Agent JFK

K završenému desátému roku fungování časopisu přináší redakce Pevnosti čtenářům dárek v podobě nových knižních příloh.

Chtějte po Františce Vrbenské „pouhý“ další příběh v zábavném seriálu, a dostanete něco, co šmahem zahanbí veškerou současnou literaturu s uměleckými ambicemi. A to jen tak mimochodem. Až budete číst Naganty a vlčí máky, útlou knížečku, prožijete toho víc, než u osmistovkového tlustopisu. Budete se smát, budete plakat, a čas od času strnete zcela paralyzováni krásou, která se před vámi znenadání rozprostře.

Nemožné se stalo skutečností a z hlubin paralelních světů se po nekonečně dlouhém čekání vynořil 18. díl série Agent JFK. Myslím si, že kniha se za ta léta stala legendární a že pro mnohé lidi už symbolem pro nešťastné číslo není třináctka, ale osmnáctka.

Agent John Francis Kovář už byl skoro všude. Bojoval s nacisty, po boku Napoleona Bonaparta i Ježíše Krista. Poznal mushroompunk, dálnou budoucnost i postapokalyptické světy. Jednu věc však ještě nezažil. Crossover mezi sériemi!

Po dlouhé době přemlouvání nad sklenicí vychlazeného piva, podplácení v podobě propisek a prosbách čtenářů se to povedlo. Povedlo se to (a je nutno dodat, že se jedná o zázrak), že jeden z nejpopulárnějších autorů naši SFFH scény Vladimír Šlechta konečně napsal příspěvek do stále více populárnější série Agent JFK.

"Kdybych z tohohle sborníku musel vybrat tři věci, tak to budou Krysy; Vlaky, draci, strach a lebky a CRASHTEST – Balada o očích topičových. Mimochodem, ostatní texty také nejsou úplně špatné…," říká o své nové knize Druhý krok nikam spisovatelská legenda, rebel, prokletý básník a sexsymbol české fantastické scény Jiří W. Procházka

Před časem měli čtenáři možnost na webu Sardenu a Pevnosti nakouknout pod pokličku budoucích osudů agenta Johna F. Kováře. Nyní ji můžeme odklopit úplně a prozdradíme vám, dychtivým fanouškům, na co všechno se těšit.

Přinášíme vám rozhovor s mladým, ale nadějným sci-fi autorem Janem Kotoučem. V rozhovoru zavzpomíná na své literární začátky, první úspěchy, ale také se podíváme na jeho připravované projekty, ať již z jeho vlastního Hiranského univerza, či Agenta JFK. Jako takový bonus se dozvíme i něco o fanklubu Davida Webera HMS Phantom. Možná to zatím vypadá, že Honza je geek, ale opak je pravdou. On je víceadmirál!

Kolem sedmnácté hodiny se v útulné restauraci v Kralupech n. Vltavou setkalo několik anonymních postav s černými brýlemi na očích a tajemnými zavazadly v ruce. Jak příhodně poetický začátek pro setkání otců JFK s autory, jimž vložili agentův osud do rukou.

Agent John Francis Kovář toho už za svoje působení u nadnárodní agentury E. F. zažil hodně. Bojoval proti náckům po boku Napoleona (Není krve bez ohně), plavil se s Vikingy na drakaru (Meč a tomahawk), vypořádal se s terakotovou armádou (Armáda nesmrtelných). Dvakrát se ocitl ve vesmíru (Renegát, Budiž vám Měsíc lehký) a v neposlední řadě taky hluboko pod vodou (Věk mloků).

Na konci Odplaty Žamboch nasazoval hrdinu do správných kolejí, ale ve svém dalším díle do akce poslal… Vincenta Vegu. Jak vidno - přátelé, kteří mají potenciál naplnit celou knihu, Johnovi došli, naštěstí je tu ještě nepřítel.

I přes čtivý příběh a především zajímavý nápad napsat ho z pohledu nepřítele však Hitman není zcela dokonalý. Na vině je především postava (anti)hrdiny Dotchiho.

Nový Agent JFK začíná dosti podivně, Ljuba Bytewská, von Wonder, vlastně všichni kromě samotných hlavních hrdinů, kdo se jen mihnou na prvních stránkách jsou nasraní. Promiňte to pejorativní vyjádření, ale on je to prostě fakt.

Miguel žije na paralelním Divokém Západě - na farmě na pomezí indiánské rezervace a civilizace - dost divoké, ale přece jenom civilizace, čehož jsou důkazem střelné zbraně a pozemkové podvody. Rančer Hartog chce získat jeho půdu, ale Miguel je tvrdý oříšek, nelze jej rozlousknout, možná však půjde rozdrtit. Do rozhořívající se rančerské války dorazí Vincent Vega s úkolem od Agentury. Velmi nepříjemným úkolem, ale zároveň tím plní slib, který dal umírajícímu Miguelovu otci, když ho kdysi dávno po divoké honičce dostihl a zabil.

První, co mě napadlo, když jsem se začetl do Vincenta Vegy bylo: "G. F. Unger se vrátil!" Kdo neví, na co narážím - jde o řadu westernů do kapsy, přesně takhle na mě zapůsobil JFK (bez JFK) 22 označený jako SPECIÁL. Western ze staré školy se vším všudy, tedy hlavně s tím správným chlápkem na jedné straně a padouchem na druhé.