INTERVIEW: Rozhovor s Haninou Veselou

Hanina Veselá se narodila v Praze, kde dodnes žije. V jedné osobě spojuje skoro neslučitelné profese a záliby - je historikem, právníkem, literátem a snílkem. Mezi její další zájmy patří fotografie, cestování a chov "žab ve skořápkách". Více o sobě dala vědět před pěti lety humornou fantasy Mrakulin grimoár, která letos vyšla i jako e-book. V listopadové Pevnosti 2012 se objevila ukázka na její novou knihu, která již brzy zaplaví pulty knihkupectví. Poodhalme roušku tajemství, kterou je kniha Magnólie a démon opředena...

Brzy ti vyjde samostatný román Magnólie a démon, první díl nového cyklu o psioničce Magně, co nám o tomto projektu můžeš prozradit?

Magnólie je něco jako telepatka a svět, ve kterém se její příběhy odehrávají, je přímo nasáklý magií a tajemnem. Ale stejně jako jiné literární světy má i tento své temné stránky. Třeba zombie... První kniha je právě o nich. A jak to celé vzniklo? Počátkem roku jsem dokončila námořní dobrodružství  „Plavenský div“ pro antologii„Hry s příběhem: Ocel a krev“. Editorům se text líbil a požádali mě, zda bych jej nechtěla rozvést do samostatné knihy ze světa Asterionu, z kterého jsem i předtím čerpala. Výborně, řekla jsem si. S kulisami to bude snadné. Asterion není jen typicky dračákovský svět. Má svou minulost, detailně propracovanou současnost i lehce nastíněnou budoucnost. Na jeho tvorbě pracovala řada lidí po více než deset let a stále se vyvíjí. Kromě modulů, určených hráčům, začaly vycházet také knihy; jejich počet brzy naplní první desítku. Tak proč se nepřipojit? Mám osvědčenou hrdinku, propracované reálie a nakladatele, co víc si přát? Během pár měsíců vzniklo dílko asi o délce tři sta normostran. Pokud se mi podaří naklonit si tiskařské šotky, mohla by se kniha objevit ještě letos na předvánočních pultech. Teď se zeptáte, co mají společného zombie a námořníci. Řeknu to bez mučení: Nic. Inu, dejte autorovi volnou ruku...

Jaké jsi měla pocity, když jsi poprvé držela v rukou svoji první knihu Mrakulin grimoár? A změnila bys v ní něco?

To si pamatuju naprosto přesně: Ta zatracená obálka! I když jsem tomu nechtěla věřit, v tištěném provedení vypadala ještě hůř než na obrazovce monitoru. Jako správný „autor-profesionál teoretik“ jsem samozřejmě navenek nedala nic znát a na fotkách se se svou prvotinou se usmívám. Čímž jsem vlastně odpověděla i na druhou otázku. Ano, změnila bych obálku a také jsem ji na výslovné (a rozumné) přání nakladatele změnila. Mrakulin Grimoár lze sehnat jako e-book již s novou obálkou. Ani ta sice není ideální, ale na druhou stranu: Kolik autorů má tu drzost vtisknout na  své dílo obrázek, který pochází z jejich vlastního foťáku? Také jsem pro elektronické vydání text trochu učesala. Přece jen je to pět let stará kniha a teď už bych většinu z toho napsala úplně jinak.

Studovala jsi dvě školy zároveň FF a PF na UK. Promítá se dosažené vzdělání do tvé tvorby? Jak bys ji charakterizovala?

To nedokážu objektivně posoudit. Spisovatel by měl vědět, o čem píše, ale já netvořím náročná soudní dramata ani literární exkurzy do naší historie. Pro psaní by se mi daleko víc hodilo mít absolvovanou školu šermu, nebo si udělat kurz plachtění. Jen s tím bych se ale dnes těžko uživila. A má tvorba? Poslední rok jsem se vzdala experimentování a snažím se držet osvědčených receptů – akce, napětí, humor, magie. Ale občas se mi tam nějaký šílený nápad stejně vetře. Příběhy s psioničkou Magnolií mají svůj specifický, lehce „vulgární“ styl.

Kromě Grimoáru máš na svém kontě spolupráci na vydání tématických antologií s Darth Zirou. Jaký vidíš rozdíl mezi editací vlastní sbírky a prací jiných autorů? Nemyslíš si, že je kontraproduktivní, aby na antologii dělali dva editoři?

Je to podobné, člověk v obou případech nachází řadu nedostatků, které se musí odstranit. A je to jiné, protože větu Jak to ten blbec mohl takhle napsat? asi většina autorů sama sobě nepoloží. Když člověk něco po sobě čte, je lepší nechat si od dokončení díla a vlastního čtení  časový odstup. Někteří autoři radí číst texty nahlas, ale mě se spíš osvědčilo celkem pohodlné šidítko: změnit v dokumentu druh písma, případně i velikost stránek a řádkování. Ono se to pak na první pohled tváří, že to vlastně napsal někdo jiný, protože vy přece nikdy, nikdy nepíšete v té škaredé verdaně...  Také si nemyslím, že společná práce dvou editorů je kontraproduktiní.  Naopak to vidím, jako plus, protože víc hlav, víc ví. Taková sbírka může být mnohem pestřejší, než kdyby o jejím sestavení rozhodoval pouze jeden člověk.

Víme, že chováš želvy, proč ses vlastně rozhodla mít tyto dlouhověké tvory? Jsou to nároční a přátelští mazlíčci?

Když stvořil Bůh prvního předchůdce člověka, řekl si: To ještě není ono, na tom bude třeba dál  pracovat. Když ale stvořil první „žábu ve skořápce“, řekl si:Ano, tenhle tvor je téměř dokonalý, nemusím na něm měnit téměř nic. A také, že nezměnil. Želvy se od prvohor prakticky nevyvíjely; nepotřebovaly to. Mají krunýře, a díky tomu jim nehrozí, že by se z nich stali bezdomovci, a když přijde nějaké nesympatické období jako například zima, proklimbají je. Kdo by ty báječné tvory nemiloval? Náročné na chov nejsou, potřebují akorát přímé sluníčko a celkem dost prostoru. Obojího se jim na balkoně dostává. Ony jsou na oplátku na mě hodné, svou přítomností esteticky vylepšují celkový dojem příbytku, nekoušou při manipulaci, samy se venčí a když pustím metal na plné koule, slůvkem si nepostěžují. Na rozdíl od sousedů.

Z tvorby usuzuji, že ti je bližší fantasy, než sci-fi, přesto, nechystáš se zařadit po bok takových autorů jako Edita Dufková nebo Jan Kovanic?

Sci-fi si ráda občas přečtu a lidí, kteří ji píší, si vážím. Ale sama mám před tímto typem literatury respekt. Dívej se, klidně čti, ale nesahej! V tomto případě bych totiž nesplnila základní zásadu autora: vědět, o čem sám píše. A těch pár pokusů, co jsem spáchala v dobách hříšného mládí? Kdepak, to není klasická sci-fi, ale jak já říkám, jen jakási „kvazi scifi“. Do budoucna se hodlám držet „pohádek pro dospělé“.

Začali jsme dotazem na tvůj nový cyklus. Máš rozjeté i nějaké další projekty?

Dílka s psioničkou Magnou mě baví a píší se mi dobře. Jakmile k tomu najdu energii, pustím se znova do samostatné knihy. Předtím ale musím dodělat povídku pro další připravovaný sborník Her s příběhem. Kromě toho mám rozpracovaných několik příběhů, které se odehrávají mimo svět Asterionu a když půjde vše dobře, možná se příští rok alespoň nějaký z nich objeví v antologii. Pro ty, kteří ještě nezapomněli na oddechový humor v Mrakulině grimoáru, mám dobrou zprávu. Buď ještě letos nebo začátkem příštího roku by měl v Pevnosti vyjít „Mord v Hadové“, humorná povídka, v které sice nevystupuje kouzelnice Mrakula, ale je psaná z pohledu podobně svérázné postavy. A ráda bych našla odvahu k dokončení románu Dračí piráti aneb plavba lodi Perutýn za pokladem.

Děkuji za rozhovor.

Anotace knihy Magnólie a démon (chystá nakladatelství Mytago):

Nekromantka či telepatka? Od všeho něco, plus sexappeal a vražedný instinkt kobry královské, to je Magnólie. Díky svým psychickým schopnostem a jazyku ostrému jako břitva se zatím dostala z každé šlamastiky. Nyní však narazila na tvrdší protivníky, než je ona - na zombie. Vítejte ve světě, kde magie je běžnou součástí života, vaše myšlenky jsou zboží jako každé jiné a smrt není zdaleka to nejhorší, co vás může potkat!