RECENZE: Alan Campbell, Zjizvená noc

Město, které místo obrubníků má řetězy, místo dlažby trámy, místo pevné půdy pod sebou propast. Město, které ve větru skřípe. Město, v němž vládne strach, či spíše mnoho různých strachů. Město, v němž žijí ďáblové v lidské podobě a lidé - také v lidské podobě. Rozeznat je od sebe je proto těžké...

Město bojující. Bojující samo se sebou, s barbary ze vzdálených krajin, se svojí historií, s démony, kteří za vznikem města stáli, s vlastními vladaři, se stvůrami, které v jeho lůně vznikly a sají jeho vlastní krev.

A konečně lidé, krev města, jeho svaly, jeho oči, jeho nervy, jeho mozek, jeho zuby, jeho žaludek, jeho střeva, jeho ruce a jeho nohy. Lidé, příběh města.

Vlastně několik příběhů, které se míjejí i dotýkají, protínají i rozcházejí. Drill, předurčený - neboť poslední - létající anděl, sběrač Nettle a jeho zavražděná dcera, stařičký presbyter Sypes, mladá legionářka Rachel, alchymista Devon, válečníci Hešeté chystající v poušti útok na město, bůh Ulcis obývající propast hluboko pod městem, vampýrská Karneval pronásledovaná neukojitelnou potřebou lidské krve.

Všichni se nakonec potkávají v kataklyzmatickém závěru, okořeněném trochou sci-fi motivu. A svět už nikdy nebude takový, jaký byl posledních dva tisíce let.

Název edice, do které je toto dílo zařazeno - Moderní díla fantasy - napovídá, že se nejedná o žádný analog „klasického“ textu. Současná generace tvůrců fantasy nemá žádný svůj manifest - ani psaný, ani dodržovaný. Spíše než programové psaní nebo mezigenerační revolta je základem jejich přístupu k literatuře reakce na současný svět spolu s návazností na zkušenosti předcházejících literárních generací. A také stavějí na nových generacích čtenářů, kteří jsou vychováváni médii a brandy (značkami, ne nápojem, samozřejmě), a kteří na pop-up skřítky, vyskakující na nás z každého kousku okolní hmoty, dívají jako na to, co vlastně člověk nevidí, i když to vidí.

Alan Campbell vzájemně propojil ne méně než pět dějových linií, a průběžně se stará o to, aby čtenář sledoval, co se děje v každé z nich. A stejně tak se stará o to, aby tyto linie mezi sebou reagovaly, vzájemně se ovlivňovaly a tak ovlivňovaly i čtenáře samého. Zároveň - aniž to je vidět, ale je to zcela přirozené - jsou jeho lidé lidmi naší současnosti, dýchají jako my, trpí jako my, reagují jako my. Proto jen obtížně můžete mít jednoznačné emoce vůči jeho postavám víceméně bez ohledu na to, zda jsou kladné nebo padouši par excellence.

Není to nijak filozofující čtení, ale jako vlakové bych to také neoznačil. Leda snad v případě, že byste klouzali jen po povrchu, nechali se zaujmout akcemi a jevovou složkou (ta je ovšem velmi malebná). Jen některé motivy a cíle jednajících postav jsou stejně přístupné, některé jsou však hlouběji skryty v hloubi příběhu a objeví se, až když postavy i děj se dostanou do klíčového momentu.

Hodnocení: 70 %.

Alan Campbell: Zjizvená noc (Scar Night)
překlad: David Záleský a Markéta Záleská
obálka: Dominie Harman, grafická úprava: Lukáš Tuma
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2009
427 stran, 319 Kč, brožované
ISBN 97880-7193-291-8