RECENZE: Mariam Petrosjanová, Dům, ve kterém...(I.) Smečka z Čtvrtého pokoje

Černobylská katastrofa je dnes i po 33 letech aktuálním tématem. Díky seriálu se mnozí seznámili s osudy pracovníků elektrárny, hasiči i tzv. Likvidátory. O čem se však mlčí, jsou děti. Děti, které zasáhla bezprostředně radiace v Pripjati, děti, které se narodily ozářeným rodičům či takové, které si nesou následky radiace ač narozené léta po katastrofě. Děti mentálně i fyzicky postižené, o které svět zdravých nestojí. Takové děti rodiče dávají do fiktivního Šedého domu, kde žijí své životy. Do jejich světa nás skrze tuto knihu vezme Mariam Petrosjanová.

Kuřák patří mezi Bažanty. Žije v Prvním pokoji a už z podstaty skupiny, do které patří, se stává obětí ostatních a vzorným šprtem. Tato role se mu však nelíbí. I přes to, že je na vozíčku, se hrdě postaví osudu Bažanta, a tak se dostane do Čtvrtého pokoje. Pokoje, kterému velí Slepec a Sfinga. Kde potkává Šakala a Lorda. Navzdory prvotním obavám z předsudků ho mezi sebe přijmou a otevírají mu dveře do světa v Domě. Skrze jejich vyprávění poznává přítomnost i minulost. Učí se nepsaným pravidlům skupiny, ale i mezi Pokoji samotnými v domě. Cesta k poznání je však trnitá a život v tomto Domě není jen hra.

Kuřákovo vyprávění je proloženo textem v kurzívě. Ten odkazuje na dění v nedaleké minulosti Domu, kde je hlavní postavou také nezkušený mladý kluk, Koník. On sám na vlastní kůži poznává, že toto není jen obyčejná internátní škola. Vše má svá pravidla, která však neovlivňují učitelé ani vychovatelé, nýbrž sami žáci. Každý má své místo, každý má svůj nepsaný osud. Koník chce víc a postupně toho dosahuje, ale za jakou cenu?

Zmíněné dvě dějové linie místy doplňuje Intermezzo v podobě obecného vyprávění o Domě nikoli z pohledu ich-formy některého z chovanců, ale er-formy z pohledu nestranného vypravěče. Mariam Petrosjanová však nedá nic zadarmo. Čtenář si svou fantazií dovytváří příběh, dává si dohromady jednotlivé indicie, aby se časem přesvědčil o své pravdě či omylu. Život dětí se zároveň pohybuje na hranici mezi skutečností a fantazií. Nejsou dospělé, aby už viděly svět černobíle. Sice jsou mnohdy zlomené okolnostmi, ale o to spíše utíkají do vlastního světa, který proniká zdmi Domu samotného.

Překlad knihy musel být v mnoha ohledech oříšek, ale Konstantin Šindelář se ho zhostil na výbornou. Zachoval květnatost jazyka a neupadl do prostého opakování týchž pojmů. Stejně jako si autorka hraje s jazykem a slovy, hraje si i on. Přesto neupadá do nesmyslných novotvarů.

Vzhled knihy navozuje dojem tajemna. Tajemna, co prostupuje samotným Domem v očích dětí. Tajemna, které vás pohltí a nepustí.

Autorka si s knihou opravdu vyhrála. Věnovala jejímu psaní dvacet let a to na vás dýchne z každého řádku. Fantazie, sny a přání se setkávají s tvrdou skutečností, kde každý bojuje o přežití. Nikde explicitně není řečeno, kde budova stojí. 90. léta odhadnete dle vybavení a odkazů v textu na písně a osobnosti, jedna z linií se snad odehrává i v současnosti. V ději první knihy můžete vidět, co chcete. Neváhejte tedy, pořiďte si knihu a udělejte si vlastní názor. 

Mariam Petrosjanová
Dům, ve kterém… Smečka ze Čtvrtého pokoje
Vydavatelství: Fragment
Překlad: Konstantin Šindelář
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328
Cena: 249Kč