Rozhovor s Tomášem Bandžuchem

Tomáše Bandžucha není nutno představovat. Na pultech knihkupectví lze v současné době najít jeho novou knihu s Petrem Hanklem, ale taky detektivku Dlouhý krok do tmy. A právě o nich, ale i o plánech do budoucna, jsme si na následujících řádcích povídali.

Na další knihu s Petrem Hanklem museli čtenáři čekat dlouhých sedm let. Proč to trvalo tak dlouho? Byly jiné projekty?

Je to dost zvláštní. Celou tu dobu jsem totiž měl pocit, že na Noci a mlze pracuji, ale nakonec  nebýt toho, že mne Michael Bronec z nakladatelství Straky na vrbě začal netrpělivě popohánět, bych ji asi  dopisoval dodnes. V celém tom zdržení určitě měly prsty i jiné projekty (za těch sedm let jsem vydal dvě odborné historické knížky, připravil rukopis třetí a ještě sepsal jednu detektivku), ale stejně si myslím, že lví podíl na něm měla prokrastinace – neboli stará dobrá pohodlnost a lenost.

Co sis pro svého hrdinu připravil tentokrát? A jak moc se od své první knihy změnil?

Hankl je (tedy alespoň doufám) pořád takový, jakého jsem ho udělal v první knížce. Nekromant a prvorepublikový úředník v jedné osobě, který se krom nejrůznějších magických nebezpečí musí potýkat i se svými nerudnými nadřízenými a příliš ambiciózními kolegy. Jestli se ale přeci jen nějak změnil, tak tím, že jsem se za těch sedm let změnil i já sám. A zda to jsou změny k lepšímu, nebo k horšímu - to musí posoudit čtenář.

Bude mít Noc a mlha pokračování?

Jak říkává můj děda: „O tom nepochybuj!“ Petr Hankl se mne zkrátka drží zuby nehty a nedá si pokoj, dokud nevypíšu všechny jeho eskapády. A to není jen na jednu, ale na celou řadu knížek.

Ve svých knihách Ve službách republiky a Noc a mlha kombinuješ fantastiku s detektivkou. A jedna (Dlouhý krok do tmy) ti dokonce vyšla v loňském roce. Vnímáš tenhle žánrový postup jako přirozený vývoj? Jak ses vlastně k psaní detektivky dostal?

Tady to je trochu komplikovanější – k Dlouhému kroku do tmy totiž nevedla cesta od Ve službách republiky, jako spíš od mojí disertační práce o Češích a Němcích v roce 1918. Když mne totiž Tomáš Němec z nakladatelství Mystery Press oslovil, jestli bych pro něj nechtěl napsat detektivku ke stému výročí vzniku republiky, právě jsem končil doktorské studium. A  žánr historické detektivky mi přišel jako ideální způsob, jak se podělit o všechny ty zajímavosti z našich dějin s co největším počtem lidí. Vlastně tak bylo psaní Dlouhého  kroku do tmy takovým odreagováním po skončení studia. 

Mohl bys čtenářům, kteří ještě Dlouhý krok do tmy nečetli, prozradit, o čem je?

Zkrátka - je to o vyšetřování vraždy. A aby to nebylo jednoduché, tak celé tohle pátrání přivede četnického závodčího Jindřicha Kališe na stopu spiknutí, jež by mohlo ošklivě zamíchat s osudy států, které právě vznikají na troskách starého Rakouska. A taky o tom, jak se Československo rodilo v krkonošském podhůří a jaké to tu bylo mezi Čechy a Němci.

A neodpustím si otázku, bude mít Dlouhý krok do tmy pokračování? Čeká nás další série z tvojí klávesnice?

Určitě. Jindřich Kališ se mě drží stejně úporně jako Petr Hankl a já nemám to srdce ho opustit a neříct čtenářům, jak to s ním bude dál. I když to na druhou stranu zatím přesně nevím ani já sám. Jisté je jenom to, že další román s Kališem se bude odehrávat v létě 1919 na východním Slovensku, uprostřed války s maďarskými bolševiky.   

Jsi vystudovaný historik a politolog. Do jaké míry se ti to vkládá do vlastního psaní? Jak se ti kombinuje historie s fikcí?

Někdy mne samotného až překvapuje, jak moc dobře to jde. Už několikrát se mi stalo, že jsem nevěděl, jak s příběhem dál. Tak jsem otevřel nějakou odbornou knížku (dobře, pro začátek Wikipedii) nebo dobové noviny – a pak už jsem jen koukal, jakou to všechno dohromady najednou začalo dávat zápletku. Snaha o historickou přesnost si ovšem vybírá i neúprosnou daň. V Dlouhém kroku do tmy jsem měl krásnou scénu vlakové honičky, kterou jsem musel celou vyškrtnout, když jsem našel jízdní řád a zjistil, že v roce 1918 takhle vlaky zkrátka nejezdily. A Michael Bronec se ještě teď budí hrůzou, když si vzpomene, jak jsem neustále opravoval již zredigovaný rukopis obou knih s Petrem Hanklem a brousil tam zdánlivě nepodstatné historické detaily.

Co dělá Tomáš Bandžuch, když nepíše? Máš nějaké další koníčky?

Když pominu věci spojené s historií (občas mám nějakou tu popularizační přednášku nebo naopak slídím po starých knížkách v antikvariátu), tak nejvíc času trávím na cestách po Čechách. Až se divím, kolik toho tady je k vidění. No a pak taky mám ještě úžasnou snoubenku a jednoho uštěkaného psa, kteří mne všude doprovázejí, ale kteří se přitom nezlobí, když zrovna potřebuju psát (teda u psa si tím moc jistý nejsem).

A bude na podzim nějaká příležitost se s tebou někde setkat a říct si o podpis?

Určitě. Už teď mám nasmlouvané tři popularizační přednášky o naší i světové historii a možná se objevím i na dalších akcích. Každopádně, kdyby někdo chtěl na nějakou mojí přednášku zavítat, stačí mrknout na mé facebookové stránky (https://www.facebook.com/TBandzuch/), kde o nich dávám s předstihem vědět.

Díky za rozhovor

O autorovi

Narodil se roku 1986 v Pardubicích, kde po celé řadě peripetií žije doteď. Vystudoval historii a získal doktorát z politologie na pražské Karlově univerzitě.
Ve své odborné činnosti se zaměřuje na meziválečné dějiny střední Evropy. Je autorem knih Slovenské vize (2014), popisující slovenský odboj za první světové války, a Hitlerovo svobodné město (2017), věnované Gdaňsku v předvečer druhé světové války. Jeho třetí odborná publikace zaměřená na aktivity českých Němců v roce 1918 na vydání zatím čeká.
Kromě knih spadajících do literatury faktu napsal rovněž řadu oceňovaných povídek (Andělíčkářka, Jitro po zlé noci, Konec věku páry aj.) a také rozsáhlý román z prostředí meziválečného Československa Ve službách republiky (2012).

image © Jindřich Janíček

Mohlo by vás zajímat

Recenze: Noc a mlha: http://www.sarden.cz/2019-08-06-0100/recenze-tomas-bandzuch-noc-mlha

Recenze: Ve službách republiky: http://www.sarden.cz/2012-04-16-0105/recenze-tomas-bandzuch-ve-sluzbach-republiky