REPORTÁŽ: FanCity - Podivní lidé, opravdu!

Sobota 29. října byla v Praze mlžná a velice vhodná ke konzumaci kulturního zážitku, který mi i podruhé poskytl Největší festival her a fantastiky FanCity, pořádaný v Kulturním centru Novodvorská.

<-- Glum se blíží k Frodovi

S nasáváním kultury jsem započal rovnou při divadelním představením crosoveru Pán prstenů: Hvězdné společenstvo. Ačkoliv se jednalo o brzkou ranní hodinu (11 dopoledne), přestože se kupovala místenka (25 Kč) a třebaže šlo o již druhé předvedení kusu (první proběhlo v rámci letošního Starconu), byl divadelní sál téměř vyprodán. Tradiční jeviště a hlavně tradiční hlediště umožnilo všem divákům dobrý výhled, což se snad podepsalo na tom, že tentokrát se tleskalo snad ještě o něco více než poprvé. Znovu jsme se bavili a znovu chechtali. Ačkoliv jsem se zařekl, že nebudu znova fotit, fotil jsem. Ačkoliv jsem si říkal, že už referát nebudu podávat, skutečně ho nepodám. Jenom zmíním, že pro přechod zasněženého průsmyku Caradhras si tentokrát Boromir Johnak vzal bačkůrky. A ještě dodám, že podle traileru k druhému dílu bude Johnak představovat Gluma. Tentokrát jsem nevideoval jako na Starconu, profesionální záznam by prý měl být k dispozici již brzy. Doufejme že dříve, než umělecký soubor předvede pokračování na Starconu 2012.

<-- Vlado Ríša s posluchači

Divadlo netrvalo celé dvě hodiny, které mělo vyčleněno, a tak jsem ještě stihl závěr přednášky Vlada Ríšy, který mj. vyprávěl o konci Ikárie, XB-1 pak počátku. Tyto dva sci-fi časopisy spolu nemají ničehož společného, pouze osobu šéfredaktora, spolupracovníků, autorů, recenzentů a výtvarníků - a nakonec i čtenářů. I když někteří čtenáři Ikarie až po roce zaznamenali vznik XB-1, což jim hloupí či zastrašení trafikanti zatajili. Také XB-1 má mnohem hezčí tvář, než když Ikárii představovaly kreace místo obálky. Vedení Mladé fronty si při zničení Ikárie ponechalo všechno, co mohlo - názvy časopisu, rubrik, čtenářský kmen, a odmítlo cokoli z toho prodat "konkurenci". Uvozovky jsou tu proto, neb MF nyní nevydává žádný časopis sci-fi and fantasy and hororu. (Pravděpodobně se nepovedlo odchytit někoho z těch mraků redaktorů, co chodí po ulici.) Rozjezd XB-1 byl ulehčen tím, že obmyslný Vlado R. podepisoval smlouvy se zahraničními autory sám, za svou osobu, protože v MF si nikdo s vydáváním Ikarie nehodlal špinit ruce. Takže smlouvy zůstaly v platnosti i při změně, pardon při rozjezdu nového časopisu. (Komentář je můj, Vlado mluvil o svém bývalém chlebodárci, pro něhož v posledních letech pracoval - v českých médiích pranýřovaném a v českých médiích silně zneužívaném - Švarc-systému velice korektně. S ohledem na to, co mu - a nám - onen chlebodárce provedl.)

Vlado na závěr předvedl něco autorského čtení z připravovaného románu Valdštejnova éra, který vyjde v edici Kroniky karmínových kamenů. Zase se něco dovíme o české historii i o historii létání v první světové. Bonusem pro spisovatele v takovémto případě je, když je sám letec. (Což Vlado je:)

<-- Zdeněk Pobuda dohlíží na posádku

A když už jsem byl zaparkován v převážně literární Jedničce, zůstal jsem i na představení upírského fenoménu Anity Blake od Laurell K. Hamiltonové. Musím přiznat, že upíři nejsou zrovna můj šálek krve. Jenže znovuoživení pomalého rozjezdu dvacetidílné ságy se ve spolupráci s Tomem Němcem chopilo nakladatelství Epocha s ředitelem Zdeňkem Pobudou, kteří projekt převzali od Tritonu. Oba spolupracují na Edici Pevnost a zdá se, že právě Anita vydělá na to, aby mohly fungovat svým způsobem "dobročinné akce" i pro vydávání českých autorů zatím nehvězdných jmen. Epocha vydala právě osmou knihu (třetí díl) s názvem Cirkus prokletých, který krom výše jmenovaných pánů představovaly i překladatelky Zuzana Ľalíková  a Olga Prokešová. Děvčata měla za sebou fanovské překlady, jejichž kvalita z nich teď učinila vlastně profesionálky - alespoň Epocha jim svěřila překlad celé řady. Že bude projekt výdělečný je vidno i v tom, že od deváté knihy budou knížky v pevné vazbě, což časem potká i předcházejících osm dílů. Aby to nebylo fanouškům moc líto, že mají první díly jen v broži, mohou získat jejich nové exempláře za poloviční cenu - pakliže předloží jakkoli ošoupané první vydání. Anita Blake oslovila rozsáhlou základnu fanynek, jak se ukázalo hned na začátku přednášky, když do přednáškové místnosti vtrhly převážně dívky. Mužské plemeno zastupoval krom vydavatelů a reportéra i jistý Procházka, Jiří Walker. A ten sám vydá za deset chlapů - i když většinu času pouze pozorně poslouchal. Možná jako dědeček fanynek, možná jako kolega Hamiltonové, Laurel K.

Františka, JWP a Tomáš Němec -->

Po Anitě, mocné oživovatelce mrtvých i katce upírů, nastoupil na pódium JWP, aby nám společně s Františkou Vrbenskou a zůstavším Tomem Němcem řekli, Jak nepsat úplně blbě. Tedy tak, abychom neuráželi neurony JWP. Povídka by měla mít dějovou linii. Samotný nápad nestačí, musí se rozvíjet. Nemělo by být přehnaně užíváno trpného rodu. Omezte vykřičníky a trojtečky. I středníky. Nezapomeňte na dialogy; pokud je hrdina sám, může mu být partnerem třeba pes. Je vhodné kompaktní text účelně dělit odstavci. Když nevíte, jak na to, otevřete si knížku. Knížku nějakého lepšího autora, než jste vy. Vyhýbejte se přehnaným popisům. Vyhýbejte se gramatickým a stylistickým chybám. Redaktoři po prvním odstavci plném hrubek váš výtvor číst nebudou. Tomáš Němec to považuje za neúctu autora k vlastnímu textu. Františka si povzdechla, že psát česky neumějí ani vysokoškolští pedagogové. Jako odstrašující příklad uvedla jistého učitele, který vydal skripta, zatížená pravopisnými chybami.

Autor by se po vydání svého díla neměl hádat ani s recenzentem, ani se čtenářem. Jeho dialogem s nimi je přece samotné jeho dílo. Tom mínil, že pro psaní je nutná jistá zkušenost. Radí psát, avšak svá díla nikam neposílat (zejména ne do Pevnosti - pozn. Š:). Vhodný věk pro tištěnou prvotinu vidí na 30 let. Tedy - pokud autor není génius. (Bohužel to si o sobě myslí většina autorů - Š.) Tomášovy nároky nepřekoná každý, proto taky byli lidé kolem Pevnosti označeni za "mafii české fantastiky". (Potvrzuji - není lehké se tam dostat, a když už tam jste, stejně nemáte zaručeno že vám vydají povídku každý rok. Musíte mít i trochu štěstí, vytrvalosti - a pak také pomůže, když vyhrajete několik literárních soutěží - Š:)

JWP přečetl a předvedl spisovatelské desatero Elmora Leonarda. Některých hříchů proti němu se dopouštím sám, a vím o tom. Některých se dopouštím nevědomky. Těchto dvou typů chyb se hodlám vyvarovat. Ale některé jsou hříchem pouze v angličtině, povídám. A některé, dle mě, ani tak hříchem nejsou, jsou jen hříchem pro samotného autora onoho desatera spisovatele E.L. Však i sám převeliký JWP pravil:

"Serte na pravidla - pokud je znáte."

<-- Zira a Jinosvěty

Po skončení této dvouhodinové přednášky (krátká doba - na téma, chtělo by to semestr) byly náhle čtyři hodiny a program jménem "oběd" se již stal velmi naléhavým. Dal jsem si ho opět v přilehlé hospodě (bar byl už vyžrán) v příjemné společnosti fanů. Načež jsem přešel do cukrárny, která byla taky v přízemí, jen za jinými dveřmi. Škoda, že jsem o ní nevěděl dříve, ale stejně bych na ni neměl čas. V příjemné společnosti jiných fanů jsem si alespoň koupil cukroví na odpolední svačinku, jejíž čas rovněž nastal. Bylo o páté, čaj jsem si však musel odpustit. Nastával křest povídkové sbírky Jinosvěty), kde mám taky jednu povídku z (anti)paralelního světa. Ještě jsem zachytil úspěšného spisovatele Pavla Renčína, který se po své přednášce podepisoval svým čtenářkám, a pak už nastoupila editorka a spoluautorka naší knihy Darth Zira. Po drobném souboji s počítačem nám promítla ilustrace z knížky. Titul navazuje na řadu předcházejících sborníků Černé sny, Technokouzla a Pěna dějin, které spojuje editorka (dříve společně s Haninou Veselou - obě získaly za svou editorskou práci v roce 2009 cenu Ludvík), dále někteří autoři - a hlavně osoba autora úvodních esejů Ondreje Herce. Od původního amatérského tisku a téměř podomního prodeje prvního sborníku jsme se dostali až k téměř profesionálnímu tvaru kamenného nakladatelství. A příští sbírka by už mohla být v pevné vazbě. Téměř… (Ještě uvedu jednu drobnost: Všechny ty sbírky mají stejný formát:)

Sborníky s hodně povídkami od spousty autorů mají tu přednost, že na jejich křty chodívá hodně lidí - tedy hlavně autorů samých a jejich příbuzných. I tentokrát mnozí dorazili, jedna autorka, Martina Šrámková, však už dorazit nemohla. V období mezi odevzdáním povídky a vydáním sborníku totiž zemřela na zákeřnou rakovinu. A tak jsme ani moc nejuchali.

Knížku nám pokřtila Františka Vrbenská, která zůstala na pódiu i v následující dvouhodinovce, tentokrát jako autorka 18. dílu série Johna Francise Kováře Naganty a vlčí máky, ve kterém se návštěva z budoucnosti zajímá o podivuhodná dobrodružství jistého vojáka Jaroslava Haška v době ruské revoluce. Plán kmotrů knížky - Tomáše Němce a JWP - byl, že proběhne znalostní soutěž o JFK, jejíž vítězové obdrží celkem tři knížky. Nějak ty knížky nikdo nepřinesl, takže byl vyslán rychlý posel ke Komárovi, aby z jeho místního dočasného knihkupectví žádaný počet kusů donesl. Podruhé v životě jsem uzřel člověka, který si sedl údivem na zadek: Sama autorka po zprávě o negativním výsledku mise. Komár měl totiž už jen jediný výtisk - ostatní rozprodal! Tak tomu se říká pozitivní zpráva. Alespoň že zbyl ten poslední a bylo co křít.

  Tom, Johnak, Julie, Františka a výkonná ředitelka řady JFK (nahoře)

<-- Milena Matějková

JWP poté představil další autorku série Julii Novákovou. Přinesl ji na rukou, což nebylo tak těžké. Další pozitivní zprávou pro fanoušky série je, že se vrací úspěšný (již trojnásobný) autor Jan Hlávka. Jeho díl je už napsaný a čekají ho korektury. Psát se chystá i dvojnásobný autor Tomáš Němec. Františka přečetla zdravici nového autora Míly Lince, který se zrovna stěhoval do Brna. Jan Johnak Kotouč přečetl drobnou drsnou ukázku ze svého připravovaného textu. Není divu, že se ředitelka řady Agent JFK Milena Matějková usmívala. Načež následovalo "scénické čtení" kapitoly Souboj z nezachyceného dílu JFK v podání Kočovného divadla JWP & spol. Zatímco jiní skutečně četli, JWP předvádí četbu akčním způsobem: Během několika minut zastřelil asi tucet diváků, včetně mě, a naskládal je na podlahu jako snopy.

Dvě hodiny utekly jako nic a bylo osm večer, neboli čas zlatého hřebíku každého conu, Galavečera, přesněji Večeru fantazie. Oželil jsem přednášku RNDr. Vladimíra Wagnera, CSc. o (možná) nadsvětelném neutrinu a opět se vydal do divadelního sálu. Kde jsem shlédl - vpodstatě kulturní vložky různé úrovně. Po přivítání hlavním organizátorem Vaškem Pravdou nastoupila břišní tanečnice se závoji, a byla prostě skvělá. Po ní se objevil bavič Petr Vydra z pořadu HBO Na stojáka. Občas tento pořad sleduji a vždy se bavím. Tentokrát jsem se nebavil. Vtipy na jména přítomných diváků a jejich možné profese (Červenka - vy byste mohl být řezník) byly slabé. Škodaže se mu nepřihlásila naše milá Darth Zira, občanským jménem Scarlett Rauschgoldová, mohla být sranda. Dojem jsme si spravili při skvělém vystoupení hráče na "hang". Nástroj se poněkud podobá létajícímu talíři. Dvě svařené puklice s různými ploškami vydávají při správném poklepu prsty náramně melodické zvuky. Viděl jsem ho poprvé, přičemž nástroj je na světě už dlouhých deset let. Slyšel jsem také poprvé, a slyšení bylo uchvacující. Škodaže jsem si nestihl zapsat jméno perkusionisty.

Vašek Pravda a velmistr žánru Franta Novotný

Načež Vašek slavnostně předal skleněný model Aeronautila s kovovou rozsochou, která nejiskřila. ("Rozsocha jiskří!" byl konstatující výrok posádky tohoto meziplanetárního elektrostatického plavidla z literární dílny pana Trosky.) Tentokrát jiskřil její čerstvý nositel, velmistr žánru, František Novotný. Tak ano, tohle byl skutečný hřebík večera, který mohl být možná ještě trochu delší. Následovala opět skvělá tanečnice, která tentokrát krom břicha tančila i s mečem. Opět se bylo na co dívat. Překvapením večera bylo vystoupení Zdenky Vojtíkové s číslem "krocení žlutého balonku". Amatérská mimka si číslo sama vymyslela, a bylo skutečně profesionální a opravdu jsme se bavili.

Zdenka Vojtíková -->

Následoval druhý, slavnostní křest Jinosvětů. Ten první byl povýtce informační. Tentokrát mezi autory koloval i umělohmotný roh s rumem, z něhož bylo opět drobně pokřtěno a dosti upíjeno. Křtili Františka i JWP, který měl už toho dne dosti křtů za sebou. Na pódium vyšla i dcerka Martiny Šrámkové Anička a nezachycený synovec, takže jsme zase měli slzy v očích. Nezastavitelný JWP protáhl křest z 10 minut na dobrou čtvrthodinu, ale Vašek mohl klidně skrečovat další vystoupení Petra Vydry. Tentokrát ten pán přednášel svou básničku pro Jelenu, neznámou ruskou skokanku o tyči, kde fórem bylo, že on je jelen z toho, jak ona provádí "s-kokot-yči". To už obecenstvo začínalo hudrat. Naštěstí špatný dojem napravila opět břišní tanečnice.

<-- Tanec s mečem

Další slavnostní křest absolvoval i Cirkus prokletých, z čehož byl ředitel Epochy Zdeněk Pobuda poněkud překvapen, avšak zvládl ho. Zato jistý Vydra nezvládl svůj poslední výstup, ve kterém tvrdil, že byl nedávno na návštěvě věznice, neb její ředitel je jeho známým. Vězni, aby se nenudili, tam hrají různé hry. Vrazi vybíjenou (pokus obecenstva o útrpný smích), sexuální devianti na honěnou (mrazivé ticho) a ženy lízaný mariáš (pískot se neozval jen proto, že jsme slušně vychovaní). Angažování tohoto estrádního umělce byla jediná vada na kráse večera i celého conu, prostě dietní chyba, které se člověk nevyhne, když koupí a zkonzumuje něco neznámého, avšak známými doporučeného. Vydří krach byl pravděpodobně zapříčiněn i tím, že na cony jezdí lidé, kteří umí číst a přemýšlet, někteří píší a šermují, jiní šijí a modelují, další hrají dobrodružné hry a divadlo - čili divní lidé s průměrným IQ 120. Tanečnice tentokrát tančila na doprovod hangu, což bylo skvělým závěrem. Ano, jistě, ještě následovala opulentní tombola, kde pro svůj velký úspěch tahala vyhrávající čísla opět tanečnice.

Oříšky s Vetřelcem -->

Bylo deset večer, když jsem narazil na stánek s oříšky, čokoládami, osvěžujícími nápoji a půlmetrovým Vetřelcem. Vetřelec se nabízel za pouhých dvacet tisíc, avšak už jen pozastavení se u něj znamenalo slevu na devatenáct. Stavila se i Tess. Škoda, kdybychom byli domluvení, měli peníze a místo na tu šílenost, určitě bychom koncovou cenu srazili na devět.

Ještě jsem se vydal podívat do velkého výstavního sálu, kde tyto dny trávila čas větší část návštěvníků Fancity. Zde se rozprostírala její integrální část, zvaná GameFFest. První část sálu včetně přístupu k němu byla zavalena počítacími stroji a simulátory, ve druhé seděli u stolků gamesníci s kartičkami v ruce. Být o padesát let mladší, asi bych si tady taky zařádil...

Protože cukrárna už byla zavřená, sedl jsem si nakonec v hospodě na jedno pivo s kamarády spoluautory Jinosvětů. Odtud mě vytáhla Tess na předpůlnoční autobus. Měl jsem příležitost si ještě v metru pokecat s jedním svým čtenářem. V neděli jsem už nebyl schopen účastnit se dalších radovánek, mezi něž patřila i beseda s režisérem filmů Spalovač mrtvol, Upír z ferratu nebo T.M.A. Jurajem Herzem. Nic se ode mne nedovíte nejen o neděli, ale ani o té středě a čtvrtku. Příště si jděte sami.

Ještě poznámku na závěr: I tentokrát jsem si v různých přednáškových sálech zapomínal různé věci: zápisníček, svetr, foťák, celý batoh i s peněženkou a vším. A po deseti minutách i několika hodinách jsem je zase nacházel na stejných místech bez poškození či vybrakování. Za těch dvanáct let, co jezdím na cony, mě ještě nikdy nikdo neokradl. Skutečně, na tahle setkání jezdí opravdu podivní lidé!

Psáno pro Sarden a Interkom

Viz i první část reportu a Šamanovu fotogalerii.