Genetické zrůdy, nevyslovitelné úchylky, trpasličí sexynáckové, střevní trhače, kočka s dvěma tvářemi, zpívající vředy vyhlašující nezávislost. Co všechny tyto a mnohé další ne až tak úplně běžné záležitosti mají společné? Jedno místo a jeden čas. V kombinaci s nouzí, špínou a beznadějí utvářejí blízkou budoucnost jednoho velkého Města, v jehož chaotickém a hnusném středu se tyčí jako ikona gonzo novinář Spider Jerusalem.
Rok parchanta tedy stejně jako předchozí díly nabízí čtenářům dynamický, nezadrhávající se příběh a pohled na novinářskou praxi, kterou vám neposkytnou na žádné škole. Po stránce kresby ani scénáře mu nemám absolutně co vytknout, protože od první stránky mě měli oba tvůrci na lopatě.
Kdo je vlastně ten Spider Jerusalem? Pokud jste nečetli předchozí díl s podtitulem Zpátky v ulicích a nebo jste při jeho louskání smažili navíc řízky, pak vězte, že to není skinhead se zálibou v pavoucích a tetováních, ale jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) novinářů vzdálené budoucnosti. Nějaký ten pátek pobýval v exilu, ale opět se vrátil na scénu, aby dělal to, co mu jde nejlíp: odhaloval pravdu pomocí svých sloupků, publikovaných v periodiku Slovo.