RECENZE: Roman Bureš, Planeta idiotů

Přestavte si, že by lidstvo přestalo válčit a stalo se lepším. Představte si, že by se všichni postupně a navzájem začali bezmezně milovat, odpouštět si a ctít se. Krásná představa, ne? Lidé budou spontánně zpívat v ulicích, začne jeden a přidají se další, až bude znít chór a pozitivní emoce vás budou tlačit k chodníku. Určitě to znáte, když vás přemůže dojetí a radost tryská ze všech pórů ven. Občas tu slzu dojetí vytlačí každé oko. Jenže!!! Taky vám skřípá cukr mezi zuby, když to s ním přeženete? Kroutí se vám huba a víte, že takhle to prostě nemá být. Něco je špatně. Něco shnilého je na povrchu zemském, cosi se pekelně porouchalo a nejspíš se nenajde nikdo, kdo by to uměl spravit. Nikdo to totiž nevidí. Skoro nikdo. Pár lidí, a mezi nimi i náš vypravěč, si je moc dobře vědomo, že to, co se děje, není ani trochu normální. Jenže… kam se obrátit pro pomoc?

Planetu idiotů je vlastně docela těžké žánrově zařadit. Jak chcete nazvat příběh, který se odehrává přímo ve vaší současnosti? Těžko je to sci-fi, protože vědecko-fantastického na tom, co právě prožíváte, není nic. Vzhledem k tomu, že se ta vaše realita ubírá nečekanými směry, bychom ho mohli nazvat alternativní budoucností, s podotknutím, že tuhle alternativu bychom tedy určitě nechtěli! Mohli bychom přidat slovíčko mysteriózní, protože to, co se hrdinům příběhu děje, to je jedna velká a plíživá záhada, kterou už nejspíš nebude mít kdo vědecky probádat a zhodnotit. Děje se vám totiž konec světa. V přímém přenosu. A (skoro) nikdo si to neuvědomuje. Což je na tom asi to nejděsivější vůbec. Takže jsme u hororu s thrillerovými prvky. Jste totiž při čtení napjatí až k prasknutí a nedutáte, i když tušíte, že tohle prostě nemůže dobře dopadnout. Zvlášť když to celou dobu tvrdí i sám hlavní hrdina.

Celý dojem vám nejspíš umocní i fakt, že tentokrát se svět nehroutí v New Yorku nebo San Francisku, ale v Praze. Tedy, on se ten svět hroutí i za mořem, ale to je vám v daném okamžiku, stejně jako hlavnímu hrdinovi, jedno, protože zprávy máte maximálně z televize a internetu. Kusé informace o tom, co se stalo tady a tamhle, kdo s kým uzavřel mír a sevřel svého nesmiřitelného protivníka ve vřelém objetí, vás nenechají na pochybách, že zešílel naprosto celý svět a není kam se schovat nebo utéct. Párkrát jsem se od srdce zasmála, ale buďte si jisti, že to byl smích nad humorem černým jak hluboká bezměsíčná noc a cynický až běda. Vrchní vypravěč občas velmi trefně glosuje politickou situaci a znalci lokálních i mezinárodních poměrů to určitě ocení.

Roman Bureš je vynikající vypravěč a prostřednictvím svého vyslance vás dokáže do příběhu vtáhnout velice záhy. Svým civilním projevem nijak netlačí na pilu a přesto, že to vypadá, že čtete zápisky obyčejného chlapa, co si na nic nehraje a nechce hrát, je to velmi znepokojivé a alarmující čtení. Velmi úsporným způsobem vás tak nějak mimochodem informuje o hrůzách, které s koncem světa pochopitelně souvisí, ale v jeho podání jsou na první pohled nějak stravitelnější. Asi jako kdybyste se dívali na černobílé fotografie krvavého masakru. Teprve po chvíli vám začíná docházet, že je to celé naopak horší, než kdybyste to od začátku měli s pompou, ohňostrojem a všemi odstíny červené. Vize lidstva s úsměvem kráčejícího ke světlému konci je neuvěřitelně děsivá a dlouho jí po dočtení nedostanete z hlavy. Autor nijak nemoralizuje, nesnaží se hodnotit kdo, co nebo proč dělal dobře či špatně. Jen vypráví příběh a je na vás, jaké si z něj vezmete poučení a jestli vás pak bude strašit po nocích ve snech, stejně jako se to stalo jemu samotnému.

P.S. Je to už hezkých pár dnů, co jsem knihu dočetla, ale pořád mi některé její myšlenky nejdou z hlavy. Rezonují a zanechávají lehké vibrace pod kůží, vracejí se a připomínají, že jsme (my, jako všemocné lidstvo) jen pouhý živočisný druh, jeden z mnoha na téhle planetě, a nikdo nám nedal právo si ji usurpovat pro sebe...

Planeta idiotů
Autor: Roman Bureš
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2021
Počet stran:320
Cena: 279 Kč