REPORTÁŽ: Jiří Kulhánek - Vyhlídka na věčnost

Ať již jste nebo nejste skalními fanoušky Jiřího Kulhánka, je prostě neodiskutovatelný fakt, že každá jeho nová kniha pořádně rozvlní vody našeho literárního „SF rybníčku“ a nejinak to je i s jeho posledním románem Vyhlídka na věčnost. Pro ty z vás, pro které je každá Kulhánkova kniha navíc „povinnost“,  jsme si dovolili na Sardenu připravit tuto malou ochutnávku v podobě redaktorské reportáže. Věříme, že vás pobaví a naláká k přečtení nejen recenze, ale i knihy samotné a strávíte s ní rovněž nějakou tu bezesnou noc…

• Neděle 7. 11. 2011 13:30: Konečně mám splněné všechny povinnosti, doma uklizeno, pes vyvenčený a nakrmený, už mi nic nemůže zabránit vzít si do ruky TU knihu…
• Hmm, klasický formát, paperback, nic extra, na druhou stranu líbí se mi obálka, je taková jednoduchá s jasným sdělením, prostě tady si nikdo na nic nehraje – font i ilustrace moc pěkné, (Polk! Ukápla mi první slina, ještě že mám velké balení papírových ubrousků, bude se hodit!)
• První očichání, první kapitola - tak moment, tady něco nehraje – nerozumím, nechápu, no snad se to spraví, jdu si nalít griotku
• Griotka pomohla, cítím se líp a vrhám se do druhé kapitoly – ta první byla taková trošku divná, jakoby mimo, druhá už je rozhodně lepší, kostrbatost v textu ale stále úplně nevymizela – holt asi od Stroncia těch 5 let pauzy se někde podepíše. Začátky jdou vždy ztuha. Newa, podlijeme to - zahučela ve mně druhá griotka
• Píšu si první poznámky pro recenzi – Je nebo není to samostatný svět? Je Mluvčí jediný nebo jich je víc? Mám se víc soustředit na fenomén Distribuované banky nebo je to jen vycpávka?
• Mračím se a píšu si další poznámky – Proč se Fiona chová tak nelogicky, před chvílí jí umřela máma a ona si v klidu usne? Pero škrábe do papíru, sklenice s griotkou je opět suchá...
• 16:00, první pauza – nádech, výdech, protáhnutí ztuhlých zad. Povinná pauza na malou, něco do žaludku (bylo to teplé, bylo toho hodně, víc si nevybavuju)
• Griotku si beru s sebou do postele - proč pořád chodit k láhvi, když může láhev k Mohamedovi
• Přemýšlím a váhám. Čte se to dobře, kostrbatost je definitivně pryč, ale mám neodbytný pocit, že něco není úplně v pořádku. Škrábu další poznámky zamindrákovaného Hnidopicha – Proč Slíďák toliko připomíná tank z Left for Dead? Proč mi druhá kapitola tak moc připomněla takové filmy jako je Texaský masakr motorovou pilou či Hory mají oči. Ne že bych Mistra Kulhánka z něčeho podezíral, chraň bůh – jen mi došlo, že tato tematika je prostě a jednoduše za posledních 10 let tak „provařená“, že napsat něco fakt originálního už musí být holt fuška… mrzuté… :(
• Asi moc piju - začínají se mi motat charaktery, Konrádová sem, Konrádová tam
• O 30 stránek dál – Houby! Jirka to ustál a přechytračil mě, už mi to dává smysl - tím pádem asi piju málo!
• Griotka na ex!
• Oh shit! Noční klub je zpět a já mám definitivně jasno – dnes se nevyspím, na té bandě jsem prostě a jednoduše závislý!
• Griotka na ex - repete!
• Začínám být v rauši, i tak ten Hnidopich ve mně stále ještě neumřel a i přes návaly euforie píše své hnusné poznámky typu: „Mluvčí si nevšiml, že ho sleduje? A jak to, že měla u sebe elektronický odemykač zámků, když nemohla vědět, že ho bude potřebovat?“
• Zmlkni! Okřikl jsem Hnidopicha v sobě... Na chvilku to pomohlo…
• Uf, jednotky „SS“ na scéně – Why? Nemohu se zbavit dalšího deja-vú – prostě Return to Caste Wolfenstain jak vyšitý, asi už jsem fakt deformovaný…
• 18:30 - Láhev griotky podezřele hluboce žbluňká
• Skoro třetina knihy padla a já vlastně pořád nevím kdo je pan Mluvčí – o co JK jde? Chce mě fakt umučit zvědavostí? Bože, ať to má domyšlený, ať to dává smysl, nic jiného si nepřeju!
• Hnidopich si udělal poslední hnusnou poznámku: „Co to bylo s tím lovem na Usámu? To bylo fakt trapné a mistra JK nehodné.“
• Když jsem si toto po Hnidopichovi přečetl, zaživa jsem ho upálil! Naštěstí už vím jak na to, manuál držím přece přímo v ruce…
• Teď už mi žádné komplikace nebudou bránit se do toho pořádně zakousnout, hmm, zakousnout, tak nějak divně si prohlížím manželčinu tepající tepnu na krku…
• Po cca 180 stránkách se kniha definitivně rozjela do maximálních otáček!
• Pláču štěstím a dojetím nad tím, jak moc se u té knihy bavím. Proč to jen muselo trvat tak dlouho ptám se sám sebe – nikdo neodpovídá, jak jinak…
• Šup tam ještě jednoho panáčka, ať těm dole není smutno
• Někdo mi v nestřeženém okamžiku napsal na papír tuto poznámku: „Font písma se občas nečekaně změní, proč? Proč ty kapitoly začínají v tak divné okamžiky, vůbec to nesedí k tempu textu!“
• Nechápu kdo to tam načmáral, písmo nepoznávám, Hnidopich je přece dálo mrtvý nebo…? Pach upáleného masa z pod postele mě v mé domněnce jen utvrdil
• Nebaví mě Pes (pozor, neplést s Pééés!). Naopak - líbí se mi Pán Červů, líbí se mi práce s „kruhy“, proč mi to jen tak připomíná Danteho? Aha, už vím… Hmm…
• Taky už rozumím, proč Fiona tak rychle usnula, když ji před tím brutálně zabili matku, i toto dává smysl, paráda, klobouk dolů!
• Bože! Kulhánek cituje Foxe Muldera, svět se definitivě zbláznil a mně to vůbec nevadí!
• 21:00 skrytá narážka na Cestu krve, prý je to špatná kniha, pche – Jirko, vyzývám tě, přijď mi to říct do očí, že je to špatná kniha! Do očí plných červů…
• Kdy už ti autoři konečně pochopí, že o kvalitě díla rozhodují zejména čtenáři samotní a v případě Cesty krve byl ten verdikt nad slunce jasnější! Pche… Je to Bible! Krvavá Bible! A Bible je přece cesta… takže v tomto případě krvavá cesta… hm, asi fakt trošku zbrzdím s tím chlastem
• Nesnáším Danteho, Štěpána Kopřivu a ID Soft – vždyť jen mistr má právo psát o pekle!
• Opět mi někdo napsal na papír cizím písmem drobnou poznámku: „Omluvit se Štěpánovi Kopřivovi a ještě jednou mu pochválit Asfalt, bylo to fakt prima čtení!“
• Jsem z těch poznámek lehce nervózní, ale odvahu podívat se pod postel jsem nenašel. Okno odvětrává hnilobný puch na max, ale nestačí to…
• 24:00 – griotka definitivně padla
• Na papíru se mi objevují další a další poznámky, ostentativně je ignoruju. Vždyť proč by nemohl říkat Lucifer „kruci“? Hnidopich je prostě a jednoduše ubožák!
• Nééé, Taťána Míková už nééé!!! A zrovna když mi došel chlast…. Wuáá.. trpím… fakt trpím… Toto bolelo!
• Ten flashback uprostřed měl přesně 120 stran - to je snad na zápis do Guinnesovky!
• 01:20 Finišuju, už na to skoro nevidím, ale prostě nedá se jinak, Vyhlídka na věčnost dnes padne!
• Bože, všechno to dává smysl, všechno to vysvětlil, zapadá to do sebe, děkuji! Opět pláču dojetím!
• V posledních 100 stránkách mi došla jedna věc, přes všechnu tu bolest, agónii, akci a brutalitu je to vlastně romantická (soft-porno!) četba. Erotické pasáže jdou Kulhánkovi samy, ten chlap měl psát růžovou knihovnu! To je prostě výborný! Wuááá!
• Našel jsem poslední poznámku na spodku papíru, která rozhodně není moje: „Ví Jiří Kulhánek, že ne všechny ženy jsou neskutečně krásné playmate s dlouhýma nohama?“
• To mě fakt dostalo, vytáhl jsem špičáky do plné bojové pohotovosti a šel si to s Hnidopichem pod tu postel vyřídit ještě jednou. Po krutém a hlasitém zápase nás oba manželka vyhodila z ložnice
• 02:30 – zavírám knihu. Už nepláču, došly mi slzy a po pravdě – očima plnýma husté krve se pláče prostě těžko…

Vyhlídka na věčnost
Kulhánek, Jiří
Nakladatel: Crew
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 544
Rozměr: 110 x 180
Provedení­: paperback
Cena: 389 Kč

Anotace:

Žijí mezi námi - známe je z televize, z rozhlasu i z novin - mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný!