ROZHOVOR: Pavel Fritz: Žasneme nad dokonalostí vesmíru, aniž tušíme, kdo psal manuál

Pavel Fritz publikuje dlhý čas. Či už píše poviedky alebo romány, zakaždým patria k žánrom fantasy, sci-fi, no nebojí sa do príbehov vnášať aj hororové prvky.
Povolaním je biológ a pracovný čas trávi vo virologickom laboratóriu, čo je pre autora fantastiky úžasná kombinácia. Zaujímavé je, že za celé tie roky svojho aktívneho pôsobenia na literárnej scéne, bol požiadaný len jediný raz o rozhovor. Tak, aby nezabudol, aké to je, keď odpovedá na zvedavé otázky, požiadala som ho o rozhovor aj ja.

-Pavle, ak dobre počítam, tak ti vyšli už štyri knihy. No počuť o tebe, ako autorovi, moc nie je. Vyhýbaš sa popularite zámerne, či je to len taká zhoda náhod?
Čtyři knihy není zas tolik. A záleží i na tom, jak se prodávají. Moji „kariéru“ odstartovaly dva sci-fi romány (Letka 307 a Přístav u řeky Styx), z nichž každého se prodalo kolem tisíce kusů, což považuji za úspěch, ale celebritu to z vás neudělá. Autorům populárních akčních stříleček na záda nedýchám. Povídkové sbírky Archa zrůd se prodaly dva tisíce kusů, z toho ovšem tři čtvrtiny jako knižní příloha časopisu Pevnost (obecně platí pravidlo, že sbírky se prodávají hůře než romány). No a Studené světlo hvězd vyšlo příliš nedávno, abych měl nějaká čísla, ale je to opět povídková sbírka (a tentokrát se „nesveze“ s časopisem), takže uvidíme.
Zároveň přiznávám, že o popularitu moc nestojím. Píšu málo a může se stát, že časem zcela přestanu. Houf fanoušků vyzvídajících, kdy vyjde něco dalšího, by mi na klidu nepřidal. Ale popularita se neodvíjí jen od kvantity. Teď začínám číst sbírku od Teda Chianga, kterému k dosažení hvězdné slávy stačilo méně než dvacet sci-fi povídek, takže kdo ví?
   
-Niektorí autori navštevujú cony, besedy, vyjadrujú sa k rôznym témam, majú svoje autorské FB profily... Je podľa teba dôležité takto o sebe a svojej práci dávať svetu vedieť?
Všichni říkají, jak je osobní prezentace důležitá, já tomu moc nevěřím. Za autora mluví knihy a profesionální reklama vydavatelství. Účast na besedě prodej nezvýší, neúčast nesníží. Dobře prodávaní autoři se veřejným vystoupením často vyhýbají (Kulhánek) či rovnou setrvávají v anonymitě (Fabian, dlouho Kotleta). Na druhou stranu jiní by se uprezentovali. Je to spíš o naturelu.

-Publikovať si začal až v pomerne zrelom veku. Prečo až tak neskoro, dovtedy ťa písanie nelákalo?
Lákalo mě vždy, ale nějak jsem si nevěřil. Myslím, že takových jsou nás tisíce. Co chtějí, ale nevěří si. A není divu, že si nevěříme. Uspět je malý zázrak. Ty hory odmítnutých rukopisů, co se vrší v každém větším vydavatelství, jsou svědky zmařených nadějí. Jsem hrdý, že jsem se nakonec protáhl uchem jehly. Jedno v jakém věku.

-Každý si spojí tvoju prácu so žánrom, ktorému sa venuješ. Často vo svojich literárnych prácach využívaš svoje znalosti z biológie?
Biologie se určitě hodí. Hned po fyzice je to pro autora sci-fi nejlepší možná kvalifikace. I když ji nevyužívám pokaždé, dává mi jistotu. A do budoucna rozšiřuje spektrum možných témat.  

-Patríš k autorom, ktorí sa nevyhýbajú technickým opisom, teóriám, funkciám, či opisom vedeckých a technických riešení. Si taký technicky zdatný, či máš niekoho, kto ti pomáha?
Zasadí-li autor děj do budoucnosti, měl by se alespoň na oko poprat s pokrokem technologií. Zejména s nástupem umělé inteligence vytlačující člověka z běžných činností. Vždyť už nyní nadchází éra bezpilotních stíhaček či dálkově ovládaných tanků. Autoři to však často šidí. Předestřou vám kosmický křižník s hyperprostorovým pohonem, energetickými štíty a umělou gravitací, v jehož útrobách funguje život jako na lodích z první světové války. O robotech či UI nikdo neslyšel. Natož třeba o mozkových implantátech. Přitom není těžké odstranit alespoň ty nejkřiklavější anachronismy a občas se člověku poštěstí i nějaký bonusový nápad. Teoretická průprava pomáhá (mám hodně populárně vědeckých knížek třeba o kvantové mechanice), ale základem je vlastní fantasie. Mým doposud jediným konzultantem byl Tomáš Petrásek (spoluautor skvělých Vzdálených světů), který mi poskytl cenné informace o Jupiterově měsíci Europě a já mu tímto ještě jednou děkuji.

-Mnohí autori mi povedali, že majú plné zápisníky nápadov na poviedky a romány. Aj ty máš taký notes do ktorého si už len chodíš vybrať námet, ktorý ako ďalší spracuješ?
Zanáším si nápady do notýsku i do PC, ale jsou to spíš takové střepy. Záblesky, které děj oživí, ale samy o sobě neutáhnou. Opravdu dobrý nápad je vzácností. Šťastný, kdo jich má plný zápisník.

-Tvoje poviedky sú vynikajúce, strhjúce, prekvapivé a čitateľ sa od nich ťažko odtŕha. Sú porovnateľné s tým najlepším od zahraničných autorov. Myslíš si, že je to práve tým, že si začal písať až ako zrelý muž, ktorý si už niečo prežil?
Tak především děkuji. Kéž by byli podobně spokojeni i další čtenáři. A odpověď na položenou otázku zní ano. Věřím, že kdybych začal psát už v mládí, byly by mé prvotiny o dost naivnější. Tuto etapu jsem nejspíš přeskočil.

-Čítaš knihy, ktoré žánrovo nepatria k fantastike? Ak áno, tak aké?
Celý život mě baví historie. Literatura faktu. Zejména miltary z libovolné etapy dějin. Dost čtu (nebo jsem četl) i populárně vědeckou literaturu. Fyziku, kosmologii, paleontologii. Někdy koupím knihu jen proto, že je krásná. Hromadí se mi doma přečtené i nepřečtené, vědecké i obrázkové. Tuhle zálibu mám po tátovi. 

-V zbierke Studené světlo hvězd sú všetky poviedky sci-fi. Čo ťa fascinuje práve na tomto žánre?
Nevím. Asi ten nekonečný prostor pro fantasii, ta srážka s neznámem, ta výzva. The Truth Is Out There. Sci-fi je o hledání mrazivé pravdy i o klukovské lásce k dobrodružství. Dá vám křídla rozletět se ke hvězdám. Když uvnitř vraku dávno pohřešované kosmické lodi osahává kužel světla námrazou pokrytou chodbu, tak vás to bušení do klávesnice prostě baví.

-Zvyknem sa pýtať, či má autor nejakú Múzu, či už človeka, iného autora, prípadne ho prepadávajú námety pri počúvaní hudby, pozeraní filmov. Ako je to s tebou?
Tady dám jen neslanou, nemastnou odpověď. Určitě čtu jiné autory a sleduji filmy, ale nějakého konkrétního vzoru si nejsem vědom. A když mě lapí do svých osidel hudba, je po psaní. Možná i proto píšu tak málo. Že si inspirace dává na čas. A nenapoví, kde ji hledat.

-Často sa stretávam s tvrdením, že písať fantastiku je jednoduché. Ja s týmto názorom nesúhlasím. Čo si o tom myslíš ty, autor fantastiky?
Myslím, že psaní hard sci-fi patří k nejnáročnějším literárním disciplínám. Dějový oblouk? Prokreslené postavy? Stylistika? To vyžadují všechny žánry. Ale zkuste fabulovat o technice, vesmíru nebo mimozemských formách života, aby to nebylo z odborného hlediska směšné. A abyste nekopírovali autory před sebou. Ovšem je sci-fi a sci-fi. Pokud vám generační hvězdolet slouží pouze jako kulisa pro román z červené knihovny, pak výše uvedené neplatí. 

-Chcel by si sa ocitnúť sám na zabijáckej planéte, ako sa to stalo tvojmu hrdinovi z poviedky Pláž?
Tohle mi zdvihlo koutky úst. Jedině kdyby mi kryl záda amapython, jinak by to byl krátký pobyt. Ale vážně. Určitě bych se tam chtěl podívat jako průzkumník – ne jako trosečník.

-Tvoje mimozemské civilizácie sú väčšinou hrozbou pre ľudstvo. Čím to je?
Nevěřím, že otevřený kontakt lidstva s cizí, technicky vyspělejší civilizací může přinést něco dobrého. I kdyby byla mírumilovná, utne náš přirozený vývoj. Poznávat a objevovat tajemství vesmíru ztratí smysl, o cokoli usilovat ztratí smysl. Skončíme jako indiáni. Na sociálních dávkách s flaškou v ruce. A pokud mírumilovná nebude, vítejte v pekle. Neexistuje důkaz o vazbě mezi vysokou inteligencí a empatií. V mých povídkách se ale častěji setkáte s jednotlivými tvory než s celými civilizacemi.

-V Poviedke Mŕtvi od Krakenova moře máš netradičného kňaza, ktorý sa stará o duše tých, ktorí zomreli na iných planétach. Veríš v nesmrteľnú dušu ktorá hľadá večný pokoj?
Věřím, že nevíme nic. Respektive že naše smyslové i intelektuální poznání je jen špičkou ledovce. Dějiny vědy nabádají k pokoře. Za každou vrstvou reality, kterou odhalíme, číhají dvě další. Co lidé v polovině devatenáctého století věděli o atomech, o teorii relativity či o kvantové mechanice? Žasneme nad dokonalostí vesmíru, aniž tušíme, kdo psal manuál. Kdo uvedl ten úžasný mechanismus do chodu. Možná Bůh, možná jakési přírodní zákony vyššího stupně. Věřím v povrchnost vlastního úsudku i v existenci skrytých příčin. Věřím, že svět je mnohem složitější, než myslíme. Že má úrovně, kterých se naše fantasie ani nedotkla. Možné je doslova cokoli. To, co se jeví jako realita, může být čirý matrix. Možná mé vědomí zanikne s posledním výdechem umírajícího těla, možná poběží dál jako nějaký nezničitelný počítačový program. Jen v jiné „hře“. A možná je všechno jen sen. Věda ani náboženství nám odpověď nedají. To spíš filosofie. Nebo sci-fi.

-Tvoje príbehy sa väčšinou nekončia klasickým happyendom. Často sú plné beznádeje, smútku, pochybností... Prečo?
Ne všechny povídky z této sbírky končí špatně, některé spíš melancholicky a jedna dokonce dobře (pro ty dva poslední, co zůstanou naživu). Ale máš pravdu, většinou se nejedná o klasický happyend. Ovšem ani o samoúčelné vyvražďovačky. Nechci čtenáře otrávit. Snažím se, aby i ty méně veselé konce měly nějaký přesah. Aby byly spojeny s odhalením, které překvapí a zaujme. A pokud se ti povídky líbily, pak to funguje.

-V aktuálnej zbierke poviedok patria medzi moje top Pláž, Bestie a Čau zítra. V záverečnej novele Kam plují harmy som obdivovala, ako si skvele poskladal pomerne komplikovaný dej, kde prítomnosť presahuje do minulosti, ktorá ovplyvní budúcnosť v inej časovej línii. Znie to fakt komplikovane... Máš aj ty nejakú obľúbenú poviedku?

Jsou to moje děti. Miluji je všechny. Ať se čtenářům líbí, nebo ne. Nebudu ukazovat na jednu.

-Po dopísaní poviedky, či iného dielka, bývaš spokojný alebo by si ho stále opravoval, prepisoval, menil?
Stylisticky brousím texty tak dlouho, až je umím nazpaměť. Je to otravné, ale po vydání už mě jejich podoba nijak zvlášť nedráždí. Někdy jsem téměř spokojený.

-Vesmír je trošku strašidelný priestor. Niečo nepredvídané sa ti môže stať veľmi rýchlo. Dnes sa veľa hovorí o komerčných letoch do tohto nekonečného priestoru. Keby si mal možnosť, šiel by si sa do vesmíru pozrieť ako turista?
Příliš mě to neláká. Převalovat se jako tuleň někde na horní hranici atmosféry. O to více miluji snímky kosmických těles. Mám jich plný počítač. Průlet sondy New Horizons kolem Pluta (po nesnesitelně dlouhých devíti a půl letech cesty!!!) jsem silně prožíval. Rád bych se dožil snímků metanových oceánů na Titanu. To je asi mé největší přání.

-Máš popri zamestnaní a písaní aj čas na nejaké koníčky?
Ale ano, o víkendu se nějaký čas najde. Určitě na čtení a podobné věci. Teď se zrovna bavím rodinnou genealogií a skenuji fotky z první republiky. V posledním roce oživil naši domácnost i pes, kterého jsme nikdy dříve nechovali.

-A čo ďalej? Chystáš pre čitateľov niečo nové?
Mám v hlavě pár mlhavých námětů na román, ale každému něco chybí. Zatím to nevypadá, že bych se do některého pustil. Lenivě pokračuji ve sto let rozepsané fantasy o třech kouzelnických učednících (ne, nebude to druhý Harry Potter) a určitě časem zplodím nějakou další povídku. Nejsem chrlič textů.

Milí naši čitatelia, teraz už trošku poznáte autora skvelých románov a najmä úžasných poviedok, Pavla Fritze. Ja mu ďakujem za čas aj odpovede a verím, že sa predsa len niektorý z jeho hmlistých námetov na román čoskoro stane jasným a čitateľným. Zatiaľ si užite zbierku sci-fi poviedok Studené světlo hvězd, na ktorú Sarden prednedávnom priniesol recenziu.
Vaša Ena...