RECENZE: Přemysl Krejčík, Rochus

Kočka na obálce a zajímavá anotace slibující transkontinentální jízdu a nebezpečí – už jen tyhle dva aspekty mě donutily po knize sáhnout. Možná to vypadá, že nejsem náročný čtenář, když mi stačilo tak málo, ale opak je pravdou.
Jsem. To, že něco rozečtu, ještě neznamená, že se vždy podaří naplnit vše, co od knihy očekávám. Nicméně Rochus byl opravdu blízko.

Ve zkratce tu máme příběh o více či méně profesionálních zabijácích na hodně, ale opravdu hodně stránkách.

Je to jednoduché, pokud si umíte posunout svědomí správným směrem anebo se dostanete do velmi špatné životní situace, může se objevit někdo, kdo vám nabídne práci pro firmu. Abych citovala knihu a film Kmotr, vlastně vám učiní nabídku, kterou nelze odmítnout.

Za slušné peníze pak cestujete po celém světě, fotíte fotky na Instagram jako influencer nebo píšete pro cestovní blog. A mezitím někoho odkrouhnete nebo obhlédnete terén a zjistíte, jakým způsobem by to šlo nejlépe udělat. Záleží jestli jste likvidátor, nebo jen pozorovatel. Super práce - do chvíle, než se všechno pokazí, a kromě toho, že vám jde vám o život, začínáte mít docela slušné halucinace. (Třeba o podivném muži, co vás sleduje z davu.) Nebo hůř, to, co vidíte, je pravda.

Příběh začíná velmi specificky a vám je hned jasné několik věcí. Nebude to jen obyčejný akční thriller s porcí magie a fantasy či magického realismu (podle toho, jakou zastáváte definici, zjistila jsem, že v tomto se čtenáři přou snad ještě víc než o to, do jaké škatulky zapadají Němé duše), ale také velmi geograficky a historicky popisné cestování po celém světě. Rochus je velmi nevšední dílo.Mně osobně se líbil. V Benátkách, kde se odehrává začátek příběhu, jsem byla, autorovo vyprávění mě okamžitě dostalo zpět a já věděla, že mě to bude bavit.

Další, co musím vyzdvihnout, je humor. Vtípky a nadsázka, místy jemnější, místy otevřené, kterými jsou stránky tohoto akčního "bedekru" protkané, mi připomněly moje první čtenářské zážitky s Terrym Pratchettem. Sira samozřejmě nikdo nepřekoná, ale já osobně si Rochuse dokážu představit, jak sedí se Zeměplochou na hodinách humoru ve stejné třídě. Ale to pořád nebylo všechno, co na mě v knize ještě čekalo.

Po pár kapitolách se mi vybavila věta z Teorie velkého třesku: „... je to úplný mimoňoráj…“

To tedy je! Hlášky z filmů, více či méně klasických, nádech Tarantina ve stylu představení postav, a hlavně se nezdržujeme s nějakým vysvětlováním. Buďte pěkně v pozoru a ty nádherné barevné kousky, co vám autor kapitolu po kapitole hází, si poskládejte do mozaiky sami. Nicméně to znamená, že se pří čtení musíte opravdu soustředit, nejedná se o nic, u čeho můžete přeskakovat odstavce, protože pak vám chybí informace. Už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení musela oprášit pár všeobecných znalostí. Rochus se nezdá, ale je to pod povrchem řádný cestopis a výtah zajímavých informaci napříč obory a to mám rada. Navíc jsem si musela vygooglit pornoherečku, abych věděla, jak jedna z postav vypadá. (Vážně mimoňo ráj.) To činí z Rochuse téměř interaktivní knihu, tedy, pokud nemáte větší znalost porna než já.

Až do půlky knihy jsem měla podobný feeling jako při sledování filmu Bullet train. Nechala jsem se vést příběhem, s radostí objevovala každou novou postavu, kterých přibývalo, a usmívala se nad neobyčejnými situacemi, jenž vznikají při takovém zaměstnání, jako mají naši hlavní hrdinové. Strasti profesionálního zabijáka, který při sledovačce má možnost zhlédnout nejednu památku a vychytávku, kterou se pochlubí na blogu, ale pokud cíl nezamíří na hajzlík, má smolíka a musí vydržet, mě prostě bavily. Navíc tu začíná čím dál tím víc vystrkovat růžky další linka příběhu - ta magická - a vy jen čekáte, co bude dál, kdy vám autor konečně odhalí dost, abyste do toho viděli a neseděli na prvním sedadle s postavami. Řeknu vám rovnou, že moc brzy ne, hezky si místo v první řadě užijte, budete tam pěkně dlouho. Ale stojí to za to.

Co se týká postav, jsou zde dle mě zpracované opravdu plasticky. Nemyslím jen popisně (což taky vítám, konečně někdo, kdo se nebojí říct o hrdinově vzhledu víc než jednu větu), ale jelikož se jedná o mezinárodní organizaci, Přemysl Krejčík si opravdu vyhrál. S jejich povahou, zvyky, minulostí. Dialogy jsou prošpikované narážkami z jiných jazyků, což autor přesně vystihl a postavám to dává na živosti. Nicméně zpětně uznávám, že ne každý tolik cizích řečí ovládá, a těch frází je tam opravdu dost. I kdyby čtenář poctivě překládal s Googlem, nebo části vět prostě přeskakoval, nepřijde sice o nic zásadního, ale věřím, že to může zkazit zážitek z četby.

Po zhruba stopadesáté stránce, když znáte hlavní hráče, vám dojde, že před sebou máte pěknou záhadu, kterou musíte postupně odhalit a dát si příběh dohromady. O co tu vlastně jde? Bude se teda vraždit, nebo ne? A jak do toho zapadají ty magické kousky, pasáže a ty kočky? Hlavolam, který vás už nepustí.

Krejčík je autor, který se nebojí popisů a budování atmosféry, a pokud máte rádi cestovaní a objevovaní míst, má vás v téhle fázi nadobro chycené. Pokud ne, tak se obavám, že cestopisná stránka vás začne brzy nudit, protože i ve chvíli, kdy příběh graduje, nezrychlíme. Pořád jedeme vyhlídkovou trasou a každá akce je proložená prvně tím, že se pěkně dozvíte o místě, kde se hrdinové nachází. Včetně památek, turisty oblíbených restaurací a nevšednostmi, kterými daná lokace vyniká. Ale to už je na každém čtenáři zvlášť. Mě tenhle mezioceánský výlet bavil. K tomu mapka na začátku každé kapitoly, aby člověk věděl, kde přesně je.

Nicméně knížka měla i pár malých kazů, které musím poctivě zmínit. Zaprvé (z mého pohledu) velmi nekonzistentní a časté střídání minulého a přítomného času. Střídání ich a er - formy mi nevadilo, ale  časy, které se někde měnily téměř v rámci odstavců, už ano. Pokud to nevnímáte a netrvá vám se začíst do nového času pět stránek, jako mně, tuto informaci ignorujte.

A pak je tu rozsah celé knihy. Jakožto člověku, který má rád popisy cestování a většinu míst, která jsou v knize zmíněna, jsem navštívila, mi to nevadilo. Ale i já sama uznávám, že po nějakých třech stovkách stran neustále číst o tom, jak se hlavní hrdinové přesouvají po městě v tramvajích či trolejbusech a šlapou kilometry mezi památkami, se může poněkud zajídat. Naštěstí i toto dokázal autor vyvážit. Kdysi jsem viděla velmi zjednodušeně popsanou zápletku filmu Woodyho Allena. Abych parafrázovala, šlo o to, že David miloval Jessi, Jessi milovala Jacka, Jack miloval Amber a Amber milovala Davida. Podobným způsobem se dá popsat propletenec postav, které na nás v románu čekají. Ale je jich víc a díky tomu, že se jedná o knihu, si námi autor může v odhalování spojitostí hrát, a taky to dělá, a to moc dobře. Čím víc se prokousáváte příběhem, zjišťujete, že všechno souvisí se vším a nejedná se pouze o sbírku různých nesouvisejících životů, jak se na začátku může zdát.

Na konci už prostě chcete vědět, jak to dopadne. Všechny kousky zapadnou na své místo a dojezd je opravdu velmi netradiční. A já jsem z něj nadšená, vážně mě to celé pojetí bavilo. Už teď se objevují hlasy, že by si tohoto díla měla všimnout porota Magnesia litera. Já budu ráda, když si ho všimnete a přečtete vy. V samotném závěru kniha téměř stírá hranici mezi realitou, fikcí, fantasy a magickým realismem. A co víc, mně vážně záleželo na tom, jak to s hrdiny dopadne, (ještě, aby ne, po té štrece, co jsem s nimi absolvovala), protože mi přirostli k srdci.

K tomuto počinu budete potřebovat představivost, budete se mu muset věnovat a možná si občas i něco zjistit. A to je podle mě moc dobře, knihy by měly takové být, ne všechny příběhy jsou jen na večer do postele před usnutím nebo na víkend na chatu. Knihy nám mají ukázat nový svět a Rochus vás vezme na ten náš a ještě dál. Přečtěte si jí a možná, že až příště vyrazíte někam na dovolenou, mezi pořizováním sté fotky na sítě a kupováním předražených suvenýrů se rozhlédnete, jestli v davu nezahlédnete Rochuse a jeho psa.

Přemysl Krejčík
Rochus

Vydal: Laser-books (Laser)
1. vydání: 2024
Počet stran: 752
Cena: 649 Kč