Leoš Kyša: Akademie je mrtvá, prosím neresuscitovat

Článek od: Redakce - 13.12.2020

Je květen 2017, covid 19 teprve bastlí skupina iluminátských vědců ve staré nacistické laboratoři na Měsíci a poklidné fantastické ghetto rozvíří článek Pátrání po neviditelné akademii publikovaný na webu malého nakladatelství Gorgona. Článek jednoduše shrnuje dojmy, které mnozí mají z fungování Akademie science fiction, fantasy a hororu. Organizace je neprůhledná, málokdo tuší, kdo rozhoduje o udělených cenách a komunikace s veřejností (i tou odbornou) je nevalná. Proto také na článek záhy reagují osobnosti žánru, hlavně publicisté. Jak píši výše, nejde o to, že by někdo otevřel někomu oči, spíš se začalo mluvit o něčem, co mnoho lidí cítí – Akademie by mohla pro československou fantastiku udělat mnoho dobrých věcí, ale je z ní cítit únava materiálu, která z ní dělá spíš impotentní organizaci. Jistě, předávání cen má pořád díky účasti na Světu knihy nějaký vliv, informace o udělených přebírají žánrová média a vyvolává to poměrně slušnou diskusi, která přináší své ovoce, i když se lidé na udělených cenách neshodnou (jako by se to kdekoliv jinde stalo), ale tušení stínu promarněného potenciálu je obrovské. Proto také následuje poměrně velké pnutí, které vede k největším změnám od roku 1995, kdy Československý fandom Akademii založil. V červenci 2018 markeťák Jiří Hiemer, který se stal hlavou skupiny, která se rozhodla Akademii převzít, na svém facebookovém profilu oznamuje: „Dámy a pánové, kamarádi a známí. Právě jsem se vrátil z ‚Hradu‘, kde jsem se dohodl s doživotním prezidentem ČS Fandomu dohodl o převodu Akademie science fiction, fantasy a hororu (ASFFH) do mých prostých rukou.
S pár dalšími odvážlivci máme v plánu Akademii restartovat a dodat jí takovou péči a hodnotu, jak si zaslouží, a zároveň tak pomoci změnit scénu fantastiky u nás. A teď začíná legrace. Stay tuned.

Do vedení Akademie se tak kromě Hiemera dostávají třeba majitelé nakladatelství Gorgona Jan Kravčík a Hana Fruhwirtová, kteří mají na svědomí onen zmíněný článek a svou účast v Akademii si tak docela zajímavě „vydupali“. Do čela Akademie se staví spisovatelka Petra Neomillnerová.
Jako většina lidí okolo fantastiky onu zásadní změnu podporuji. O mě samotného mi nejde. Nejsem autorem, který by nějaké ceny chtěl, potřeboval nebo snad patřil mezi ty, kteří je dostávají. Od začátku jsem s humorem vždy říkal, že až nějakou žánrovou cenu dostanu, přestanu psát, protože jsem patrně uhnul z cesty, kterou jsem si vytyčil. Jako fanoušek fantastiky bych ale rád viděl podporu začínajících autorů a hlavně těch, kteří přináší literaturu s přesahem. Vidím mezi kolegy autory mnoho těch, kteří si jistě zaslouží větší zájem o svou práci, a hlavně získat větší a silnější reputaci mezi čtenáři. Stejně tak by fantastický žánr potřeboval něco jako veřejný lobbing. Fantastika je stále obecně vnímána jako úpadkový žánr. Autoři fantastiky nemají šanci dosáhnout na finanční podpory věnované třeba Ministerstvem kultury na vydávání českých knih v zahraničí a i zájem mainstreamu o českou fantastiku, na rozdíl od té zahraničí, je spíše minoritní.
Jak Hiemer slibuje, skutečně začíná legrace. Na různé cony vyráží členové nového vedení Akademie s powerpointovými prezentacemi a ukazují všem světlé zítřky. Prostě je humbuk a každý ví, že do roka budou velké akce, akademické disputace, chození po červeném koberci, auto a dovolená v Jugoslávii.
V podhoubí začnou věci ovšem trochu drhnout v okamžiku, kdy se arogantním dopisem (dělali jste to špatně, tak čau, my to teď roztočíme, drahoušci) rozloučí s dosavadními členy Akademie a do dnešního dne se nikdo nedozví, kdo je nahradil. Když jsem tuto informaci zjišťoval, byl jsem panem Hiemerem ubezpečen o desítkách hlasujících akademiků, kterých se ale vedení Akademie jenom zapomnělo dotázat na to, zda mohou jejich jména zveřejnit, a tak se nikdo nemůže dozvědět, kdo tedy kromě vedení Akademii tvoří.
Pamatujete na článek o hledání neviditelné Akademie?
Bizarní třešničkou na dortu je, že za časů Zdeňka Rampase se k tomu seznamu akademiků ve skutečnosti dalo dostat. Ostatně tři dny po vydání článku na stránkách Gorgony sami autoři onen seznam zveřejnili. „Stará“ Akademie tak byla výrazně transparentnější, čistší a otevřenější než Akademie „nová a lepší a ještě lepší“.
Ale budiž, vytvořit něco velkého není tak snadné jako udělat powerpointovou prezentaci a dělat na všechny ramena. Z vedení Akademie ovšem poměrně brzy odchází i známý publicista, popularizátor fantastiky a nadšenec Daniel Storch. O důvodech nemluví, nechce Akademii škodit. To jsem nechtěl z počátku ani já, když jsem se dozvěděl při zjišťování informací pro svůj referát na konferenci Kniha jako dobrodružství poznání tu bizarní informaci, že skupina lidí přicházející změnit instituci na základě volání po transparentnosti má své neviditelné akademiky a pak jen hromadu výmluv. Obrovskou hromadu. Mám jí plný messenger.
Pojďme ale k podstatným věcem. Je 30. říjen 2020 a Akademie na svém facebookovém profilu uděluje ceny za rok 2018. Ano, za rok 2018, a to formou krátkého videa. Překladatel Viktor Janiš zcela trefně situaci označuje za travestii. Po fandomu koluje vtip, že příště to bude přes sms nebo na papíře přilepeném na záchodě. Následně je slíbeno, že vyhlášení cen za rok 2019 proběhne do dvou týdnů. Tento článek píši 13. 12. a ceny za rok 2019 nebyly uděleny. Možná ale někdo dostal sms. Kdo ví.
Jediný, kdo měl z vedení Akademie odvahu se postavit ke všemu čelem, je autor videa Tomáš Pipota. Kromě omluvy tvrdí, že Akademie nezískala jakési slíbené sponzory. Výmluva je to hezká, ale vzhledem k tomu, že Akademie v minulosti žádné pořádné sponzory neměla (předávání cen stálo cca 20 tisíc korun, na které někdy Akademie peníze nesehnala a členové ji museli finančně podpořiti) a celý fandom nikdy nebyl o penězích, těžko brát tyhle výmluvy vážně. Je to ale Tomáš Pipota, který v rámci Akademie udělá jedinou smysluplnou věc, a to vytvoření projektu Fantastické knihovny, kdy jsou v knihovnách doporučovány oceněné knihy fantastického žánru. Jistě dobrá věc. Tu by však, jak všichni, kdo do toho vidíme, víme, udělal Pipota i bez Akademie, jen na to potřeboval přihodit její logo. Těžko tak jde o projekt Akademie.
To, že ceny udělené za rok 2018 naprosto všichni, včetně oceněných, ignorují, netřeba dodávat. Video na svém facebookovém profilu nesdílí ani vítězka Julie Nováková. Myslím, že stydno by bylo každému. Dřívější spory, diskuse, to všechno zmizelo. Zůstala jen totální marnost a trapnost z toho, co se s Akademií za poslední dva roky stalo. Z webových stránek zmizela i informace o vedení Akademie. Hezky tajně a potichu. Na „nástěnce“ zůstala jen Petra Neomillnerová. Patrně aby celé to lejno spadlo na ni. Někdejší revolucionáři zmizeli bez omluvy, bez kapky studu za to, že dlouho budovaný fenomén Akademie, který měl jistě své problémy, totálně pohřbili a ještě tak děsivě trapným způsobem.
Možná ale za vším stál Zdeněk Rampas, někdejší dlouholetá hlava Akademie, aby nám všem ukázal, jak dobře a ze všech sil celou tu bárku nakonec táhl, a my, co jsme jej nahlas kritizovali, se mu museli omluvit. Já to nyní veřejně dělám: Milý pane Rampasi, několikrát jsem na vás útočil jak na stránkách časopisu Pevnost, tak na různých conech a nyní, když jsem si uvědomil, co všechno jste pro českou fantastiku udělal a jak rovně jste se k věcem dokázal postavit, se vám upřímně omlouvám.
Pojďme ale dál. Nejsem jediný, tak jako před lety, kdo situaci s Akademií vidí jasně a bez růžových brýlí. Už dospěla do stadia, kdy někdo musí sebrat odvahu a rozčísnout vody a říct veřejně nahlas, že hovno smrdí. Udělal jsem to před několika měsíci už osobně vůči vedení Akademie – reakcí bylo jen ublížené kňučení. Ale čas evidentně dospěl k tomu říct vše nahlas.
A kdo jiný by to měl udělat než nezávislý spisovatel. A tak to tedy činím za ostatní autory a jistě i publicisty, kteří dosud nesebrali odvahu upozornit veřejně na to, že císař je nahý.
Jistě, celé by mi to mohlo být jedno, ale není. Vidím totiž páchnoucí zanícenou ránu ve fandomu, kterou je třeba rozříznout a vydezinfikovat, aby se pročistil vzduch. Nezbývá než jasně říct: Akademie je mrtvá, je mrtvá a dočista mrtvá.
Co s tím? Nic. Nechci zakládat novou Akademii, myslím, že to nemá smysl. Časy pro podobné projekty minuly a energie, kterou mnoho lidí chtělo dát do restartu Akademie, je pryč. Je třeba si přiznat, že fandom jako celek už neexistuje a existovat nebude. Jsou tu samostatná média, která někdy drží étos boje za českou fantastiku, někdy jde jen o kšeft, osobní zájmy, snahu „ovládat prostor“ či si něco osobně dokazovat. Jsou lepší a horší publicisté a recenzenti, jsou autoři a nakladatelé. Nejsme „jedna parta“ a už nikdy nebudeme.
Jenže co je důležité – jsou tu desítky tisíc čtenářů fantastiky a nám, kterým na české fantastice záleží, prostě nezbývá, než se spolehnout na starou dobrou poctivou drobnou práci autorů, nakladatelů, překladatelů a publicistů, kterým záleží na popularizaci a podpoře žánru. V tom je možná klinická smrt Akademie dobrá. Uvědomíme si, že to stejně za nás nikdo neudělá. Musíme jen dělat dobré knihy, psát o nich, mluvit, hledat jim cestu ke čtenářům. Je to jen na každém z nás. Spasitelé s powerpointovými prezentaci totiž končí evidentně v bažině trapnosti.

Leoš Kyša

Komentáře

Pro Blesk by tohle bylo dobry, ale Sarden už beztak čtu jen jako bulvár. Nemam nejmenší tušení, jak Akademie fungovala, co se dělo v zákulisí a jaký byl proces naprostého bankrotu, ale tenhle článek mi to teda vůbec nepřiblížil. Vágní popisy typu "výmluv mám plný messenger", expresivni popisy a formulace, které nejsou ničím jiným než osobními útoky, rozhodně nepatří do seriózní publicistiky, a pokud tohle nemá být seriózní publicistika, tak nechapu, co je posláním tohoto webu. Opravdu nevím, co jiného jsem si z textu měl vzít, než že je tohle vyřizování osobních účtů- a tak nějak je mi jedno, na čí straně je právo. Takhle se gentleman nechová.

No vidíte, a teď už se díky tomu článku dokážete zorientovat. Původní Akademie, kterou bezmála dvacet let táhl Zdeněk Rampas, nebyla ideální, protože ani nemohla být. Jiná očekávání od ní měli autoři původní české prózy, jiná třeba překladatelé. (Má cena sloužit k propagaci domácí, nebo spíš zahraniční tvorby?) Má ta cena být spíš odborná jako Nebula, nebo soutěž popularity jako Hugo? Jaký porotce je dostatečně odborný? A tak dále.
No a pak přišla skupina kolem Jirky Hiemera s velkolepými plány, zcela překopala koncepci - a implodovala. Leošův článek byl popis té imploze. Myslím, že poslední vedení Akademie by mohlo projevit aspoň tolik špetku studu a fandomu se za ten velkolepý fuckup omluvit.

Popravdě me zrovna od vás takový postoj překvapuje. Ne, nemyslím si, že tenhle článek mi umožňuje zorientovat ve fenoménu úpadku jedné literarni/žánrové ceny. Myslím, že článek nevybiravymi útoky a nepatricnymi expresivnimi vyrazy napodobuje bulvár, misto aby popisoval fakta. Celkové rádoby humorné ladění funguje skvěle v autorově literární tvorbě, ale v publicistice, kde nabírá reálné osobní útočný tón, mi připadá zcela nepatřičné. Toto řečeno, nesnazim se nikoho zastávat a chapu rozhorcujici kontrast přístupu a výsledků, ale tak jako se mluví o bažině trapnosti v článku, ja si připadám uprostřed této bažiny, neboť jsem se ocividne nechtěně pripletl k osobní hádce dvou lidí. Pokud je trapné potopit zanrovou cenu a Akademii, je neméně trapné vydržovat bulvarni úroveň zanrove publicistiky. Cen Akademie je mi osobně lito, ale zajímalo by mě, jestli existovaly další faktory, které o tom rozhodovaly. Bylo vubec možné sehnat dostatek akademiků na pokrytí a zhodnocení domácí tvorby? Bylo selhání jen na bedrech několika jmenovaných, nebo to byl komplexní problem rozsáhlého týmu, který pracoval zadarmo a nakonec nedostal tento závazkům, protože jim v tom nakonec zabránil osobní život? Chapejte, když mi někdo řekne, že selhal projekt, který vyžaduje větší tým lidí s alespoň částečnou akademickou odborností a teoreticky i veřejným výzkumem, který musí být sestaven, prezentován a vyhodnocen, a ze tento tym mel pracovat zadarmo, tak mi selskym rozumem nejde do hlavy, ze selhání by bylo jen dílem dvou tří vedoucích figur. Každý takový projekt se přece zákonitě potýká s lidmi, jejichž nadšení je často moderovano nahlymi povinnostmi, problémy etc., které znemožňují pokračovat ve slibene práci. Pokud se k tomu přidá ještě špatná nebo nízká komunikace, nedostatek vedení, je chyba "manazeru" zásadní, ale ne ojedinělá, nenese v době veškerou zodpovědnost. Zjednodušovat to pak na osobní invektivy je pak vyloženě nemravné. Samozřejmě, můžu se mýlit, od začátku prezentují, že do toho nemám výhled, ale kdybych byl knihovnik ukládající zprávy o domácí literární scéně, tenhle bych pri nejlepší vůli archivovat nemohl. A tak si rikam: proč? Pokud byl pan Kysa u toho a udržoval osobní kontakt se zainteresovanými osobami a má k dispozici přímý materiál, nešlo to napsat vic na úrovni a zodpovedneji?

Samozřejmě, že je to chyba nejužšího vedení, které si ukouslo sousto větší, než čekali a prostě to komunikačně, manažersky a lidsky nezvládli. Jaké detaily byste k tomu potřeboval? Pokud si dopředu nenaplánovali jak bude akademie probíhat, nezvážili co vše to bude obnášet, pak je to jen a jen chyba jejich úsudku. A díky jejich naprosto nulové komunikaci a snaze alespoň něco vysvětlit se navíc profesně i lidsky zdiskreditovali. Je to prosté...

Takže ukazování prstem a přístup, že detaily nejsou zapotřebí? To jako really? Takovy system uvazovani vas uspokojuje? Lidsky se zdiskreditovali... Smarja, někdo vystupoval s přehnaným sebevědomím a možná dokonce arogantně. To byste pak kvůli lidskému zdiskreditovani se musel vypnout snad celý internet. Mamu přece nikomu nezabili, ne? Redukce typu "je to proste" a "tohle byla jedna jediná chyba, která všechno rozbila" mi připadá s prominutím jen jako nedostatek kritického myšlení.

Co víc chcete, než fakta? Lidé převzali Akademii, slíbili hory doly a už dva roky mlží a nic se nestalo. To lze ověřit snadno za pomoci Google. Jediná žánrová organizace kdysi se schopností vystupovat a komunikovat navenek byla umrtvena. Vedení potichu zmizelo. Ani neřekli, že na to kašlou. Prostě zmizeli a mlčí. To je nejhorší možný přístup. Pokazili všechno, co se dalo a ani neřekli, že je konec, že už není třeba čekat další rok než to ostatním dojde. Přitom stačilo jediné. Napsat na Facebooku: Pýcha jako vždy předcházela pád. Pokazili jsme to. Všem, co nám věřili a co na nás spoléhali, se omlouváme. A všichni, včetně mě by napsali: Stává se, je dobře, že jste se k tomu postavili čelem. Hotovo, dvacet. Příběh by skončil. No a kdo by s tím něco chtěl dělat, mohl by. Jenže oni se k tomu čelem nepostavili a místo  omluvy za, jak už bylo řečeno, největší fackup v dějinách fandomu, mlčí. To je na jednu stranu ubohé, na druhou to bere komukoliv šanci s tím něco případně dělat, jakkkoliv na to reagovat, protože na ticho se reaguje těžko. Ticho je jen plíživá zbabělost, pokračující co ztracena. 

A jak už jsem napsal - stačilo tak málo. Trochu studu a otevřenosti. Dokáže to někdy evidentně už bývalé vedení Akademie? Pokud je k tomu nedožene tohle, pak už snad jedině trička a alegorické vozy. 

Fakta jsem právě chtěl. A místo faktu jsem dostal hodnotící soudy a osobní invektivy. "Jediná žánrová organizace kdysi se schopností vystupovat a komunikovat navenek byla umrtvena". Asi nevim, co tim chcete říct - žánrové organizace stále fungují v mnoha oblastech, už třeba publicistické weby - jako třeba tento, na kterém diskutujeme. To je zanrova organizace, která veřejné vystupuje a komunikuje. Nevím, co přesně myslíte tím "komunikovat navenek". Celá ta formulace je vágní. A když je řeč o tom googleni, tak zrovna Jiří Hiemer 30. 10. omluvu publikoval. Nechápu sice, proč ta omluva není pod FB Akademie a proč to není napsané za celý tým, navíc trpí obdobnými nedostatky jako to, co bych tam článku, ale omluva tu je. U ostatních členů zmíněného vedení jsem to nedokázal ověřit. Zase se mi jen umocňuje dojem osobního konfliktu, nikoliv publicistiky v tom idealnejsim slova smyslu.

„Ale pane Kyšo, ta omluva byla přístupná na místním půldruhého měsíce."
"To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na tem způsob."
"Ale ta omluva byla vyvěšena..."
"Vyvěšena? Musel jsem ji nakonec jít hledat do sklepa."
"Tam je oddělení, kde je vyvěšují."
"S baterkou."
"Asi byl zrovna výpadek proudu."
"A schody zřejmě taky vypadly."
"Podívejte se, našel jste tu omluvu nebo ne?"
"Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli .Pozor, leopard!'"

„Ale pane Kyšo, ta omluva byla přístupná na místním půldruhého měsíce."
"To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na tem způsob."
"Ale ta omluva byla vyvěšena..."
"Vyvěšena? Musel jsem ji nakonec jít hledat do sklepa."
"Tam je oddělení, kde je vyvěšují."
"S baterkou."
"Asi byl zrovna výpadek proudu."
"A schody zřejmě taky vypadly."
"Podívejte se, našel jste tu omluvu nebo ne?"
"Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli .Pozor, leopard!'"

Aneb v praxi dnešního světa byla omluva patrně publikována na osobním Facebooku v nastavení pro přátele, takže to nikdo, kdo není kamarád jako pan Hykl, nemůže vidět :) Web Akademie i Facebook Akademie cudně mlčí. Dno zásuvky ovšem tryská pokorou a jasným vysvětlením veřejnosti, jak se věci mají. A kdo nemá od zásuvky klíček, ten má mlčet a patrně z letu ptáků se dohadovat, co se tedy s Akademií stalo a proč dva roky nefunguje. 

... a ono nic. Patrně si mě po první kritice toho tragikomického videjka vyhlašující výsledky Akademie za rok 2018 zablokoval. 
To je pak těžký. Ani o tom leopardovi se člověk nic nedozví.  

Já měl za ta léta příležitost nahlédnout do organizace Akademie a každý rok to byly stovky hodin neplacené práce.
Většinou takové té, kterou lidi berou za samozřejmost - že někdo dostane diplom (je třeba ho vytisknout a zarámovat), sošku (je potřeba ji vyrobit a zaplatit), že se sejdeme na Výstavišti (prostor je potřeba zaplatit), že někdo na jevišti bude povídat a zvát si předávající (ty je nepřekvapivě potřeba dostat v daný čas na výstaviště - a scénář pořadu se taky sám nenapíše). Že je potřeba sestavit seznam pro porotce. (500 položek, většinou). Že je třeba porotce upomínat, pak ještě jednou, pak znovu k druhému kolu, pak jim třeba i volat.
Že tohle bude muset dělat každé vedení Akademie, to musel nahlédnout každý příčetný člověk. Stejně tak muselo vedení Akademie nahlédnout, že když vyrazí všechny porotce, bude muset najít jiné porotce, stejně kvalifikované. Vzhledem k jinému navrhovanému mechanismu (hlasování nějaké veřejnosti, od níž ty tipy nějak přeberou a vyhodnotí porotci) měli podumat nad tím, kde vezmou tu veřejnost. Pokud nechtějí Nebulu, ale Huga (kde hlasují účastníci Worldconu), že by třeba chtěli tu veřejnost sehnat na Parconu? Nevím, asi se jim dost veřejnosti nepodařilo sehnat, stejně jako porotců stejně obeznámených se zahraniční fantastikou, jako je Petr Kotrle (toho taky vyrazili).
omluvy typu „byl to komplexní problém rozsáhlého týmu, který pracoval zadarmo a nakonec nedostal tento závazkům, protože jim v tom nakonec zabránil osobní život“ jsou jen VÝMLUVY. Zdeněk Rampas, Richard Podaný, Richard Klíčník, Jana Jůzlová, Ondřej Morava taky pracovali zcela zadarmo, taky měli nějaký osobní život a díky nim jsme měli přes dvacet ročníků Akademie, která FUNGOVALA. 
Takže by mě v tuhle chvíli zajímalo, co k tomu může říct Jiří Hiemer, Jan Kravčík, Hana Fruhwirtová a Petra Neomillnerová. 

O tý trapárně jsem slyšel z jiného nezávislého zdroje. Bohužel se to celkem shodovalo s obsahem textu výše, byť jinými slovy a s méně detaily. Ale ona ta Akademie nestála za mnoho ani za Rampase a když jsem před cca 10 či 12 lety dostal prostřednictvím (střízlivého!) JWP opatrný dotaz, jestli bych neměl zájem o členství, poslal jsem ho s tím kamsi.

Totiž věčně urejpaní Češi, kterým nikdy není NIC dost dobrý. Pokud "nestála za mnoho", mohl jste se kdykoli přihlásit a přiložit ruku k dílu. Aspoň nějakou konstruktivní radou. Ale to by až nepříjemně připomínalo práci, že? 

Připománá mi to část z jedné eseje Viktora Šlajchrta (uveřejňoval je na Neviditelném psu ve své rubrice Litery, pak z nich vyšel výbor, který se jmenuje „Suroviny laskominy“). Šlajchrt to neměl za normalizace lehké, byl přeložen do malotřídky v nějaké krušnohorské vísce a po nedělích si přivydělával na zabíjačkách jako poslední učeň řeznického mistra pana W., takto Sudeťáka jako poleno...

„Topre prase, topre, ale mohlo pi pit lepči,“ říkával pan W. pokaždé, když nějaký čuník ukončil svou pozemskou pouť.
„A jaké prase by bylo nejlepší?“ zeptal jsem se jednou. Přísně si mě změřil, skoro jako kdyby mi chtěl navléknout smyčku na nohu.
„Každé prase pi mohlo pit lepči,“ řekl. „Každá věc na světě pi mohla pit lepči.“
„Jenže nejlepší presbuřty stejně děláte vy,“ usmál jsem se.
„Mohly pi pit lepči,“ řekl zachmuřeně a vytáhl z kapsy tu svou ohmatanou knížku, jakousi brožurku ve švabachu.
„Tady jsou tůkazy der Existenz Gottes,“ řekl. „Fšecko, každá věc, může pit lepči. To znamená, že něco musí pit nejlepči. A to může být jen Gott.“

Pane Janiši, dvakrát nebo třikrát jsem měl příležitost vyslechnout osobně projevy pana Rampase (o písemných výlevech nemluvě). Pokaždé jsem se musel usilovně ujišťovat, že mi ta osoba za patnáct let na Mírově opravdu nestojí. Interních informací o poměrech jsem měl dost na to, abych se od toho spolku držel mimo dostřel. Okolnosti nabídky členství taky nebyly zrovna "košer", kromě toho jsem se podílel na činnosti jiné organizace a ač bylo už tehdy mé pozadí celkem rozměrné, pořád bylo příliš malé na dvě židle.

 

Přidat komentář