KOMIKS: Sto komiksů v časopise ABC 1/4 - podle historiků Lábka a Pavelky

Sto komiksů v časopise ABC - podle historiků Lábka a Pavelky. Část prvá

Ve skutečnosti jich není „jen“ sto, ale nějakých sto deset. Koho a čeho? Samo sebou kreslených příběhů a pravých komiksů, jež se za několik desetiletí vylouply ze slavného Tomanova časopisu Abc mladých techniků a přírodovědců. A to jen do roku 1991.

Následující článek a jeho tři pokračování ovšem nechce (a jsem rád, že ani nemůže) být „konkurencí“ skvělé Encyklopedii komiksu (nakladatelství XYZ), tu si naopak honem sežeňte! Můj výčet považujte za pouhou a nepokrytou reklamu (když už ne recenzi) na dotyčnou knihu doličnou, ale i na veškerou řadu „bohatě ilustrovaných katalogů“ sestavovaných už několik roků s obětavostí a odhodláním pány Josefem Ládkem a Robertem Pavelkou.

„Není ovšem váš text vzhledem k naší knize drze redundantní?“ mohli by se oba zmínění nadšenci po právu zlobit a strachovat (jestli už nezuří). Ne, nemyslím si to. A ostrouháte taky. Nedostane se vám ani úryvků, ani ukázek z komiksů, ani ilustrací a ani podrobnějších informací, ničeho. To lze totiž nalézt teprve uvnitř knihy, zatímco zde leda v kostce zvíte, oč u řady Lábkových a Pavelkových publikací půjde a jde, a to právě a pouze na příkladě prvního svazku. Letos v únoru se sice na pultech objevil už druhý díl jejich rozsáhlé Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989“ a tento druhý díl mapuje neméně přínosně i seriály v časopisech Pionýrská stezka, Pionýrské noviny a Sedmička pionýrů, předcházela mu ale právě publikace z roku 2010 o 280 stránkách, a té se taky jedině a výhradně věnuji.

Ještě však přece pár slov k projektu jako k celku. Souhrnný titul totiž může budit dojem, že jde o jakýsi tuzemský doplněk Krumlovy dnes už pět let staré monografie Comis: stručné dějiny, která se obírá historií komiksu světového. Tak to ovšem není - a také dějiny českého komiksu Milan Kruml asi dál dopracovává, zatímco mnou propíraný projekt se bez urážky více blíží báječnému, fascinujícímu katalogu, jehož první část shrnula veškeré seriály a jim podobné útvary v ABC let 1957-1991. A připomeňme už jen, že ABC vycházelo i nákladem přes tři sta tisíc výtisků, takže ovlivnilo opravdu hodně lidí.

Josef Ládek, Robert Pavelka a taky Vlastislav Toman (alias dva autoři uvedení na obálce plus jejich na obálce neuvedený spoluautor) vytvořili bez debaty průvodce, na kterého jsme čekali, a první dva nás tedy hodlají provádět „muzeem“ obrázkových příběhů i v dalších a dalších časopisech. Bylo by sice možná poctivější, kdyby úvodní svazek pojmenovali Dějiny kresleného ábíčka, nebo tak nějak (matou!), ale nešť, jak se říká, a zeptejme se jich raději, jak dostali kýžený nápad.

Inu, impulsem ke vzniku Encyklopedie se stala diplomová práce Generace 1989 českého komiksu od Tomáše „Hibi“ Matějíčka (1978-2009). Už v ní, respektive jejím v úvodním povzdechu narazíte na výčet dnes neexistujících časopisů s komiksy, jako byly Pionýr, Větrník, Ohníček, Junák, Vpřed, Mladý hlasatel, Hlasatel, Ahoj na sobotu, Zápisník, Stadion, Motoristická současnost a dokonce iMladý svět a z novin pak třeba Práce, ale hlavně Svobodné slovo se slavnou přílohou Slovíčko.

Pánové Ládek a Pavelka si ovšem nejprve museli vymezit hranice a hodlají kupř. a myslím, že po právu ignorovat tzv. fotokomiksy provázející filmové premiéry (a známé kdysi hlavně z Pionýra). Pouze také připomínají, že se u nás za minulé éry tiskly dokonce i některé zahraniční komiksové časopisy jako Pif (tzv. Pif Gadget) a Clever a Smart, ale ani jimi se nezabývají, přičemž na protější stráni opomíjejí i nepřehlednou samizdatovou produkci, anebo tedy s výjimkou zásadní ch prací. Jaké si vytyčily další zásady?

Hle. Pokud byl komiks uveřejňován postupně ve víc tiskovinách, je prezentován pokaždé jen jako účastník té starší. Výjimka však nastane, byl-li seriál v průběhu času upraven nebo přepracován. V rámci reedic se autoři taky zabývají dalšími osudy komiksů po roce 89, ale obecně ne – a drží se striktně časové posloupnosti.

Kupř. Obsah jejich první knihy ale právě chronologii nedodržuje a v případě ABC rozlišuje barevně hned sedm „typů“ seriálů, které doplňuje ještě kategorie Nezařaditelné. Podobné štěpení je možná malinko nevědecké a mnohý kritik si vytrhne i vlas, o to je však ono dělení praktičtější. Jde o těchto sedm skupin: Sci-fi, Humor, Military, Moře a oceány, Příroda a technika, Kluby a družiny a Převzato ze zahraničí, přičemž poslední skupina shrnuje jen komiksy z ciziny, a to ze všech pěti z předchozích odrůd s výjimkou odrůdy Kluby a družiny, což je specificky česká odnož. Na ustavení fenoménu tzv. klubových seriálů se přitom podíleli, připomeňme, hlavně Jaroslav Foglar a Vlastislav Toman. Ale vrhněme se už na ABC!

Kolik vlastně komiksů tu Ládek a Pavelka objevili? Okolo sto deseti, jak už řečeno, a to nepočítáme v ABC uveřejněné ukázky jako Doktor Justice či Flash. Nu, a kolik komiksů bylo původních a kolik přeloženo? Přeložených je jedenadvacet, a tedy zhruba pětina.

***

A jsme definitivně na startu. Vůbec nejstarším seriálem v ABC je Tomanovo Za tajemstvím hlubin (1957) kreslené podle jeho vlastních vzpomínek (které nás svazkem provázejí) přímo v redakci Miroslavem Liďákem. Křestní jména pionýrů z geologického kroužku Aleny, Břetislava a Cyrila iniciálami záměrně tvoří právě titul časopisu ABC - a obdobné zvýraznění bude ještě daleko později využito i v komiksech Karibská perla a Příběhy kapitána Treskowa.

Za tajemstvím hlubin (10 dílů) se odehrává na Kavkaze, ale spíš uvnitř zeměkoule a v nitru tzv. zeměryje alias stroje pro průzkum podzemí inspirovaného Terriborem z prózy Johna Mackworta Tajemný tank (próza byla česky uveřejňována v letech 1938-39 v Knihovně Mladého hlasatele).

Tomanovi hrdinové sestupují do tzv. Kouřové hory, aby hluboko pod jejími kořeny odhalili doly s krystaly a mumií, ale i krasovou jeskyni a podzemní řeku vlévající se do Černého moře. V ABC a v pozdějším jarním Speciálu 71 byla navíc uveřejněna i prozaická verze tohoto komiksu.

Tři roky v ábíčku vycházely i Foglarem jen mírně inspirované (porovnejme třeba situace při sáňkování anebo průzkumu podzemí) příhody členů pionýrské družiny Šestka z Hradební (1957-1960, 21 dílů) od scenáristy Bohuslava Jílka a výtvarníka Jindřicha Kovaříka, kteří se vydali po stopách tzv. Spartakových skautů práce, jak to později uměřeněji provede i Toman ve Strážcích (viz konec první části tohoto článku). A když jsme již u inspirací: zápletku se záměnou žampiónových záhonů za hroby využije později i Miloslav Švandrlík v povídce Vražda v zeleném domku v Kopytovi a Mňoukovi.

Dalším seriálem se staly příhody Profesora Filutka a jeho psa Filusia (1957-69, 14 dílů), které lze ovšem zrovna tak označit „jen“ za kreslený humor či stripy. Vymýšlel je polský filmový a televizní scenárista, dramatik, básník a karikaturista Zbigniew Lengren (1919-2003), mj. ilustrátot Doktora Dolittla. Jeho Filutek se neetabloval jen v ABC, nýbrž i ve Světě socialismu či v Časopise Univerzity Karlovy a nikdo vlastně dosud nespočítal, kolik epizod česky porůznu vyšlo, nicméně v Polsku jich počínaje rokem 1948 vzniklo na sta. A už od let padesátých i knižně, přičemž profesor „hrál“ i ve filmech - a roku 2005 se dokonce dočkal se svým psem pomníku v Toruni.

Filusuis, pravda, upomíná na Tintinova Filutu - a sám Filutek na profesora Hluchavku z těchto Hergého seriálů adaptovaných nově i Stevenem Spielbergem.

Do následujícího z komiksů Píďova dobrodružství (1957-60, 24 dílů) psaného Jiřím Havlem, Jiřím Čeřovským a dalšími ještě dvěma autory vstoupil cíleně Tomanem kdysi vytvořený a Liďákem a později i Evou Richterovou graficky ztvárňovaný maskot časopisu skřítek Píďa, v jehož hlavě opět najdeme logo ábíčka (nebo tedy písmena ABC) a v epizodě Příhody Pídi, prof. Filutka, M. Pfiffiga a lišáka Adolara při cestě na festival do Vídně potká tento hrdina i postavy z jiných komiksů ABC, ale i časopisu Frosi (odtud potká Adolara).

Epizoda Na vlastní pěst Píďa zkusí - objevovat Koněprusy je přitom i pokus prolnout Píďu fotografiemi. Když ale Liďák hrdinova dvojníka přenesl jako symbol kýče do Mladého světa, kam z ABC odešel, Píďa v časopise techniků a přírodovědců skončil. Přesto ho v jiné podobě později kreslil ještě František Kobík (1933-2006), byť jenom pro nekomiksovou rubriku Píďa radí.

Roku 1959 se v ABC objevila i Rotreklem na kreslená adaptace sci-fi románu G. N. Gribonosova Arktanie (1938, česky 1946) nazvaná Pevnost pod ledem (13 dílů). Příběh vypráví o bídáckém podmořském zbrojaři Mersovi a není bez zajímavosti, že původní knihu inspirovala Válka s mloky.

Z francouzské Vaillantu byli do ABC výjimečně přebíráni Pif a pár Placid a Muzo, zkráceně byl ale přejat i Statečný Tua (1961). Je to příběh z černošské vsi 19. století o záchraně otroků francouzskými námořníky dle námětu Jeana Oliviera a kreslený Eduardem Teixeirem Coelhem (1919-2005), také jehož styl u nás patrně inspiroval Kruma, když začínal s kreslenými příběhy pro Zápisník.

Scenáristé Jiří Melíšek (a později i Miroslav Malík) plus Neprakta stvořili komiks Robot Emil (1961-1964, 11 dílů). V televizi byl Emil vlastně předchůdcem večerníčků. Živil se kovy, asi jako krabi z tehdy populární Dněprovovy povídky, a mechanik Karel jej bryskně sestavil ze čtvrtky traktoru, z motoru pračky, ze dvou gramofonů a z různého harampádí. Už 1960 byl Emil přenesen i na prkna Rokoka a ještě roku 1997 vyšla kniha Robot Emil znovu nastupuje.

Kým byli v ABC Robinsoni (1962, 14 dílů) Slávy Jílka? Pěticí dětí. Napodobovali Crusoeova dobrodružství a obrázky doplňovaly ilustrace Williama Pageta. Finále s pilotem Robinem na Venuši připomíná hrdinovými schopnostmi poněkud až pozdější televizní seriál MacGyver a krabí robot tu zase klidně mohl inspirovat pozdějšího Tomanova Malého boha. Sám Toman ale ten vliv popírá.

1963-66 se díky ABC vrátil na literární scénu (alespoň okrajově) Foglar a psal do časopisu Kulišáky (47 dílů), svůj druhý nejdelší seriál kreslený Jiřím Kráslem. Aby to tehdy vůbec šlo, zastal se prý „Jestřába“ na výboru SSM jistý Libor Batrla. Titul této série i pojmenování dětské pětky vznikly díky zesměšněnému jménu člena party Míši Kulicha, na kterého jistý Václav Rampouzů z party Bouřňáci podobně pokřikoval. Jak toto dílo vznikalo?

Šéfredaktor ABC Toman poskytoval často tipy na jednotlivé epizody, nicméně s děvčaty Foglar nevydržel ani do poloviny. 32 příhod přepsal Foglar později na 43 nových a často rozsáhlejších příhod Rychlých šípů (vyšly 1971), přičemž jména vedlejších postav (Murkač, Rafan) zůstala zachována. Jen těžko ocenitelnou tabulku „převádějící“ Kulišáky na Rychlé šípy později sestavil Václav Nosek-Windy.

1965 nakreslil Jiří Hanuš pro ABC další Tomanovu sci-fi Pověst o bílé velrybě (18 dílů). Odehrává se roku 1821 za účasti mimozemšťanů. Tak se i vysvětlí vznik pověsti. Je to stejná metoda, jakou později ve svých povídkách aplikoval kupř. pozapomenutý Václav Kajdoš.

Mezi roky 1965-80 se stal jedním z dalších symbolů ábíčka i komiks Tiki-Tom a Bob Puškvorec (později s dovětkem ... radí, celkem 198 dílů). Kreslil ho Jiří Tesař dle námětů redaktora Jana „Akély“ Tůmy a Heleny Škodové. Technický typ Tik-Tom s nepostradatelnou čepicí vznikl však již roku 1964 a taky jemu vdechl život Toman - kvůli táborové soutěži. To jej ještě kreslil Jaroslav Drahokoupil. Páté pokračování Toma dělá reklamu časopisu a teprve zde poprvé vystupuje i fousatý „přírodovědec“ Bob Puškvorec. V kapitole Autorské pokusy pak autoři Encyklopedie připomněli i Slováka Martina Peprníka, který v ABC publikoval zcela výjimečnou část seriálu o zásuvce (Pod proudem).

Tomanovy Zajatce Torů také nelze pominout. Ocitáme se díky nim na Jupiterově měsíci Kallisto, jehož obyvatelé v 18. století navštívili Zemi. Než emigroval (1969) do Norska, nakreslil seriál roku 1966 Jan Kristofori. V posledních čtyřech číslech ročníku 9 nahradily „zradivšího“ časopis Foglara, ale po pouhých čtyřech pokračováních v ročníku 10 seriál s koncem kalendářního roku taky ukvapeně skončil a mohli přijít monumentální Tomanovi Strážci (1967-1984) mající doposud 176 pokračování. Osmdesátkrát tu kreslila restaurátorka Libuše Kovaříková, manželka redakčního výtvarníka Kovaříka, a pak nastoupil (v žánru komiksu poprvé) Kobík. Roli prostředníka mezi časopisem a dětmi sice měli původně splnit Kulišáci, ale Strážci nakonec strhli víc. Původně šlo o čtyřčlennou partu z Plzně, již tvořili Bohumír „Hadži“ Rak (=vlastně Toman sám), Václav „Zrzek“ Štětka (vytvořený dle pozdějšího herce Václava Štekla), Jan Drábek (v reálném životě pak vývojový inženýr) a kreslíř i cyklista Robert „Robin“ Liška. Pátým členem se stane Karel „Kája“ Horák.

Co vzor čtenářům byli tzv. Raketovou posádkou 89A a není bez zajímavosti, že je úvodní Kovaříkové série daleko provázanější nežli Rychlé šípy a fakticky ji tvoří „jen“ tři dlouhé příběhy.

Patronem Strážců v seriálu byl „bývalý čtenář Foglarových časopisů“ Mirek Dušek a vyskytuje se tady i jeho přítel Jarka Motlík, byť jako „kapitán Nemo“. Titul Strážci dal družině vedoucí letního tábora až poté, co odrazili noční útok tzv. Rangerů (Džima, Arizony a Tedíka), a stojí za zmínku, že předváděné tady pokusy s minikárou (hurtovnicí) stály na počátku mou generací dobře pamatovaného sportovního odvětví. Obdobně tomu však bylo i se světelnou pistolí a minihledačkou kovů.

Skoro každý dobrý příběh potřebuje jako sůl záporného hrdinu a tady ak úvodem fungují „Vinetůovci“, které následují právě Rangeři, poté Piráti (Marcel, Tyčka a Bertík) a ve zřícenině tzv. Hrádku se Strážci seznámí ještě s Tarzany, ke kterým se připojí děvče zvané Královna Oparu. Ano, ano, Burroughs byl a je oblíbeným Tomanovým autorem.

Nezůstalo také u jediného děvčete a pod vlivem Arthura Ransoma se vynořily dívčí kluby Vlaštovek a Střelek. Nezapomeňme rovněž na Valšováky a závěrem cyklu se navíc pátrá po historii dávných Práčat. Družina Strážců však především prožívala vlastní dobrodružství a zakopala si dokonce slavnou listinu, kterou před začátkem každého školního roku opakovaně vyhrabávala, aby si nad ní slíbila věrnost.

Podobně jako Rychlé šípy slavívali i Strážci svátek, také oni hlídali modely na výstavě a zrovna tak bránily experimentům se střelnou zbraní, o plagiát nicméně naprosto nekráčí.

Najdeme tu ovšem i sci-fi sen (byť ne Rychlonožkův) - a čistě mimochodem, podoba Rychlonožky a Zrzka vznikla vlastně až díky malíři Kobíkovi. To, že je v seriálu plzeňský Petrohrad Petrovem a zdejší Slovany Slovankou, už je jen detail k dokreslení.

Román o Strážcích Trampoty s kapitánem (1981), který byl původně knihovničkou ABC ve 13. ročníku, pak podrobněji zpracovává první přehradní dobrodružství Strážců s kapitánem Nemem - a roku 2004 vyšel znovu pod titulem Strážci Žulového paláce. Jeho pokračováním je už kniha Trampoty na pokračování (1987) a roku 1971 vyšla dokonce i stolní hra Trampoty s kapitánem. Ve čtvrté Velké knize komiksů (2003) pak najdeme i patnáct dílů tzv. Strážců z Bílých domů, už třetí generace Strážců, k níž náhle náleží i Hadžiho dcera Manka Raková pojmenovaná podle Tomanovy dcery. Tento nový komiks nakreslil Michal Kocián.

Pokračování příště...