ROZHOVOR: Michal „Regis“ Dlouhý

Spisovatel Michal Dlouhý, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Regis, je novou tváří české fantastiky. Tomuto nadějnému debutantovi již brzy vychází jeho fantasy titul Rozdělené město, první vlaštovka z ambiciózní mnohadílné ságy Kroniky magie. V čem se bude série odlišovat od jiných konkurenčích fantasy? Jak náročné bylo dopsat svou autorskou prvotinu? A odkud se vzala jeho přezdívka? To všechno a mnohem více se dozvíte v aktuálním sardenském rozhovoru.    

Jak náročné je napsat svůj literární debut?
Chtělo to hlavně hodně odhodlání a disciplíny. Ke psaní jsem měl vždy kladný vztah a občas ze mě vypadla nějaká povídka jen tak pro radost. Když jsem se rozhodl začít psát opravdu vážně, musel jsem se naučit lépe plánovat věci jako například strukturu příběhu, motivaci postav a spoustu dalších maličkostí, nad kterými jsem dříve moc neuvažoval. Ale rozhodně to stálo za to.

S jakými výzvami ses jako debutující autor musel potýkat a co ti dalo nejvíce zabrat?
Největší peklo byly asi opakované revize textů. Kvalita první varianty nebyla kdovíjaká, takže jsem musel číst a opravovat, pak znovu číst a opravovat. Nakladatel do rukou dostal rovnou sedmou verzi, ale mně už z románu v té chvíli šla hlava kolem a občas se mi v hlavě do hlavní dějové linie připletou věci, které jsem dávno vyškrtl.

Když jsi rukopis dopsal, jak probíhala následná spolupráce s nakladatelstvím Fobos?
Byla to taková náhoda. V době, kdy jsem finalizoval texty a uvažoval, kam je budu zasílat, tak zrovna probíhal Festival knižních závisláků v Plzni. Knihy Dobrovský tam v rámci programu měli soutěž Spisovatelský startovač a já jsem se zúčastnil. Soutěž jsem sice nevyhrál, nicméně jsem byl v druhé linii náhradníků, jejichž rukopis také zaujal, a byla mi nabídnuta spolupráce s možností potenciálního vydání.

Já jsem pak tedy do nakladatelství poslal celý rukopis (v soutěži se posuzovaly jen dvě kapitoly) a ukázalo se, že má přece jen něco do sebe, takže jsme se domluvili na vydání. Text ještě prošel skrz editora a korektorku, kteří se postarali o chyby, které jsem zvládl sedmkrát přehlédnout. A samozřejmě kolem toho byla spousta drobného zákulisního zařizování, o kterém jsem ani neměl tušení, že u vydávání knih probíhá.

Jak bys osobně z pohledu literárního debutanta zhodnotil celý tvůrčí proces?
Když se mi povedlo překonat počáteční porodní bolesti, tak jsem zjistil, že mě tvoření příběhů opravdu baví. Největší problém přišel ve chvíli, kdy bylo dopsáno a musel jsem začít revidovat. Když je v procesu už méně tvůrčí energie a více řemeslné práce, rychle ztrácím drive, je těžké se do toho dokopat a mám radši chuť rozepsat něco nového.

Nyní přejdeme ke knize samotné. Rozdělené město je tvojí autorskou prvotinou z žánru fantasy. Co ti na literárním fantasy přijde zajímavé a v čem ti tento žánr vyhovuje?
Mám rád hlavně posunování hranic – líbí se mi, že fantasy dovoluje vyprávět příběh v kulisách a podmínkách, které by normálně nebyly možné. Jak se změní svět, když v něm bude existovat magie nebo draci? Jaké problémy budou řešit obyvatelé takového světa, co se změní? To jsou věci, které mě vždy bavilo zkoumat.

Hlavním hrdinou románu je mocný čaroděj Tarian. Čím podle tebe může zaujmout čtenáře?
Tarian je zvláštní postava plná kontrastů. Mocný čaroděj, kterého připravovali na jeho úkol, podporovali ho a vkládali do něj velké naděje. Najednou se objeví v neznámém městě a přijde o svou magii. Musí si poradit s tím, že najednou není tím vyvoleným, který se nemusí ohlížet na obyčejné lidi. A možná se ukáže, že někde v hloubi duše není tak sebejistý a chladný, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Příběh první knížky jsi zasadil do dystopického města, jehož fungování je závislé na selhávajících technologiích. Můžeš fikční svět blíže popsat?
Impérium dosáhlo vrcholu už dávno před začátkem knihy, podobně jako její hlavní hrdina. Když jsem začal v roce 2020 psát Rozdělené město, uvažoval jsem, jak říši uchopit. Zajímalo mě, jak daleko by lidská civilizace podobná té naší mohla dojít s rozvojem moderních technologií, automatizací a vyspělých počítačových programů, které by na sebe zvládly přebrat velkou část obsluhy a údržby.

Pak jsem navázal myšlenkou katastrofy – něčeho dost ničivého na to, aby to na chvíli dokázalo narušit zavedené systémy, drasticky zredukovat populaci říše a vyvolat chaos. Co se stane, až se usadí prach a bude nedostatek expertů? Technologie budou fungovat dále, ale jak dlouho, když jim obsluha nebude pořádně rozumět? A jak si lidé poradí ve chvíli, kdy začnou selhávat?

Román je prvním dílem ze série Kroniky magie. V čem se budou Kroniky lišit od jiných fantasy sérií?
Z určitých důvodů se bude prostředí mezi díly dost zásadně měnit. Pro příběh jsou tyto změny dost důležité. A přestože se může zdát, že jsem vložil hodně úsilí do tvorby světa, magie a technologií, vývoj protagonistů a jejich příběh je na prvním místě. Každá nová kniha tak bude zasazena do nových kulis.

Rozsáhlé několikadílné ságy nejsou ve světě fantastiky žádnou výjimkou. Ostatně, spisovatelé jako Robert Jordan, Brandon Sanderson nebo George R. R. Martin by mohli vyprávět. Když jsi celý příběh psal, měl jsi do detailu promyšlený plán?
Na začátku jsem měl velký plán – dílů mělo být celkem sedm, více dějových linií, více informací o světě, společenské problémy na pozadí, a ještě pár dalších nápadů, které v knihách měly mít své místo. Ale během psaní Rozděleného města jsem si uvědomil, že nejsem dost zkušený na to, abych tohle všechno zvládl vměstnat do jednoho vyprávění bez toho, abych úplně rozbil tempo příběhu.

Takže jsem musel udělat krok zpátky, osekat své ambice a zaměřit se na centrální příběh, který jsem měl promyšlený od začátku. I v něm samozřejmě provádím drobné změny s tím, jak postupně sbírám zkušenosti, ale série míří pořád k tomu stejnému konci, který zvládnu odvyprávět během čtyř knih.

Dočetl jsem se, že série Amber od Rogera Zeleznyho bylo jedno z prvních fantasy, které jsi kdy četl. Zároveň na svém Instagramu uvádíš jako zdroj inspirace série Dresden Files a Stormlight Archive. Jak vidno, k několikadílným fantasy ságám jsi měl blízko odjakživa. V čem tě inspirovaly?
Fascinace vícedílnými sériemi u mě začala už Tolkienem někdy v jedenácti letech a doteď mě to nepustilo. Obdivuji autory, kteří dokážou stavět na základech položených v prvním díle a budovat příběh, který se posunuje zajímavým směrem. Pokud někdo zvládne uvěřitelný vývoj hlavních postav, neotřelý svět a k tomu třeba přihodí ještě nějaké kulturní zvláštnosti, už mě má zaháčkovaného.

Co jsem starší, tak už nemám potřebu dočíst mnohadílnou ságu za každou cenu, ale když si s ní nějaký spisovatel dá práci a stojí za to, rád se do jeho světa ponořím na dlouhé hodiny. Teď mě jen děsí fakt, že mám tu samou zodpovědnost.

Také rád hraješ RPG Dungeons and Dragons, miluješ herní série jako Fallout nebo Planescape Torment a máš v oblibě tvorbu Tolkiena. Tohle všechno tě taky zásadně ovlivnilo jako tvůrce a nadšence do fantastiky?
Myslím si, že tyhle věci ani nelze konzumovat bez toho, aby člověka nějakým zásadním způsobem ovlivnily. Hry jsou v tomto ohledu trochu zvláštní, protože jejich hráči mají v rukou trochu víc možností, jak ovlivnit příběh, ale inspirace se dá nabírat všude. Pevně ale věřím v to, že moje knihy jsou dostatečně odlišné, aby stály za to číst.

Ještě bych rád zmínil, že na internetu vystupuješ pod přezdívkou Regis. Prý je inspirovaná tvojí oblíbenou postavou z tvorby Andreje Sapkowského. Mohl bys k ní říct více?
Doteď si pamatuju, jak na mě zapůsobilo první čtení Sapkowského. Byl to extrémní kontrast s například tím Tolkienem, kterým jsem začínal, a zaujalo mě tam naprosto všechno. Hlavní hrdina, který není absolutní dobrák, svět měl do černobílosti opravdu daleko, ženské postavy byly extrémně mocné, kompetentní a hýbaly dějem – na to jsem zkrátka nebyl zvyklý. A když se na scéně objevil Regis, upír, který v minulosti zabíjel lidi ve velkém, ale rozhodl se změnit svůj život a přidat se do družiny protagonistů, rozbilo to tenkrát všechny moje (zcela naivní) představy o tom, jak může vypadat družina hrdinů.

Když jsme u toho, byl pro tebe Sapkowski také zásadní autor ve tvém životě? Ovlivnila tě jeho série se Zaklínačem?
Sapkowski na mě svým psaním tenkrát udělal takový dojem, že když jsem si volil přezdívky a loginy na komunitní servery, Regis byl jasnou volbou, která mi na dlouhé roky zůstala. Spousta lidí mě vlastně pod civilním jménem ani pořádně nezná. Což bylo vtipné obzvláště na některých pracovních pozicích.

Když jsi Rozdělené město dopsal, co se ti honilo hlavou? Jaké pocity jsi zažíval?
Obrovská radost z toho, že se mi opravdu povedlo napsat knížku. Sotva to trochu odeznělo, už jsem věděl, že ji budu muset opravovat a ladit a teprve pak se mi drala do hlavy otázka, co teď vlastně s ní? Ale to už jsem pracoval na dalším dílu.

Jaké jsou tvé další plány s Kronikami magie? Co všechno máš na své čtenáře připraveno?
Aktuální plán je odevzdat druhý díl do Vánoc, aby ho nakladatelství zvládlo vydat ještě na jaře příštího roku, takže teď pilně pracuju na tom, aby byla dvojka v co nejlepším stavu. Trojka pak bude v těsném závěsu a doufám, že o pokračování bude zájem a že se knihy budou líbit.

Otázka na závěr: čaroděj Tarian je podle anotace „možná nejmocnější čaroděj, který kdy chodil po zemi“. Kdyby ses ocitl v jeho kůži, co by byla první věc, kterou bys udělal?
Chtěl bych si udržet představu o tom, že bych rozhodně provedl něco zodpovědného a užitečného, nicméně nejspíš by to byla nějaká opravdová blbost – třeba bych se teleportoval na ostrov Rottnest, abych si mohl pohladit Quokku.