RECENZE: George R. R. Martin, Hra o trůny

HBO dělá fanouškům fantasy radost. Pravděpodobně největší od dob, kdy se Peter Jackson zhostil natočení Pána prstenů. V seriálové podobě – tedy té nejvhodnější, vzhledem k rozlehlosti předlohy – se nám letos představil další klenot, Martinova Píseň ledu a ohně. Ale o tom jindy. Nakladatelství Talpress obratně využilo situace a připravilo český reprint celé ságy. Za zlé jim to rozhodně nikdo mít nemůže, neboť nejde o reprint ledajaký: namísto původních paperbacků, které vycházely vždy jako dvě knihy na jeden díl série, obdařené ne vždy úplně povedenými ilustracemi na obálce, máme nyní možnost si pořídit vydání hardbacková, v poměru jeden díl = jedna kniha a ačkoli přebal Hry o trůny se mi stále nezdá, nad Střetem králů jsem již pochvalně zamručel. A protože seriál jistě přitáhl pozornost mnoha nových fanoušků, kteří se nyní rozhodují, zda strávit dlouhé večery (a že jich bude s tolika stranami opravdu dost) i s předlohou, podíváme se na tyto nové reprinty nejen zvnějšku.

Než rozečtete Hru o trůny, vězte dvojí: za prvé, přes to, jak je obecně žánrově zařazována, to vlastně žádná fantasy není. A za druhé, jakmile začnete, nedokážete přestat, dokud nebudete o několik tisíc stran dál a nezjistíte, že musíte čekat, než Martin dopíše další díl. (Přesně tak, Píseň ledu a ohně není dokončená. Zlé jazyky tvrdí, že ani nikdy dokončená nebude. Ale ani to vás neodradí. Věřte mi.)

Fantasy dušičko, neplakej, slibuji, že ve Hře o trůny se alespoň sem tam mihne nějaká ta zombie a legendy vypráví o tom, že kdysi se nad Západozemím proháněli draci. A kdo ví, třeba se jednou vrátí. V tomto zatím-ještě-ne-tak-krušném čase (bude hůř, při četbě Martina brzy pochopíte základní pravidlo jeho světa: nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě mnohem, mnohem hůř) se tu ovšem plahočí, válčí, milují se a umírají hlavně obyčejní lidé. Tedy ne žádní rolníci, ti nás až tolik nezajímají, že. Martin vytvořil v podstatě (alternativně) středověký politický thriller. Zavádí nás do časů rytířů, do zemí, které jsou na papíře jediným královstvím, ale ve skutečnosti to není tak jisté a závazek loajality lordů velkých rodů vůči sobě navzájem, ani vůči jejich panovníkovi, není do skály tesaný. Velkou předností Martinovy ságy je způsob vyprávění. Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jedné z postav. (Těch jsou stovky a autor si v nich kupodivu udržuje velmi dobrý přehled a nenechává ani čtenáře, aby se ztrácel. Vypravěčských postav je pak několik, vybraných tak, aby pokryly všechna území, kde se příběh odehrává.) Díky tomuto způsobu nahlížíme na dění z různých úhlů pohledu, není nám předkládána jen jedna pravda a můžeme si snadno vytvořit vlastní obraz.

Měl-li bych někoho označit za hlavního hrdinu prvního dílu ságy, tedy Hry o trůny, vybral bych Eddarda Starka, který je, dá se říct, na rozdíl od ostatních postav také fantasy rekvizitou, kořením ochucujícím Martinův politicko-thrillerový guláš. Tak tvrdohlavě čestného člověka byste totiž ve skutečných dějinách nenašli. Za lordem Eddardem, lordem krutého severu, přijíždí jeho král a dobrý přítel Robert, aby mu nabídl místo svého pobočníka. A vzhledem k tomu, že královské město je daleko na jihu, kde tamní horkokrevní občané nemají téměř nic jiného na práci, než pletichařit, kde stěny mají uši a kde se jen těsně pod povrchem převalují děsivá a nebezpečná tajemství – třeba to o smrti Eddardova předchůdce na postu pobočníka,- dostane se náš milý superčestný hrdina brzy do pořádných problémů. Mezitím, po létě, které trvalo téměř celé desetiletí, přichází krutá zima, na severu za Zdí, která chrání království lidí, jsou spatřeni Jiní, kteří neumírají, a daleko za mořem své plány na dobytí Robertova trůnu spřádají přeživší příslušníci rodu, který z něj sesadil.

To všechno nejspíš znáte ze seriálu a ptáte se, zda má cenu si o tom ještě číst. Má, naprosto nepochybně. Protože i kdyby měla televizní série dílů sto a ne deset, nikdy by nemohla obsáhnout tu neuvěřitelně propletenou mozaiku lidských osudů napříč časem a prostorem. Je to téměř jako číst Tolkienův Silmarillion, jen v podstatně přístupnějším, akčnějším hávu. Tam kde může seriál jen naznačit a doufat, že divák pochopí, dodá Martin celé ságy a pověsti, tvořící pozadí motivací postav.

Hra o trůny není tím nejlepším, co jsem četl, co se nápadu, spádu či stylu vyprávění týče. Její síla leží především v „rozlehlosti“ vyprávění. Přitom ale už při prvních kapitolách dokáže přesvědčit, abyste si udělali čas na ty tisíce stran, co budou následovat. Navíc – čekat po skončení první části seriálu další rok, aby se člověk dozvěděl, jak to bude pokračovat? To nejde vydržet. Není proto důvod, proč u tohoto staronového počinu nakladatelství Talpress váhat. A pokud si nehodláte Píseň ledu a ohně číst zrovna na pláži, hardbacky jsou pro ságu takového rozsahu jasnou volbou. Tajemství celého Západozemí, jakožto i dalších kontinentů čekají na objevení a my si na ně posvítíme o trochu víc zanedlouho, kdy vyjde druhý díl, Střet králů.

Hra o trůny /A Game of Thrones/
Martin, George R. R.
Nakladatel: Talpress
Překlad: Hana Březáková
Obálka: Martina Pilcerová
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 846
Rozměr: 135 x 205
Provedení­: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 499 Kč