NEDĚLNÍK: Cash grab DLC k deskovkám

Deskové hry pro dospělé zažívají v posledních letech obrovský boom. Přestože byly dříve více spojovány s rodinnými večery nebo dětskými hrami, dnes jsou plnohodnotnou zábavou pro dospělé, kteří hledají něco komplexnějšího a hlubšího. Vlastně utíkáme od počítačů zpátky k hraní s přáteli. Nebo i sami, protože přibývá deskovek se single player módem. Ale jak se deskovky stávají sofistikovanějšími, začínají se přibližovat světu počítačových her, od kterých utíkáme, a to nejen svou hloubkou, ale i obchodními modely. Dokupovat rozšíření a „DLC“, aby byl příběh nebo zážitek kompletní? Ano, přesně to se teď děje i v deskovkách.

Příklad za všechny? Podívejme se na deskovou hru inspirovanou legendární sérií Heroes of Might and Magic (HoMaM). Těší se obrovské popularitě mezi fanoušky strategických her, kteří vyrůstali na počítačových verzích. Hlavně tedy Heroes III, kteří byli dovedeni k naprosté dokonalosti, co se týče jak komplexity grafického kabátku, tak času, do kterého se trefili. Zvláště u nás ve střední a východní Evropě tahle legenda stále běží na spoustě počítačů ve všech možných verzích – originál, complete, remaster... A desková verze, kterou jsme mohli podpořit na Kickstarteru, přenáší ikonický styl hry na stůl, včetně budování měst, průzkumu mapy a taktických bojů. Je to česky, hraje se to prý parádně, ale pokud chcete zažít celý příběh nebo vyzkoušet různé frakce a možnosti, musíte si pořídit řadu rozšíření. V základu máte tři hrady...  A tady to začíná bít do očí. Když by člověk přikupoval něco navíc – další příběhy, hrady z datadisků jaké známe z počítače, ale ne, vy si musíte dokoupit další základní hrady a bojovou mapu! Jelikož je hra cílená hlavně na hráče původní předlohy, je jasné, že kdo koupí, nebude chtít hrát demoverzi! Dokoupí to všechno, jinak by ho sežralo FOMO!

Základní hra je už sama o sobě poměrně drahá (pro běžného člověka z ulice – hráč deskovek ví, že ty hry takhle opravdu stojí), ale rozšíření, která postupně vycházejí, navyšují cenu na několikanásobek. Pokud chcete kompletní zážitek – všechny frakce, kampaně, unikátní jednotky a rozšířené mapy – snadno se dostanete na cenu kolem 10 000 Kč. Ano, slyšíte správně. Deset tisíc korun za deskovku. A třeba takový Zaklínač, to je úplně jiný level – tam se vyšplháte skoro na dvacku. Pro srovnání: za tuto cenu si můžete pořídit herní počítač nebo konzoli.

Proč si to tedy vydavatelé deskovek mohou dovolit? Důvod je jednoduchý – cílí na oddané fanoušky. Lidi, kteří na sérii vyrostli, mají k ní emoční vztah a jsou ochotní investovat. Je to podobné jako u počítačových her, kde DLC či battle passy není nutné kupovat, ale pokud chcete plnohodnotnou zkušenost, většinou podlehnete. A těch her je opravdu hodně. Nepíšu, že je to nutně špatně. Ty hry jsou krásné. Poslední dobou jsou plné plastových detailních figurek a cena je většinou odůvodnitelná. Třeba Zaklínač, nebo pro normíky Carcassone, poskytuje v každém DLC mechaniku, která prakticky změní pravidla. Deskovka Cthulhu či např. Panství hrůzy zase poskytují nové příběhy. Někdy ale mám pocit, že je to takzvaný "cash grab", a u těch Heroes III... tam z té konstrukce mám silný pocit, že DLC, která vlastně nejsou DLC, ale základní frakce ze hry, jsou takhle konstruována schválně. Zatímco u toho Zaklínače si vybrete, že chcete přikoupit Divoký hon a ostrovy, ale Mágové vás nelákají, fanoušek Heroes vidí "buď, a nebo" – buď 7 krabic, nebo nic. A tvůrci na to sází.

Je to chytré? Bezesporu. Je to fér? To už je na diskuzi. Fanoušci, kteří nemají tak hluboké kapsy, se mohou cítit odstrčeni. Zároveň to ukazuje, že deskové hry nejsou jen zábava, ale i velký byznys. Vydavatelé vědí, že oddaní příznivci jsou ochotní zaplatit, a tak se nebojí jít cestou, jež by ještě před pár lety byla nemyslitelná. Místo možnosti nabídnou kompletní zážitek, třeba s papírovými figurkami a následně prodávat jeho plastové rozšíření, poskytujete jen jeho část, vlastně demo verzi na zkoušku.  

A co z toho plyne pro nás, obyčejné deskovkové nadšence? Možná panikařím, ale třeba trh půjde tímhle směrem čím dál častěji. Budeme si muset vybírat. Investovat jen do toho, co nás opravdu baví, a smířit se s tím, že základní kompletní zážitek si nebudeme moci dovolit. Anebo to vzít jako příležitost – sdílet náklady s kamarády, hrát společně a užít si zábavu, která navzdory všem cenovým strategiím dokáže překonat hranice digitálního a fyzického světa.