RECENZE: Suzanne Collinsová, Hunger Games - Síla vzdoru

Článek od: Renata Heitelová - 04.05.2011

„Jmenuji se Katniss Everdeenová. Je mi sedmnáct let. Pocházím z Dvanáctého kraje. Byla jsem splátkyní v Hladových hrách. Unikla jsem z arény. Kapitol mě nenávidí. Zajali Peetu. Peeta žije. Je zrádce, ale žije. Musím ho zachránit…“ (str. 39)

Katniss se měsíc poté, co ji vzbouřenci odnesli z Arény smrti, odhodlá stát symbolem vzpoury, symbolem boje proti Kapitolu – reprodrozdem. Třináctý kraj, považovaný za zničený a mrtvý, se stal útočištěm uprchlíků z vypáleného Dvanáctého kraje, který byl domovem Katniss. Třináctka se mnoho let připravovala na válku s Kapitolem, vlastní arzenál zbraní včetně jaderných, protože dříve bývala zbrojnicí země Panem. Prezidentka Třináctého kraje chce využít Katniss pro reklamní kampaň proti Kapitolu, aby se k nim připojili obyvatelé všech ostatních krajů. Dívka nejdříve odmítá, ale později roli přijímá. Chce také porazit Kapitol a zabít krutého prezidenta Snowa, ale hlavně zachránit z jeho rukou Peetu. Přijde však záchrana sedmnáctiletého splátce a Katnissina souputníka ve dvou Hladových hrách včas?

Katniss je vyslána do bitevní vřavy, ne však proto, aby bojovala, ale aby natáčela reklamní spoty, protože ve studiu její „plamenná“ prohlášení nepůsobí dostatečně realisticky. Válka je tak zpočátku degradována jako pouhá kulisa Katnissina klipu. Dívka se stává znovu jen pěšákem ve hře mocných, kteří ji zneužívají pro své vlastní účely. Skončí jako mučednice? Jako mrtvá by jim možná pro kampaň posloužila taky.

Katniss je docela rozporuplná hrdinka a těžko říct, jak moc to byl autorčin záměr. Po třech dílech už by ji čtenář měl znát, navíc při vyprávění v první osobě jí neustále vidíme do hlavy, přesto si nejsme jistí, co udělá v dalším okamžiku. Je pak problém s ní příběh prožít. Místo aby se pokoušela Peetovi pomoci se vyléčit, utíká od něj raději do bojů, aby zapomněla. A i když se jeho stav zlepší, utápí se v tom, že ji Peeta nenávidí a odepíše ho. Peeta si uvědomuje, že Katniss k němu nebyla v minulosti upřímná, takže mu nelze zazlívat, že jí nedůvěřuje, když ani Katniss sama neví, co chce, jestli Peetu vlastně miluje. Záleží jí na něm a málem přišla o rozum, když ho mučili, jakmile se však ocitá tváří v tvář jeho nenávisti, raději utíká, než aby bojovala o jeho důvěru či dokonce lásku. Zatímco v Aréně by jeden pro druhého umřeli a každý si vnitřně slíbil, že toho druhého udrží na živu za cenu vlastní smrti, v tomto díle se z nich stávají cizinci. Důvěra jednoho v druhého byla otřesena a na straně Peety se k tomu ještě přidává žárlivost na Katnissina kamaráda Hurikána. Závěr příběhu pak vyznívá s průběhem jejich vztahu dost nereálně. Měla jsem ke Katniss jako hrdince odtažitý přístup a měla radši Peetu než ji. Vždyť první snahu o záchranu Peetovy mysli projeví až po výzvě svého bývalého trenéra Haymitche.

Vzpoura utiskovaných proti tyranské nadvládě je hlavním motivem třetího dílu Hunger Games. Takhle ale přece trilogie nezačala. Z mrazivé, drsné postapokalyptické sci-fi prvního dílu nás autorka zavedla do poněkud všední military sci-fi. Už nečteme o dětech, které jsou dospělými nuceny či dokonce učeny, jak zabít svého dětského protivníka. Jako bychom se ocitli v jiném příběhu, sice s některými stejnými hrdiny, ale zaměřeném na úplně jiný problém. Autorka nás odvedla od morálních otázek a agresivity dětí k vojenskému výcviku a bojům v ulicích, z depresivního příběhu o boji dětí o holý život k naději na lepší zítřky ve válce dospělých. Ale i vítězství ve válce přináší jen sesazení jedné vlády a nastolení jiné. Kde je záruka, že bude lepší než ta předchozí? Každé válečné vítězství je trpké vzhledem k množství padlých, což poznává na vlastní kůži i Katniss. A Plutarch už se připravuje na další Hladové hry, vždyť lidé jsou vrtkavé bytosti s darem ničit sami sebe. Tuší, že sladké období míru nevydrží dlouho.

Pokud jsem první dílem trilogie byla nadšena a z dvojky trochu rozčarována, protože autorka jen mírně pozměnila hráče a pravidla, trojka je pro mne zklamáním. Suzanne Collinsová v Síle vzdoru přešla od Pána much k Hvězdné pěchotě a její Hunger Games se najedly, z kozy však nic nezbylo. Nechci tvrdit, že autorka napsala špatný válečný příběh, jen o válce jsem prostě číst nechtěla.

Collinsová, Suzanne: Hunger Games – Síla vzdoru
Originální název: The Hunger Games – Mockingjay
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Zdík Dušek
ISBN: 978-80-253-1238-4
Rok vydání: 2011
Vazba: brožovaná
Počet stran: 344
Cena: 349 Kč

Recenze
S. Collins
Hunger Games
Fragment
Síla vzdoru

Komentáře

Obrázek uživatele Karavan Karavan odpověděl/a v

Od prvního dílu jsem nemohl odtrhnout oči, bylo to originální, nové, se spoustou morálních otázek. Ve druhém dílu jsem začal nesnášet hlavní hrdinku, to už je samo o sobě divné. Bylo tam dost pasáží, které jsem vyloženě přetrpěl, nudil jsem se, protože se tam řešily pro příběh tak strašně nepodstatné věci, stále se opakovaly tytéž motivy jen s různými obměnami. Nakonec absolutně nepravděpodobný závěr. Postavy byly prokresleny jen okrajově. Třetí díl už jsem byl unuděný k smrti, otrávený ze samotného čtení, ale říkal jsem si pořád, že mě možná může ještě něco překvapit. Je to tak špatně napsaná kniha, že si říkám, jak je možné, že se této autorce podařilo napsat první díl. Autorka jako by vůbec netušila nic o válce, prostředí velmi špatně vykreslené, pasáže nudné a opakující se, o Kapitolu se dozvídáme jen velmi málo. Hlavní hrdinka je schizofrenik, co neví, jak se sebou naložit. Stala se z ní strašlivě nesympatická postava. Navíc je neuvěřitelně hloupá, rozřešení každé situace jsem znal vždy dřív, než k němu došlo. Úplně mě unavovalo, jak chtěla každého zabíjet, nespočítaně chtěla zabít samu sebe, Peetu, Hurikána, Hamitche a kdo ví, koho ještě. Ve srovnání s prvním dílem je četba Síly vzdoru jako špatný sen. Jako kdyby to bylo nějaké fanfiction vytvořené fanoušky, kteří neumějí psát, neví nic o kompozici, postavách. Strašně jsem se v této knížce zklamal. Aréna smrti - 90 % Vražedná pomsta - 40 % Síla vzdoru - 10 % (a to ještě zaokrouhluju nahoru)

Obrázek uživatele Jitka Jitka odpověděl/a v

Prvním dílem jsem byla naprosto unešená, nešel mi z hlavy, stále jsem nemohla pořádně pochopit - nebo jak to jinak nazvat - prostředí Hunger Games. Stále mi proklouzávalo mezi prsty, jako dávno zapomenutá myšlenka. Přesvědčila jsem tedy rodiče, aby mi koupili komplet všech tří dílů. První už jsem znala, ale stejně mě to bavilo, u druhého jsem ani nepostřehla, že ho čtu a už byl konec. Byl neuvěřitelně nudný. Klidně jsem odložila knihu i na několik hodin, nebyla to posedlost jako u první. Čtvrohry mi připadaly jako špatný sen, jako kdybych si to vymyslela. U třetího dílu jsem doufala ve zlepšení, ale nebylo. Z Katniss se nakonec stává troska, vybere si mou neoblíbenou postavu - Peetu a ne Hurikána a moje touha po pochopení prostředí a atmosféry uplně mizí. Dá se říct, že po skvělé první knize autorka pouze pokračovala. Jako bych tu knihu psala já. Hrůza. Reprodrozd byl očekávaný. Třinácký kraj též. Doporučuju číst pouze první díl, protože i když po nich budete doslova prahnout - jak je napsáno v recenzích na obalu - další díly vám zkazí uplně všechno.

Obrázek uživatele Anonym Anonym odpověděl/a v

Vůbec s vámi nesouhlasím. Přesto, že i mně se první díl líbil nejvíce, nepřipadá mi, že by dva zbylé byly zbytečné. Všechny tři díly jsem měla přečtené za týden a když jsem dočetla, měla jsem chuť začít číst zase od začátku. Hunger games jsou čtivé, příběh je originální, žádné opičení po twilight. Poslední dobou narážím jen na samé knížky, které jakoby náhodou kopírují stmívání, což už mě ale pěkně štve. Naopak se mi líbí, že se zápletka hunger games netočí jenom kolem nešťastné lásky a není skrz naskrz prolezlá kouzly a upíry. Film zvládli dokonale, drželi se podle knižní předlohy, herci odpovídají hlavním postavám,kamera a hudba úžasná, celé to není jenom komerční záležitost. Už dlouho se mi žádný příběh takhle nelíbil. Můžu jenom tleskat.

Obrázek uživatele MAKI MAKI odpověděl/a v

Měla jsem možnost přečíst knihu Hry o život -Trilogie. Předem jsem neznala obsah ani jsem neviděla film. Kniha mě uplně vtáhla, nemohla se odpoutat. Nutila mě k zamyšlení nad životem, nad tím, čím vším si musela hrdinka prožít, jak ji změnila krutost arény a jak by asi žila, nebýt té hrůzy jíž musela projít. Cílem každé knihy je udržet čtenáře co nejvíce u děje a to se u mě splnilo. Dech beroucí průběh, závěr nepředvídatelný až do poslední stránky. Dávám hodnocení nejvyšší, kniha má napínavý děj, drama, lidskost, lásku, nenávist i odpuštění...Doporučuji!!!

Obrázek uživatele LittleRue LittleRue odpověděl/a v

Je to úžasná myšlenka. Monstrózní první díl. Dokonce v příběhu panuje i jakási propracovanost postav, ale nestačí to. Třetí díl jsem sice přečetla za jeden den, ale to jenom proto, že sem nutně potřebovala vědět jak to dopadne.

Změnila bych to. Udělala bych z Katniss něco víc něž ztroskotaninu. To čím si prošla, jak trpěla, statečně bojovala, její myšlenky jsou tak nadčasové,celá trilogie předává vzkaz budoucnosti. Avšak i to jak moc byla zlomená, nemuselo vést k tomu, aby se z ní stalo to, co se z ní stalo. Kde je vítězství? Kde je sláva úžasnému reprodrozdovi? Zabití Prim bylo zbytečné. Chyběla mi ta úžasná originalita, kterou autorka nejspíš vyčerpala již při napsání Arény smrti. Přesto se nemohu dočkat třetího dílu v kinech. Doufám, že aspoň některé věci pozmění, aby to aspoň trochu stálo za to! 

 

Přidat komentář