ale vzhledem k tomu, jak perfektně a lidsky jsou všechny role v průběhu filmu zahrané, jsem ochotný to odpustit.

Nolan si své diváky také získal díky své ochotě experimentovat a pohrávat si s jejich myslí. Obvykle k tomu využívá propracovaných nápadů, čehož si dosyta užijeme i nyní. Krása spočívá v tom, že vše je založené na nám známých a užívaných studiích fyziky. Černé díry, dilatace času, teorie relativity a další, to jsou věci, o kterých alespoň víme, že existují a že jsme schopni je studovat. Všechno, co se v Interstellar děje, je fyzika, která navíc dává smysl (a to i mně, naprostému laikovi). A to, jak s ní Nolan dokáže pracovat, aby divákům zamotal hlavu, je podle mě naprosto skvělé a režisér si tím u mě připsal další plus.

Nolanova novinka se opravdu povedla. Film má silný děj, skvěle napsané a zahrané postavy, diváka bez zaškobrtnutí vtáhnou precizní záběry doplněné hudebním doprovodem a mozkové závity potrápí pokročilá fyzika. Až na změnu tempa v závěru filmu a na přehnaný slzavý konec nemám vážně moc co vytknout. Nolan opět dokázal, že umí a že jeho snímky fungují.

Celkové hodnocení: 90%

Interstellar

Režie: Christopher Nolan

Scénář: Christopher Nolan, Jonathan Nolan

Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Michael Caine, Jessica Chastain, Wes Bentley a další

Délka: 169 minut

P.S. Jděte do IMAXu. Stojí to za to. Opravdu. Jděte.