SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Rozhodně se považuji za filmového fandu a možná i fajnšmekra. Filmů jsem jsem viděla už fakt HODNĚ a nejdřív tedy bylo potřeba si ujasnit, co to vlastně filmová srdcovka vůbec je. Tedy pro mě, protože tohle je ryze subjektivní rubrika a kritéria nemusí dávat vůbec žádný smysl. Co je pro jednoho odpad, ze kterého se odchlipuje sítnice, to pro druhého poklad nedozírné ceny, koukatelný kdykoli a kdekoli.

Určitě se tu nevidíme naposledy, neboť osazenstvo redakce je limitováno počtem a i když sem tam nalákáme na srdcový filmový výlev někoho zvenku, budeme časem všichni recyklováni. Jupí!

Filmová srdcovka je pro mě film, na který se můžu koukat znovu a znovu a znovu… a tak pořád dokola. Nikdy se neomrzí a ve vzácných případech tam objevím něco nového, co mi předtím uniklo, nebo po letech z příběhu vystupuje víc linka, kterou jsem předtím tolik nevnímala. Na žánru tak úplně nezáleží, mám to s filmy jako se čtením, záleží na příběhu, a pokud je skvěle odvyprávěný, houby na tom, že už to tu stokrát bylo. S romantikou a holčičími guilty pleasure vás tu prudit nebudu (Kdo by byl zvědavý na Hříšný tanec nebo Pretty Woman, že jo?), ale pohádky, tak ty sem rozhodně patří.

Je překvapivě dost osmdesátkových filmů, které se čas od času objeví v televizi, ale Legenda od Ridleyho Scotta z roku 1985 mezi nimi nikdy není. Pohádkově přímočarý, ale hororově temný příběh o posledním jednorožci, temném pánovi, lásce a odvaze je, jak jinak, kouzelný.

Mimochodem, když jsme v těch osmdesátkách, filmy, co stále stojí za pozornost a navzdory překotnému vývoji techniky mají pořád své kouzlo a silný příběh se skvělou režií, těch je až překvapivě dost: Labyrint, Jestřábí žena, Nekonečný příběh, Willow, Excalibur, Temný krystal, Princezna nevěsta, Gremlins, Beetlejuice, Čarodějky z Eastwicku… že většinu z nich znáte aspoň podle jména?

Legenda balancuje na pomezí pohádky a fantasy a nikdy si nedokázala vybrat, ale to bude její jediná závada. Pohádkou je díky zjednodušenosti, někdy až zkratkovitosti příběhu, ve kterém není příliš místa na podrobnější vykreslení postav. Milovníci pohádek jí pro změnu vyčítají, že je příliš temná. Už jako holka jsem měla ráda divné filmy a Deváté srdce spolu s Pannou a netvorem patří dodnes mezi moje oblíbence a v Legendě je temnoty právě tak akorát. Dobro a zlo by mělo být vždycky v rovnováze, a když se Pán temnot v podání Tima Curryho rozhodne, že chce vládnout světu, potřebuje k tomu jen maličkou drobnost, zabít dva poslední jednorožce, kteří jsou ztělesněním čistoty a nevinnosti a k tomu se nejlépe jako návnada hodí princezna. Pánův věrný skřet Blix (mimochodem určitě příbuzensky spřízněný se skřety ze Středozemě) udělá všechno pro to, aby tuhle trojku nalákal do pasti a pomohl mu nastolit věčnou temnotu. To by tu ovšem nesměl být princeznin věrný kamarád Jack, který se „trochu“ cítí zodpovědný za to, co se stalo a nehodlá nechat princeznu ve spárech Ďábla s největšími rohy, které kdy pohádkový svět viděl. Klidně můžu vybreptat, že dobro zvítězí, protože v buchtách taky nečekáte špenát, ale povidla.

Mia Sara se dnes věnuje herectví už jen sporadicky, ale role princezny Lily byla pro ni debutem a její křehkost a krása dodnes diváky okouzluje. Pro Toma Cruise Jack rozhodně první rolí ani filmem nebyl, ale pořád to byl neznámý začínající mladíček a jestli chcete vidět, jak vypadal s křivými zuby, které si později nechal srovnat, máte jedinečnou možnost! Ridley Scott už měl v roce 1985 za sebou Vetřelce a Blade Runnera a Legenda naprosto nespravedlivě zapadla za regál s filmovými pásy a to je věčná škoda. Na tom filmu je všechno správně, příběh, obsazení, masky, výprava i skvělá hudba, ačkoliv jména jejích tvůrců nenajdete v titulcích žádných blockbusterů. Tuhle pohádkovou fantasy prostě nejde zapomenout.