NEDĚLNÍK: Patří rasismus do fantastiky?

Takže tu máme další spolehlivě výbušné téma,;) Ale nešť...

V prvé řadě se nebudu na úvod vymezovat vůči rasismu. A to z jednoho prostého důvodu - doba, jež vyžaduje nejprve rituální přihlášení se či odmítnutí, než je připuštěn názor, je chorá ve své podstatě. A ještě odpornější je, když to od člověka vlastně nikdo ani nevyžaduje, ale ten někdo cítí tak nějak povinnost se nejprve vymezit. A je jedno, zda ze strachu z obvinění či třeba z čiré snahy zalíbit se. Vlastně jsem nikdy nevěřil, že se během třiceti let dostaneme z doby prolezlé předběžnou autocenzurou do jejího liberálně demokratického ekvivalentu.

Jsem hluboce přesvědčený, že rasismus má možná hlubší darvinistické vysvětlení, než jeho opak. Byť může být samozřejmě namítnuto, že pražský voříšek nerozlišuje mezi pudlem či dobrmanem. Ta biologická podstata rasismu vychází jednoduše z reflekce vnější jinakosti. Čím větší rozdíly ona jinakost reprezentovala, tím větší ohrožení pro "nás" (ať už je tím "my" kdokoliv) představovala. Chalani z vedlejší vsi nás ohrožují tím, že nejsou My a "berou nám "naše" holky, tak dostanou na zábavě na budku. Ale v širším kontextu jsou přeci jenom "my". Chlapík zpoza hranic je už jiný víc, protože mluví jazykem, kterým nemluvím já, slaví svátky, které neslavím já, je loajální ke kmeni (či může být loajální), k němuž já nepatřím. Ale přesto nás spojuje třeba víra, společný prostor, kulturní historie... na rozdíl od těch chlapíků zpoza moře, či vzdálených pouští atp. A ti se mnohdy už odlišují i ve fyzických znacích.

Vezměme si, co znamená většina jmen severoamerických indiánských kmenů - znamená "lidé". Lidé z jiného kmene si říkají sice také "lidé", ale říkají si to po svém - pro nás lidmi prostě nejsou. My jsme ti PRAVÍ lidé. A bledé tváře co připluly zpoza oceánu tak musejí být lidmi o to méně.

Šílenství dnešní doby shledávám v tom, že se z rasismu DĚLÁ politikum. Je to vlastně úplně stejné, jako s jazykem v polovině devatenáctého století, kdy mluvení česky či německy BYLO stejně jasné deklarování politického postoje, jako návštěva českého či německého divadla. A někomu to zatraceně vyhovuje. Někomu to přináší zatraceně body.

Vždycky, co svět světem stojí, platilo, že rozdíly se přehlížejí v okamžiku, kdy je hej. Když se mají všichni dobře. Naopak se výrazněji vyostřují ve chvíli, kdy jde z tlustého do tenkých. A když se z běžného soužití začne politika dělat.

Literatura i žánr nemají světonázor. Názor mají čtenáři, autoři, fanoušci, redaktoři, vydavatelé. Ale ne román. Ne žánr. Ne povídka. Každý, kdo tvrdí opak, do něj vkládá právě ono politikum. Vytváří hranice. Omezuje debatu. Snaží se o společenský tlak, výchovu, či ovlivňování. I když se tváří, že nikoliv. Je to stejné jako se zbraněmi. Pistol také nikdy nikoho nezabila. Zabíjí člověk, který mačká spoušť.

Na rovinu, nechtěl bych se narodit jako rom v Čechách, či Černoch v USA, ale odmítám paušální vinu "bílého muže". Protože každá mince má vždy dvě strany a přijmeme-li automatickou interpretaci viník-oběť, nepomůžeme nikomu jinému, než těm, kteří z rožestvávání žijí. Není při tom většího rasismu, než soustavné upozorňování na rozdíly. Na údajnou dědičnou vinu. I kdybych nakrásně žil v harmonii s lidmi všech ras, jazyků a náboženství, vždycky přijde někdo, kdo mi řekne: "máš vinu, jsi rasista, protože si bílej a proto musíš alespoň na úvod svého článku napsat "rasismus se mi hnusí" a učinit veřejné pokání a distancování se od čehokoliv."

Bílá je prostě také barva. I na ní záleží.

V tomhle souhlasím se St. Ertlem - prazákladem rasismu (potažmo xenofobie) je přirozená sebeobranná reakce, nutná k přežití skupiny i jednotlivce, a na téhle úrovni byl (a leckde ještě je) nejen potřebný, nýbrž i chvályhodný. Malér začal (tedy ono to začalo možná i dřív, ale od téhle chvíle se to dá spolehlivě doložit), když Mohamed zakázal brát do otroctví vlastní souvěrce a Arabové začali lovit černochy ve velkém - a aby si sami nepřipadali tak blbě, zároveň začali hlásat, že ti černí jsou vlastně polozvířata atd. Evropani (první myslím Portugalci) tenhle přístup záhy nadšeně přejali a už to jelo...

Jenže tohle už nás hezky dlouho trápit nemusí. Spíš bychom neměli zapomínat, že už od té basální úrovně rasová nedůvěra (či nesnášenlivost, ve vyšším stupni) vždycky fungovala a funguje oboustraně. Už proto ne, že se sice pořád žvaní o bílém rasismu, ale přitom žijeme ve světě. kde už nejmíň dvacet let (jestli ne třicet) kdykoli někde v civilisovaném světě vypuklo něco, označované jako "rasové bouře",  nestál za tím bílý rasismus, ale černý... (Že přitom obvykle posloužil jenom jako záminka k ničení a rabování, je smutná skutečnost, která nahrává zase bílému rasismu, ovšem s tím se těžko co nadělá. Dav puštěný ze řetězu se stává lůzou nez ohledu na barvu kůže.)

A co se týče výchozího bodu tohoto článku, soudím, že se v redakci Pevnosti prostě někdo zbláznil. Věta "Fantastika si s rasismem nikdy nebude rozumět" mi zní jako horký kandidát na nejpitomější heslo letošního roku - asi dobře míněné, leč nesmyslné. Za prvé extrapoluje do budoucnosti, o níž nevíme naprosto nic, za druhé velká část jak minulé, tak současné fantastiky (a s ní i literatury obecně) se rasismem  tak či onak zabývala a zabývá. A má-li tak činit, rozumět mu prostě MUSÍ.

Vzhledem k tomu, jak mizí "rasově urážlivé" filmy a co je za ně všechno prohlašováno, postahujte a několika způsoby zazálohujte všechno, co půjde. Začal to Jih proti Severu, ale právě se někomu v pozadí znelíbil Indiana Jones a Forrest Gump. Začínam si připadat jako na začátku Cesty krve od Kulhánka, nebo jako za komančů. Kdysi patřilo mezi má oblíbená rčení: "Nemám rád profesionální cikány bez ohledu na to, jakou mají barvu!" (profesionální cikán podle vzoru profesionální černoch = placený aktivista, u nás donedávna nejvyšší aktivistka Šabatová). Bohužel - největší rasisti jsou bílý aktivisti za černý práva a jejich oběti většinou bývají černoši, kteří se místo přežívání na dávkách vypracovali (případně u nás cikáni žijící podle standardu běžné populace). Všechny kecy o rasismu jsouale jen zástěrka pokusu o dosazení systému dle Orwelova manuálu.

Jen tak mimochodem - poslanec Kobza přirovnal současnou situaci v USA k roku 1917 v Rusku. Když vidím pokusy zavléct to sem a k tomu přidám historickou zkušenost, že naši "poturčenci horší Turka", budoucnost mě dost děsí. Zejména, když mi diktují jediné správné názory samozvaní demokrati slovníkem a metodami svazáků z 50. let.

Musim akutně odlejt zásobu kuliva a nakoupit nějaký patrony. A popohnat puškaře, aby si pohnul s restaurováním těžkorážní terčovnice z dob, kdy podle nějaké "pííííp" údajně naši předci posedávali po kavárnách a žili z práce otroků na druhým konci světa. No - ty její možná, moji makali na poli nebo v dílně, aby nechcípli hlady a po zaplacení daní jim něco zbylo.

No - jsem zvědavej, kdy se na index dostanou Verne nebo May - v jejich době bylo postavení barevných ve společnosti jasně dáno a oni ho také tak zachytili ve svých dílech. Tendence zakazovat autory 19. století právě pro tenhle aspekt už se objevily ve Francii tak 5-10 let zpátky. Co mě poněkud dostalo, byla informace, že za Konfederaci bojovalo násobně víc černochů, než za Unii a že s nimi bylo v konfederační armádě zacházeno podstatně lépe, než posléze v US Army - a to až do války ve Vietnamu. Proč válčili za Jih? Údajně z několika důvodů, z nichž hlavní byly lokální patriotismus (!) a polepšení na společenském žebříčku (svoboda, plnohodnotné občanství). a podle Nathana Bedforda Forresta bojovali zatraceně dobře. Jméno uvedeného generála je jednou z příčin, proč se film Forrest Gump octl na indexu (měl to být dědeček titulní postavy).