ROZHOVOR Jan Hlubek : Baby na básničky nebalím...

Jan Hlubek (1994) je mladý ambiciózny muž, absolvent odbornej školy so zameraním na verejnosprávnu činnosť. Okrem písania a zostavovania zborníkov, stíha ešte pracovať pre modelingové agentúry a študovať na VŠ báňské – Technická univerzita Ostrava.
Je autorom thrileru RIP: Smrt je malebná, knihy svojich názorov na vedecké a náučné témy: Život ve vesmíru, ten náš a ty další a hororovej básne: Trpká hodina, ktorá vyšla knižne a je obohatená nádhernými ilustráciami. Túto knižôčku Jana Hlubeka sme na našom webe aj recenzovali. Stihol toho už dosť a ďalšie veľké plány má pred sebou. Pretože informácie hýbu svetom, rozhodla som sa tohto, stále pomerne neznámeho, autora vyspovedať.

Na svojom profile máš uvedené, že sa venuješ písaniu hororov a gotických románov. Sú to menšinové žánre, ktoré mnohí čitatelia zaznávajú. Čím ťa pritiahli, zaujali natoľko, že sa stali dominantnými v tvojej tvorbe?
Ano, to je pravda, že jsou menšinové, ale zároveň jsou to žánry, které člověka nepřitáhnou. Se zaměřením na taková témata se člověk rodí a následky si i v podobě negativních vjemů nese jako stigmata po celý život. Velikáni této tvorby budiž příkladem.

Zvyknem sa to pýtať autorov hororov... Rád sa bojíš?
Nerad, ale bojím. A rozhodně, ač jde o paradox, protože jsem racionální jedinec, se více bojím paranormálních jevů než běžné nebezpečné situace.

Stretávaš sa s tým, že si ľudia myslia, že ako autor hororov musíš byť automatický divný?
Ano, jednoznačně! Ale to proto, že to tak jednoduše je. Pokud autor horrorů není cvok, nikdy nedosáhne kýžených kvalit. Poe byl paranoidní opilec, Lovecraft trpěl halucinacemi, King je narkoman… a já depresivní podivín, co se nechá zamknout na hřbitově, aby tam mohl v noci psát.

Kedy vymýšľaš príbehy? Čo ťa inšpiruje, tma, zlé sny, skutočné zážitky...?
Příběhy zásadně nevymýšlím, ty přicházejí spontánně. Celý, byť obsáhlý, příběh se zrodí jako elementární záblesk, který následně zpracovávám do podrobnějších detailů. Nezřídka to způsobí humbuk, jako při okamžiku, kdy se takto zjevila myšlenka mého nového románu Tenkrát v Texasu, který vyjde příští rok. Šel jsem z obchodu, tašky v rukou, neměl jsem u sebe nic, jen tužku a účtenku - a v těchto podmínkách jsem musel zaznamenat kostru příběhu, aby se nevypařila, než dojdu domů. Pokud jde ale o inspiraci, tak tu pochopitelně čerpám všude, kde je to jen možné: na hřbitovech, hradech, zámcích, starých domech, ale i zaprášených antikvariátech a muzeích.

Bál si sa ako chlapec že máš pod posteľou nejakú príšeru?
Samozřejmě. Maminka musela nechávat rozsvíceno. Co kdyby tam byl Chuck Norris!!!

Tvoja priateľka je Slovenka. Ako si na tom so slovenčinou? Čítaš slovenské knihy?
Budu za exota, když řeknu, že se slovensky domluvím, nicméně je to tak. Určitě bych si netroufl psát formální dopis. Pokud jde o knihy, tak jediný autor, kterého čtu v tomhle jazyce, je můj žánrový kolega Mark E. Pocha.

Keď sme pri láske a zamilovanosti... Balíš baby na básničky?
Ne, na role v knize. (smích)

Hráš na gitare a spievaš. Je to len koníček, či sa spevu a gitare venuješ aj nejako serióznejšie?
Když začnu zpívat, lidé se shlukují, zato když rozezním kytaru, prchají i krysy do kanálu. Takže ne, obojí je ryze amatérská záležitost.

Je to netradičná kombinácia, básnik a autor hororov. Čo si viac, poetický romantik, či realistický drsňák?
Jsem romantik, jsem gotik. Není náhoda, že jsem si vysloužil přízvisko „český Lovecraft“. Kdybych měl splynout s nějakou dobou, šlo by bezesporu o přelom 19. a 20. století. Je to doba, kterou postrádám, ke které patřím, a mrzí mne, že se svět od mnohých ideálů tehdejší éry vzdaluje.

Kedysi boli básne obľúbeným žánrom. Vychádzali zbierky, každé noviny považovali za samozrejmosť publikovať aj poéziu. Dnes je situácia iná. Ty sa písaniu básní venuješ, Trpká hodina ti vyšla aj knižne. Čo ťa na poézii priťahuje?
Poezie je něco mezi textem a hudbou. Je to způsob, jak slovo zvelebit do honosnější podoby a umocnit tak pocit čtenáře, který tím dostává příležitost přijmout příběh v jeho nejemotivnější formě. Aby byla dodržena malebnost veršů, musí se skládat do rýmů. Volný verš neuznávám, pročež jsem trnem v oku nejednomu poetovi.

Trpká hodina je ilustrovaná talentovaným Vladimírom Rimbalom. Ako si našiel takého dobrého umelca a presvedčil ho, aby na tvojej knihe pracoval?
Vlado Rimbala je pro mne legenda. Je to jeden z nejlepších ilustrátorů v celé Evropě a na svém kontě má řadu knih, zejména s pravěkou tématikou. Já sám se o paleontologii zajímám od svých čtyř let, proto se ke mně dostaly i publikace Vladimíra Sochy. A právě ty byly ozdobeny famózními ilustracemi. Nedával jsem tomu mnoho šancí, ale přesto, když jsem dokončoval román RIP, osmělil jsem se Vlada oslovit. Zprvu váhal, ale nakonec nabídku přijal. Až když si RIP přečetl, vysekl mi poklonu slovy: ,, Skutečně umíš psát, bude mi ctí se podílet i na další tvorbě.“  Něco takového jsem nečekal, byla to pro mne nepředstavitelná čest. Trpká hodina byla náročný projekt, ovšem Vlado splnil svou úlohu tak, jak se sluší pro skutečnou hvězdu.

Tvoja kniha Život ve vesmíru, ten náš a ty další je o tvojich názoroch na otázky ako sú mimozemské civilizácie, náboženstvo či zmysel života. Myslíš, že napriek mladému veku dokážeš svojimi názormi zaujať aj starších a skúsenejších ľudí?
Myslím, že pokud jde o vědu, vždy se posuneme výměnou informací. Netroufám si říct, koho kniha osloví, ale věřím, že si ji zamiloval každý, kdo v ní našel své názory, stejně jako někdo, koho přivedla k polemice.

Ako si sa dostal k práci v modelingu?
Zcela náhodou. Moje bývalá přítelkyně mě utvrzovala, jak jsem nádherný, až jsem tomu začal věřit (smích), takže jsem zkusil štěstí.

Zažil si pri pózovaní pred fotoaparátom nejaké strašidelné situácie?
Ne, nikdy jsem se nebál, že by šlo o zlověstný fotoaparát z povídky R. L. Stinea (smích).

 Čo z teba bude po dokončení školy, ktorú v súčasnosti študuješ?
Vždy budu spisovatel a žádná škola ani okrajová profese na tom nic nezmění, ale budu moci o sobě říkat, že jsem geologický inženýr.

 Ako pokročili práce na zostavovaní  zborníka hororových poviedok? Oslovil tvoj nápad dostatok autorov?
Musím říct, že zájem je obrovský. Editorskou práci jsem ještě nezažil, vždy jsem se zaměřoval na samotářskou tvorbu, ovšem tohle je něco zcela nevšedního. Momentálně mám v seznamu několik skvělých autorů, kteří již prošli mým výběrovým řízením. Mohu prozradit, že se čtenáři dočkají Honzy Vojtíška, Petra Bočka, Ivana Kučery a dalších známých, ale i naprosto začínajících jmen. Na mně pak zbývá přidat pár povídek, vše zeditovat a užít si prolog a epilog.

Ak všetko pôjde dobre, kedy plánuješ jeho vydanie a aký dostane názov?
Nad názvem jsem uvažoval dlouho, nakonec zvítězila Osídla temnoty, což je absolutně příhodné pro ladění díla. Pokud se nic nepokazí, věřím, že v půlce následujícího roku se objeví na pultech knihkupců.

Pracuješ teraz aj na nejakej vlastnej knihe? Na čo sa môžeme tešiť?
Ano, je to monumentální projekt, který nadchne zejména příznivce Stephena Kinga. Půjde o thriller s mírným mysteriózním nádechem. Ponese název Tenkrát v Texasu a dějově bude zasazen do alternativní Ameriky padesátých let, kde se zrůdný texaský ranger Travis Candles musí vypořádat s nejhorším vrahem v dějinách Spojených států, ale zároveň i se svým hanebným životem, a jen čtenář může rozsoudit, jaká karma Candlesovi náleží. K této knize se navíc váže ohromná lovestory, jelikož mě přivedla k mé přítelkyni. Dotyčnou ženu jsem znal jen letmo ze sociální sítě, ale přesto mi tak učarovala, že když jsem hledal předlohu pro jistou postavu, volba byla jasná. Až po dlouhé době jsem však tuhle skutečnost té jisté dámě oznámil, setkali jsme se osobně a Bůh zařídil zbytek. On ví, co dělá. Nehraje v kostky. A já bych neměnil. Nevermore, zakrákal by Havran.