(NE)RECENZE: antologie Mlok 2010

Výřad svazečků s titulem Mlok se vloni opět rozšířil. Zatímco je na pultech již nový ročník (*), těm, kteří ještě doma Mloka 2010 nemají, doporučuji si tuto vlastně již historickou knihu koupit. Nejdřív ale stručný přehled (za jménem autora a názvem příspěvku je v závorce uvedeno pořadí příspěvku v kategorii):

Povídky:

• Denis Bím: Strašiak (4)
  Návrat do dětství má nečekané důsledky. Název sám už dává čtenáři naději, že půjde o horor - a tato naděje není planá.
• Irena Hrubá: Tušení (5)
  Staroslovanská fantasy, navozující atmosféru především jazykovými prostředky. Lepšímu umístění v soutěži zřejmě zabránilo zdánlivě poklidné vyprávění, v němž se ztrácely i docela dramatické a akční scény.
• Vladimír Němec: Nejmocnější z Nejmocnějších (3)
  Přestože se příběh tváří jako fantasy v alternativním světě, je svým poselstvím velmi soudobý. Smíchej špetku lži, přidej na špičku nože nedorozumění, jemně zapraš demagogií a nakonec vše otoč naruby jako rukavici. 
• Aleš Pitzmos: Singularita (1)
  Singularita - to je celý prostor zmačkaný do jednoho bodu, zmačkaný včetně příběhu. Jenže ten příběh se ze singularity vymyká, má totiž otevřený konec.
• Daniel Tučka: Homo singularis (2)
  Civilní verze kyberpunku, ale spíš extrapolace současných trendů, která se určitě dotkla mnoha porotců. 

Krátké povídky:

• Jan Jirků: Osvobození (2)
  Komorní příběh v poloze moderní slovanské fantasy, v němž autor zkouší trochu psychologie na své postavy i na své čtenáře a celkem se mu to daří. 
• Martin Koutný: Kosení fialové trávy (4)
  Ekologický příběh, v němž si čtenář může vybrat hned několik poloh - střet generací, střet kultur, manipulace, despocie, zpátečnictví či co tam ještě dalšího najdete. 
• Ivan Mls: Velmi úspěšná expedice (1)
  V první chvíli jsem čekal, že tato povídka bude variací na slavnou Napříč ozářenou stranou Alana Nourseho (Labyrint), ale Ivan Mls se dokázal na dění na povrchu Merkuru podívat úplně jinýma očima. Zvládl něco, v co se už dnes téměř nevěří - napsat hard SF, která je anekdotou založenou na jednoduchém nápadu (když vám ho nakonec autor vysvětlí), v čemž se hodně podobá Neutronové hvězdě Larryho Nivena. Vítězství v kategorii je zcela zasloužené.   
• Jana Rečková: Maximálně 80 % duše (3)
  Příběh o malířích a o tom, jak moc dobře umějí na plátno přenést osobnost člověka, trochu svým námětem a dost svým provedením připomíná Obraz Doriana Graye. 
• Zuska Stožická: Záblesk chuti nektarínok, vôňa fraktálových papradí (5)
  Příběh o fraktálovém papradí je víc fraktální, než by bylo vhodné.

Mikropovídky:

• Tereza Kovanicová: Velká loupež (3)
  Jak to dopadne, když si lupiči myslí, že poklad je něco úplně jiného, než ve skutečnosti je. Milé, ale mikropovídka vyžaduje působivější pointu.
• Daniel Kubec: Vykosťovačka (2)
  Najdi sedm rozdílů mezi babicí a elfem! Ukázka toho, jak lze i do několika málo normostran vložit atmosféru a obalit jí kratičký, ale silný příběh.
• Pavel Obluk: Vstaň a choď! (1)
  Stovky smrtí prožívá hlavní hrdina této mikropovídky. A je to mikropovídka jaksepatří, což je vidět i na tom, s jakým přehledem zvítězila, kvalita k Pavlovi Oblukovi prostě patří.

Novela:

• Miroslava Dvořáková: Kazisvět (1)
  Jedna sféra světa za druhou vznikají, vrství se na sebe a nakonec zanikají. Boj o jejich záchranu je bojem o poznání, bojem o pravdu, bojem o vlastní identitu. 

To nejlepší z ročníku 2010 - alespoň z pohledu recenzenta jako jediné osoby, nikoliv poroty jako kolektivního vnímání textů - prochází napříč všemi kategoriemi. Mikropovídka je pro mne především velmi úsporně psaný text se silnou pointou, což Pavel Obluk splnil nade vší pochybnost. Nevýhodou atmosférických příběhů krátkého rozsahu je, že vedle těch vypointovaných zanikají, možná proto, že i anekdoty musejí zvládnout vtažení čtenáře do kratičkého textu. Vladimír Němec zvládl skloubit hned několik témat a motivů způsobem, který se mi velmi líbil. Ivan Mls zazářil svojí schopností napsat klasickou hard SF, za kterou by se nemusel stydět leckterý autor Zlatého věku (nejvíc mi rezonovala s Larry Nivenem). Novela Miroslavy Dvořákové je zajímavá mimo jiné tím, že celou dobu dokázala udržet na zřeteli potřebu směrovat děj k závěrečné pointě.

Hodnocení: 60% (vážený průměr ze všech příspěvků).

Cena Karla Čapka za rok 2010  Mlok, Nejlepší sci-fi a fantasy povídky roku 2010
editor: Jiřina Vorlová
obálka: William Nightcelt, grafická úprava: Miroslav Dvořák
úvod: Jiřina Vorlová, doslov: Petra Neomillnerová
Cena Karla Čapka ve spolupráci s Novou vlnou, 2010
407 stran, 222 Kč, brožované
ISBN 978-80-85845-19-8

Snad každý rok připomínám, že Mlok je sborník soutěže, nikoliv „regulérní“ antologie. Tou regulérností rozumím zásadní tvůrčí účast editora při výběru textů a při práci s autory. Za prvé Mlok z principu obsahuje texty nevybrané editorem. Samozřejmě porotní výběr tu je, ale porotci hodnotí každý příspěvek samostatně, výsledkem jejich práce není seznam čtrnácti textů pro sborník, ale čtyři hodnotící pyramidy. A ty jsou v každé kategorii následně „zprůměrovány“. Za druhé texty jsou zveřejňovány v podstatě v podobě, v jaké byly zaslány do soutěže, jsou tedy v relaci s jejich umístěním v soutěži. Redakční úprava by jim prospěla, ale v některých případech by mohla vyvolat pocit, že dotyčný autor (či vlastně jeho příspěvek) byl v CKČ podhodnocen.

A tak tu máme tři možnosti: autor dokáže svůj text vypilovat už do soutěže tak, že výsledek je tipťop, nebo text je později použit jako inspirace a přepracován v délce i obsahu, a konečně ani text, ani autor nepatří k tomu nejlepšímu (ba ani k tomu průměrnému), co se v SFFH v našich luzích a hájích potuluje. Pardon - ještě tu je jedna, ale ta je víceméně na předchozích nezávislá. Totiž to, že se nějaký nakladatel nebo redaktor nebo jiný nadšenec ujme autora , protože rozpoznal jeho nevšední, avšak skrytý talent.

A talenty, obzvláště talenty skryté, je - jak všeobecně známo - třeba vykopat.
Čím více jsou ty talenty skryté skryté, tím důkladněji je - což je rovněž všeobecně známo - třeba je vykopat.

(*) Zhřešil jsem, i letos jsem stále ve skluzu s recenzemi. Tahle mi nějak zapadla do skulinky mezi adresáři a přišel jsem na ni až teď, když jsem začal chystat recenzi nového ročníku Mloka...