UKÁZKA: Jenny Nowak, Komnata bez oken

Anotace:

Chronologicky třetí kniha o nesmrtelném knížeti Vladu Draculovi.

Nemrtvý kníže Vlad, rozhodnutý stáhnout se z lidské společnosti a opustit dvorský i válečný život, netouží po jiném, než uchýlit se do samoty na své milované dračí hnízdo - Poenari. Brzy ho však stihne zpráva, že knížecí kurýr je na smrt poraněn, takže dědičný úřad musí přejít do rukou nejmladšího potomka rodu. Nikdo však netuší, jak brzy a jak velice jeho příchod zamíchá poklidnou hradní atmosférou. Nestává se tak často, aby byl i sám vojvoda Vlad nadobro vyveden z rovnováhy...
Do toho všeho přijme - ne tak docela dobrovolně - pohostinství na jeho horském sídle medikus samotného arcibiskupa, aby se zde zhostil jistého delikátního úkolu. Panu Minzillovi, Vladovu věrnému strážci, z toho jde hlava kolem. Zvlášť když se ještě nečekaně objeví knížecí stavitel, starý italský mistr, který kdysi pozvedl Poenari z trosek...

Ukázka:

Tinca zaječela, když vzduchem prolétla rozmazaná šedá šmouha. Chtěla se dát na útěk, ale nestačila se ani obrátit. Ucítila náraz, pak hroznou bolest v rameni. Upadla. Nůše ji táhla k zemi jako cent a šátek na prsou… Bože! Zubaté čelisti scvakly, zacloumaly vlňákem, který se v pádu uvolnil a rozvázal, a s vrčením se dobývaly na to, co tak teple a lákavě vonělo uvnitř.

Tinca divoce zahrabala rukama, když se dítě rozvřískalo, ale ta větší hrůza měla teprve přijít.

Ze stráně, zarostlé a poseté kameny, sjela s divokým praskotem další šelma. Daleko horší.
„Lăsa! Pusť, přestaň!“ zařval ten druhý zabiják a vlčice, nepochybně jeho věrná lovkyně a služebnice, leknutím couvla. Přisedla na zadní, ale to už ji drapl za kůži za krkem, jako obyčejného psa, a hrubě jí smýkl o zem, až zakvílela. Vzápětí jí klečel kolenem na krku a se zuby vyceněnými jako ona jí zblízka cosi syčel do očí. Škrtil ji a rdousil, že jen sípala a ze všech sil se snažila stáhnout alespoň ocas mezi nohy, aby mu dala najevo, že se podřizuje, že uznává nadvládu tohohle příšerného mocného samce se vzhledem člověka, ale vlčí mocí a vůní. A vlčími myšlenkami.

Pustil ji, když si byl jistý, že si nedovolí vstát. Že zůstane ležet přitištěná břichem k zemi, poslušně dávajíc najevo své postavení. Že si dá sebrat kořist, kterou její zuby už poznačily. Natolik, že šátek zmokval krví a nářek ztichl. Přesto byl ještě čas. Snad. Sebral zakrvácený raneček ze země a beze slova, bez ohlédnutí vyrazil vzhůru.

Tinca zavyla jako šílená. Ležící vlčice si nevšímala, šelma byla buď bez sebe, nebo měla zpřerážené hnáty, ale na tom teď nesešlo. Padajíc, chroptíc, místy po čtyřech jako zvíře, se hnala do kopce za tím druhým, zběsile se drápala do stráně a křičela, křičela, co měla sil, dokud ji oheň na hrudi nezbavil dechu i hlasu.

„Milosti! Knížecí Milosti, prosím, ne! Prosím, slituj se…“

„Rychle!“ vyrazil ze sebe Vlad hned v bráně. „Nichifora! Do síně!“ Na nic souvislejšího se nezmohl. Po tom šíleném běhu do vrchu už se nedostávalo dechu ani jemu. Přesto pořád uvažoval jasně. V síni je stůl a světlo. A blízko ke kuchyni, kde mají horkou vodu a plátna. Vřítil se dovnitř následován houfem vyjevených ozbrojenců, kteří nechápali, co se děje. Dragomir se rázně prodral mezi nimi a za ním pan Minzilla, ještě rázněji, jako rozjetý válečný vůz, razil cestu mistru lékařskému. Bylo jen řízením Božím, že tu vůbec ještě byl.

„Ježíši Kriste!“ vydechl mistr Nichifor, když to uviděl, a vzápětí zbledl, jako by se mu všechna krev v žilách změnila v led.

Dítě. Malé dítě, ještě neodrostlé mléku, zakrvácené a potrhané. Rozdrásané ostrými hladovými zuby… Kriste…

Ještě vzpomínáte, jak skončil příběh Trůnu pro mrtvého?

Kníže Vlad odjel rovnou z Mihneovy svatební hostiny, rozhodnutý stáhnout se z lidské společnosti, opustit dvorský i válečný život a uchýlit se do samoty na své milované dračí hnízdo – Poenari. Docela podle plánů se mu to ale nepovedlo – a tak trochu proti své vůli si s sebou nakonec odváží Mihneovu sestru Mihailu…

Ta ale brzy zjišťuje, že na nevelkém hradě v horské pustině má Vladův neblahý životní styl až příliš před očima – a nemůže se s tím smířit. Místo milostné idyly vládne tedy spíš napětí – Mihailina žárlivost s Vladovou pověstnou vznětlivostí tvoří vpravdě výbušnou směsici…

Do toho přijde zpráva, že knížecí kurýr Dimitri Petrescu (pamatujete si na něho aspoň trošku?) je na smrt poraněn, takže dědičný úřad musí přejít do rukou nejmladšího potomka jejich rodu. Nikdo však netuší, jak brzy a jak velice jeho příchod zamíchá poklidnou atmosférou Poenari. Nestává se tak často, aby byl i sám kníže Vlad nadobro vyveden z rovnováhy…

Do toho všeho přijme – ne tak docela dobrovolně – pohostinství na jeho horském sídle medikus samotného arcibiskupa, aby se zde zhostil jistého delikátního úkolu. Panu Minzillovi, Vladovu věrnému strážci s bohatýrskými způsoby, z toho jde hlava kolem. Zvlášť když se ještě nečekaně objeví knížecí stavitel, starý italský mistr, který Vladovi kdysi znovu vystavěl Poenari z trosek …

Takže co vás v téhle knížce vlastně čeká? Napínavých bojů s Turky, ani velkolepých dějů a zápletek se tentokrát asi nedočkáte, ale zato se můžete stát hosty na Dračím hnízdě, s jeho tajnými podzemními chodbami, pochodněmi blikotajícími na kamenných zdech, naslouchat zpěvům vlčích smeček a starým příběhům a vzpomínkám…

Zdroj: www.jennynowak.cz

Komnata bez oken
Nowak, Jenny
Nakladatel: Netopejr
Obálka: K&J
Redakce: KNP
Rok vydání: 2012
Počet stran: 320
Rozměr: 120 x 200
Provedení­: hardback
Cena: 279 Kč