UKÁZKA: Lucie Lukačovičová, Čepel azylu

Kapitola I.
Benedikt: Morální povinnost

„Morálka je soukromý a nákladný luxus.“
                                                  – Henry Adams

„Ten chlápek má v hrudníku díru jako vrata! S tímhle máme sehnat umrlčí pas a zařídit repatriaci těla?“ Pražský představený Gellért řval tak, že ho bylo slyšet z poradního sálu až na studenou kamennou chodbu. „Přijede si sem, neohlásí se a pak se tu ještě nechá zabít! A ty španělský svatojakubský blbečci mají ještě tu drzost plácat něco o tom, že vůči němu máme morální povinnost! To snad nemyslej vážně!“ Podle hlasitého zadunění následovala rána pěstí do stolu.
Záhy ven dolehl tlumený a klidný hlas Gellértova pobočníka Jakoubka. Slovům nebylo rozumět, ale zjevně se snažil svého nadřízeného mírnit.
„Víš, jak budeme muset tlačit na naše kontakty, abychom tu mrtvolu dostali pryč? Pražská policie
není slepá ani neschopná, a tohle se jim nebude líbit ani za mák. Jak budu vysvětlovat, že to byl zatoulanej
lovec nestvůr?“ odsekl mu představený otráveně, ale přinejmenším přestal otloukat starý masivní stůl, který za nic nemohl.
Opět Jakoubkův měkký hlas, podobný šelestění plynoucí vody.
„Pražský Azyl tady není pro srandu králíkům!“ zuřil dál Gellért; uklidňování tentokrát zřejmě nezabralo tak dobře. „Ani když jsme se Španělákama ‚dvě větve jednoho stromu‘, jak to píšou – četl jsi
ten jejich mail mimochodem? Romantizující, že bych blil! Ale když jim to vmetu do obličeje, tak mi líbezně sdělej, že si můžu jít leda tak stěžovat na jejich ústředí do Santiaga!“
Benedikt zůstal stát na chodbě a napínal uši. Váhal, jestli zaklepat, nebo se otočit, tiše se vytratit a tvářit se, že tady nikdy nebyl. I když se jeho vztahy s lovci monster, spadajícími pod pražskou větev organizace Azyl, za poslední rok o něco zlepšily, pořád to nebyla úplně výhra v loterii. Gellért byl v Praze hlavou Azylu a uměl být vzteklý jak rosomák – a pak bylo lepší jít mu z cesty.
Benedikt se pomalu nadechl a vydechl. Nemůžu čekat, pomyslel si. Ostatně, co mi Gellért udělá? Dá mi pěstí? To mu Jakoubek nedovolí. Vyrazí mě z řad Azylu? Ha. Ha. Ha.

...

ZBYTEK OBSÁHLÉ UKÁZKY SI PŘEČTĚTE ZDE.

Anotace:
„Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ – to je heslo lovců nadpřirozených monster. Lovec samotář Benedikt musí opět přistoupit na spolupráci s loveckou organizací Azyl, když vyšetřuje zmizení ducha a vraždu exorcisty. Případ ho zavede ze současné Prahy do Španělska a k setkání s temperamentní lovkyní, která touží po pomstě.

Čepel azylu
Lucie Lukačovičová
Žánr: Romány, Literatura česká, Fantasy
Vydáno: 2022, Epocha
Počet stran: 400
Jazyk vydání: český
Edice: Pevnost (118.)
Autor obálky: Jana Šouflová
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0090-2
Cena: 349 Kč