Recenze

Temnota kovaná v ohni nás, coby první kniha ze série fascinujících vyprávění, zavádí do nelítostného světa luku a šípu… mušket a kanónů… magie a diplomacie – v Impériu balancujícím na pokraji války.

Před staletími zmizela z mapy Německa vesnice a už nikdy nebyla znovu osídlena. Tento fakt zaujal historika Toma. Podle vší logiky se měla vesnice dochovat, ale zanikla… Co bylo na Eifelheimu tak zvláštního, že úplně zmizel před více než šesti stovkami let?

První, co vás při pohledu na mangu Noční škola: Knihy čaromějek 1 uhodí do očí, je formát. Bohužel, špatná zpráva pro sběratele mangy a zároveň milovníky pečlivě vyrovnaných knihoven: je tu formát, který vídáme spíš u klasických knih. Další věcí je fakt, že se komiks nečte jako správná manga odzadu, ale zcela klasicky, po euroamericku. To se dá jednoduše vysvětlit při pohledu na jméno autorky - Svetlana Chmakova.

Dlouhá časová prodleva nakonec Jakubovým houslím moc sluší. Jde o samostatný příběh, pro který není znalost předchozích knih nutná. Při čtení tak sice zmizí příjemný pocit znovushledání se se starými známými a napjaté očekávání, kam je tentokrát putování zavede, na druhou stranu jsou Jakubovy housle asi nejlepším úvodem do světa moravských upírů.

Když se ohlédneme zpět, kvalita tohoto eposu nikdy nezakolísala, a to ani v českém překladovém vydání. Takže je jistě na místě poděkovat Neilu Gaimanovi i Viktorovi Janišovi, potažmo celé Crwi, že tento opus magnum postmoderny přivedli na náš svět.

Po událostech druhého svazku se Franta se svojí družkou Belle vydávají do Francie na dovolenou strávenou v přepychu a civilizaci. Bohužel netrvá dlouho a Franta je opět v průšvihu. Exilový ruský čaroděj vystupující pod jménem Boyard nechá zavraždit fotografa (asi už Leonardovi tím focením na conech opravdu lezu na nervy...) a narafičí to tak, aby hlavním podezřelým byl právě Franta.

S potěšením musím konstatovat, že ve většině případů přežily příběhy přenos do komiksové podoby dobře, ne-li výborně. Přesto se našlo pár takových, které doplatily hlavně na malý prostor, jenž jim byl vyčleněn. Je to škoda a myslím si, že pokud by příběhů byla na stávajícím prostoru polovina, možná dokonce třetina, dopadlo by zpracování ještě lépe a mohli bychom držet v rukou publikaci blížící se dokonalosti. Teď již ale k jednotlivým příběhům.

Zpočátku banálně a skoro nudně se tvářící příběh o dětech školou povinných se velice záhy přerodí v nervy napínající dobrodružství, které vám takřka nedovolí se od knihy odtrhnout.