RECENZE: Jiří Kulhánek, Vyhlídka na věčnost

Rád si českou akční (fantasy) scénu představuji jako hru o trůn. Po poměrně vlahém čtenářském přijetí Stroncia se zdálo, že se tento trůn pod dosud pevnou rukou vládnoucím Mistrem zatřásl. Vlci vycítili slabost kořisti a zaútočili. Charlie Parker s věčně zachmuřeným výrazem kryje perimetr, zatímco v kopřivách maskovaný Rambo plánuje zaútočit hrozivým holomrazem. Připravuje se ke skoku… Král je mrtev? Ať žije…

… Mistr!

Šedý Had, dosud předstírající, že je vycházková hůl, se zaleskne na světle, bez problémů odrazí všechny útoky a dá světu vědět, že jeho majitel se svého trůnu rozhodně nehodlá vzdát.

S recenzováním Jiřího Kulhánka je ta svízel, že poctivý kritik by mohl naplnit x stránek vyjmenováváním všech nedostatků. A že jich rozhodně je spíš tolik, co mrtvých nácků v Mistrově poslední knize, než jako šafránu. Jenže na těch knihách je něco… něco do čeho jsme se před lety hromadně zamilovali, a co nebohého kritika mlátí s děsivým jekotem do hlavy tak dlouho, dokud to nevzdá. Přesto mi nezbývá, než se pokusit o alespoň zběžný nástin, jinak by se následující řádky změnily v blouznivé blábolení uctívačovo.

Pokud máme mezi tuzemskými spisovateli ekvivalent dlaždiče, je jím bezpochyby Jiří Kulhánek. Jeho čeština je hrubá, neotesaná (ačkoli několikaleté postprodukční práce na Vyhlídce dávají tušit, že je to pečlivě provedený záměr) a ze střídání minulého a přítomného času na ploše jediného odstavce, ba jediné věty, musí jazykově citlivějšímu jedinci třeštit hlava. (Schválně si znovu přečtěte první odstavec této recenze.) Co ztrácí autorův jazyk na uhlazenosti, získává na slovních hříčkách, přirovnáních a odkazech na přísloví, které jsou tak primitivní a tak třeskutě vtipné, až jsou geniální.

A dále: To, s čím Kulhánek přišel před šestnácti lety, bylo jistě do značné míry převratné. Od té doby s tím ale přichází pokaždé znovu: Hrdina dostane nakládačku od bytostí se superschopnostmi. Hrdina dostane superschopnosti. Hrdina dostane nakládačku od bytostí s vylepšenými superschopnostmi. A tak dále. Dojem stálého opakování téhož autor navíc umocňuje proplétáním svých knih do jediného univerza a návraty starých postav. Dá se to brát jako výtka. Jenže je to zároveň nejspíš také důvod, proč i jedenáctá kniha (rozpočítám-li série na jednotlivé díly) stále tak dobře funguje. Do důvěrně známého (oblíbeného) prostředí je prostě radost se vracet a pan Mluvčí (hlavní postava Vyhlídky) čtenáře potěší zvláště tehdy, když jedná, jak se od kulhánkovského hrdiny čeká.

Dále: Kulhánkovi hrdinové, jak je dobře známo, se chovají jako velmi, velmi zastydlí puberťáci, jakmile dojde na ženy. Což je zvláště s podivem vzhledem k faktu, jak dospěle (i když opět podle jednoho jediného vzorce, vytvořeného v počátcích autorovy kariéry) se chovají k dětem. Na vině budou nicméně Kulhánkovy hrdinky samy: který normální chlap neztratí hlavu v přítomnosti dokonale krásné supermodelky, že. A jak správně poznamenal kolega Toman, jiné ženy se v Mistrově univerzu snad ani nevyskytují.

Vyhlídka na věčnost je na základě posledně jmenované výtky ještě víc než předchozí autorovy knihy z příliš velké části erotickým snem puberťáka a je těžké nevypěstovat si averzi ke spacákům, pokud se v jednom takovém děj na nějakých sto stran zastaví. Ale zase, na druhou stranu, není to nakonec příjemné, pánové (a dámy?), ponořit se do pubertálního snění o superkrásné blondýně?

Abych to shrnul, Vyhlídka na věčnost je v podstatě Noční klub přes kopírák. A že se vrací i staří známí ze zmíněné knihy, dala by se klidně zaevidovat jako Noční klub 3. Z čehož si znalec Mistrova díla snadno odvodí všechny klady i zápory. Těm, kteří by se snad s Jiřím Kulhánkem chystali teprve seznámit, ji nelze jako první krok doporučit právě pro ono teoretické pořadové číslo. Je po Stronciu jeho druhou nejhorší knihou, ale jen proto, že opakuje díla, která máme nastokrát očtená, a která byla v očích mnohých kanonizována. Jinak je to ale až na některé scény, zasluhující vykrácení (spacák), výborný román. Průzračně poctivé klukovské čtení, což je kategorie, které Mistr s nepopiratelnou elegancí dominuje a na věky dominovat bude. Ani o špetku odkazu na renesanční klasiky víc a ani o jediný ze superzbraně vypálený supernáboj míň.

Tento uctívač je spokojen měrou téměř vrchovatou a hádá, že než další Kulhánkova kniha spatří světlo světa, zvládne si Vyhlídku ještě párkrát přečíst.

Vyhlídka na věčnost
Kulhánek, Jiří
Nakladatel: Crew
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 544
Rozměr: 110 x 180
Provedení­: paperback
Cena: 389 Kč