RECENZE: Ante portas, Ludmila Svozilová

Ludmila Svozilová je autorka s velmi svébytným literárním stylem a já její knihy neskutečně miluju. Ať už se jedná o romány, jako je Sběračka kostí nebo duologie Zemři, Kaine, či povídkovou sbírku Paranoia, drží si vysokou kvalitu bez výkyvů.

Když jí proto letos v nakladatelství FOBOS vyšel nový román Ante portas, bylo mi jasné, že v mé knihovně nesmí chybět. I v tomto titulu se představuje jako autorka, jejíž doménou je temná próza s typicky výrazným autorským rukopisem.

A oč vlastně v Ante portas jde? To čtenáři napoví anotace:

Zblázni se, nebo zemři, nic mezi tím. Teprve poznamenaná mysl probouzí všechny zapomenuté síly. Její nejhorší osobní strachy se zhmotní v podobě životu nebezpečných démonů. Je to jako otevřít bránu. Nikdo neví, kdo a co za ní čeká – a to z obou stran. Co se stane, jestli se ty věci spojí?

Psychicky narušená mladá matka s rodinou, v níž je jedno z dětí těžce postižené. Osamocená, zanedbávaná manželka. Dům se špatnou pověstí na divném místě a s ještě podivnějšími sousedy. Stáří v nich nevymazalo nic z nenávisti ke světu a touhy po moci. Přidala se jen jedna zásadní věc, která právě začala míchat kartami. Strach ze smrti. Evokace démonů. Satanistické rituály. Oběť a pomsta.

Směs, která dříve nebo později zákonitě musí bouchnout.

Ve většině románů i povídek Ludmily Svozilové figurují silné hlavní hrdinky s nelehkým osudem. A nejinak je tomu i u Ante portas. Třicátnice Viola je zde vykreslena s hlubokým porozuměním. Čtenář je vtažen do její nelehké mateřské role, pozoruje Violin postupný vnitřní rozklad a stává se součástí konfrontace s viditelným i neviditelným zlem. To vše působí neskutečně autenticky a znepokojivě.

Také dům, do něhož se rodina nastěhovala, nepůsobí jako pouhopouhá kulisa, stává se z něj živoucí aktér, který reaguje na emoce a odhaluje vrstvy minulosti, jež měly zůstat pohřbeny v jeho zdech. Sousedé jsou zde také podivní a z jejich chování se napříč stránkami šíří neklid a pocit jakési pronásledující tísně.

Svozilová pracuje s jazykem přesně a obrazně. Její styl je sevřený, bez zbytečných popisných pasáží, a přesto bohatý na hutnou atmosféru. Napětí buduje postupně, s důrazem na psychologii postav a jejich vztahy. Hororové prvky nepůsobí prvoplánově – každý zvuk, každé popsané zákoutí má svůj význam a slouží k hlubšímu pochopení dění v knize.

Autorčina díla nejsou určena lenivému čtenáři, protože vše souvisí se vším. Svozilová klade malé vábničky, které pozorného čtenáře provedou textem jako Ariadnina niť v Mínotaurově bludišti. A ti nepozorní? Ti se mohou nadobro ztratit.

Ante portas je román, který zůstává v mysli dlouho po dočtení. Je to kniha o tom, co se stane, když se otevřou dveře, které měly zůstat zavřené – ale pozor, nejde o další z tuctu příběhů o strašidelných domech. Setkáme se zde s magií černou jako duše některých lidí, s nimiž se musí hlavní hrdinka potýkat. Ale čert vem satanismus a krvavé oběti, tohle je hlavně psychologický portrét síly, osamělosti, lásky, oběti, ale i vyhoření. Pro čtenáře, kteří hledají horor s hloubkou, je to silný zážitek. Ludmila Svozilová tímto dílem potvrzuje své místo mezi nejvýraznějšími autorkami současné české temné literatury.

Ante portas
Autorka: Ludmila Svozilová
Vydáno: 2025
Vydavatelství: Fobos
Počet stran: 360
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Barbora Lendrová
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-277-4388-9