Když se pohne les, je zle. Minimálně všude tam, kam dosáhne zákeřná moc Černého hvozdu. Jakmile tě jednou pohltí, už není úniku – zapomeneš, co je lidské, a vzpomeneš si, co je bestiální.
Kmeny staletých velikánů obrůstá tmavý mech. Z bahna vystupují silné provazce kořenů. A pak už jen zelené nekonečno; propletené šlahouny ostružiní, mladých doubků a šípků. Obrovské listy kapradin a jedovatě zelené kopřivy, jejichž ostrá vůně se mísí s pachem zahnívajícího bahna. A ticho – pokud ve větru není slyšet zlý šepot, který přivolává temná kouzla… Přesně takový je Černý hvozd.