ROZHOVOR: Roman Bureš

Srdcovou záležitosťou rodáka z Kladna je história. Pracuje s ňou často aj vo svojich knihách a poviedkach. Venuje sa bojovým športom ktoré zúročil vo svojich textoch, ako aj v profesionálnom živote. Na prvom mieste je pre neho rodina a kľudný dedinský život. Čo ste zrejme ešte nevedeli, je to, že je veľký milovník zvierat a podľa svojich možností sa venuje pomoci tým opusteným. Pretože Romanovi  pred časom vyšiel román Inferium, dohodli sme si malý rozhovor o veciach medzi nebom a peklom...

Do povedomia fanúšikov fantasy si vstúpil trilógiou Propast času, kde si dokázal zaujímavo spojiť rôzne historické doby aj osobnosti do jednoliateho celku. Inferium je z úplne iného súdka. Kedy/ kde/ ako si dostal nápad stvoriť a napísať svoje vlastné peklo?
Rád se ve svých textech vypořádávám s lidským zlem a tupostí. Bylo jen otázkou času, kdy dojde na holocaust. Jednou mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby náckům z plynové komory vylezl ďábel. A tak vznikla povídka O lidském dobytku. A protože mi to nestačilo, vzniklo Inferium.

Na začiatku svojej tvorby si sa zameriaval hlavne na historické romány. Ako sa to stalo, že si si takto šťastne padol do náručia s fantastikou?

To byla přirozená evoluce. Propast času je v podstatě také historický román okořeněný nějakými těmi tanky, roboty a srážkou budoucnosti s minulostí. A protože se ve fantastice cítím volnější, na chvíli jsem u ní zůstal.

Popri fantasy stále stíhaš písať aj historické príbehy. Celkom nedávno ti vyšiel papierovo, aj ako e-book, román Leon. Môžeš nám ho pár slovami priblížiť?

Leon se odehrává během Spartakova povstání. Je psán z pohledu zotročeného řeckého boxera – gladiátora, který je ochoten pro záchranu své rodiny rozsekat Itálii na maděru. Je to kompletně přepsaný Zuřící lev, který vznikl takovým hurá stylem v době, kdy jsem byl ještě celý paf z toho, že jsem objevil psaní.

Dúfam, že fantastika zostáva v tvojom „portfóliu“, a my sa čoskoro dočkáme niečoho nového...čo ty na to, pracuješ už na niečom?

V roce 2013 jsem začal psát dvě knihy najednou, Propast času a Říši. Chvíli trvalo, než jsem se rozhodl, které dám přednost. Vyhrála to Propast, ze které nakonec vznikla trilogie. A nyní mám konečně čas dokončit i Říši. Příští rok by mohla být na světě.
Ještě před tím ale vyjde antologie Ve stínu magie, do které jsem přispěl povídkou.

Inferium vzniklo na základe poviedky, ktorá vyšla v zbierke Ve stínu Říše. Mal si ju napísanú už dlhšie, či vznikla len pre potreby tejto zbierky?

Nevím, jestli bych dokázal psát vyloženě na zakázku. Povídka O lidském dobytku vznikla čirou náhodou zrovna v době, kdy pánové Hokr s Kyšou sháněli nějaké nácky spojené s fantastikou.

Stretávam sa s prirovnávaním Inferia ku Kulhánkovým Vyhlídkam na věčnost. Inšpirovali ťa?

Já slýchám spíše srovnání s Kopřivovým Asfaltem. Kopřivu ani Kulhánka jsem ale nikdy nečetl, vyrůstal jsem na Heinleinovi, Asimovovi, Clarkovi a Vonnegutovi. O Kulhánka jsem se jednou pokusil, ale po padesáti stránkách jsem ho odložil, není to můj šálek kávy.

Aká dlhá a tŕnistá bola cesta od poviedky k románu? Kľudne sa sťažuj a preháňaj...

Já touhle tradiční cestou nikdy nešel. Úplně první mini povídku jsem napsal v listopadu 2011, v prosinci jsem si řekl, že chci napsat něco většího, a v srpnu následujícího roku jsem měl hotové dva romány – Legionáře a Zuřícího lva. Ty dvě knihy jsou samozřejmě plné dětských nemocí (proto jsem také Zuřícího lva přepsal), ale tenkrát jsem si myslel, jaký jsem borec…

Opäť si do deja veľmi prirodzene vložil históriu a konkrétne historické postavy. Ako získavaš informácie, ktoré potom využívaš vo svojich prácach?

Historie mě vždycky fascinovala. Přečetl jsem toho tuny, beletrii i non fiction, od pravěku po druhou světovou. Takže to není tak, že bych psal fantastiku a přemýšlel, jak na ni naroubuji historii, ale v podstatě píšu historické romány, do kterých vkládám fantastiku.

Je najskôr informácia a potom nápad, či sa ti to stáva aj naopak? Máš nápad a potom zistíš zaujímavé historické skutočnosti, ktoré sa k tvojmu nápadu viažu... Napríklad fakt, že najvyššie postavení a najbližší Hitlerovi spolupracovníci boli fascinovaní okultizmom, nie je až tak veľmi známy.

Vidíš, a já myslel, že popularita okultismu ve Třetí Říši je všeobecně známý fakt…
Tomu, co se děje v mé hlavě, sám moc nerozumím, takže si nebudu vymýšlet přemoudřelé blbosti o čerpání inspirace. Nikdy jsem nedumal, o čem budu psát. Prostě mě napadne: Hele, co kdyby se stalo zrovna TOHLE? A napíšu to.

Musím sa priznať, že tvoja predstava pekla ma nadchla. Trvalo dlho, než si sa prebojoval k jeho konečnej podobe?

Inferium vznikalo poměrně svižně, za tři měsíce jsem měl hotovo. Moc jsem nad tím světem nepřemýšlel, prostě jsem psal a čekal, co z toho vyleze. Takhle mimochodem vznikají všechny moje knihy.

Si milovník nemých tvárí a v Inferiu sa takými nemými tvárami stávajú ľudia. Stalo sa zlé zaobchádzanie so zvieratami predobrazom toho, čo prežívajú ľudia v pekle?

Samozřejmě, je tam paralela s tím, jak se chováme k našemu dobytku. Je neuvěřitelné, jaké zrůdnosti dokážeme páchat ve jménu levného párku.

Bolo by dobré, keby si ľudia pri čítaní uvedomili, že aj zvieratá sú živé a cítiace bytosti. Myslíš, že tvoj príbeh bude mať až takýto dosah?

To vůbec nedokážu odhadnout. Ale pokud se aspoň jeden čtenář zamyslí nad tím, že by možná nebylo od věci nakupovat na farmách a necpat se tolik levným masem, vyhrál jsem.

Z čoho pramení tvoja láska k chlpatým štvornohým stvoreniam?

Myslím, že tam byla vždycky. Ale hodně tomu pomohl náš první pejsek Fík – mimochodem předobraz Goliáše z Propasti času.
O psech bychom se mohli bavit hodiny. Na jejich ochranu chybí legislativa, osvěta… Útulky jsou plné opuštěných psů, kteří dokážou být neuvěřitelně vděční. Lidi ale chtějí módní kousek! A tak někde na parkovišti zaplatí tisíce za předčasně odstavené štěně z nějaké množírny. Pak se strašně diví, že se u něj objeví degenerativní nemoc… A kde asi takový pes skončí? Tenhle debilismus mě strašně vytáčí.

Obyvatelia Inferia nie sú čerti, ako sa tradične vykresľujú. Dokonca som ich považovala za celkom ľudských, v ich myslení a konaní. Nebojíš sa, že sa kniha dostane na nejaký cirkevný zoznam zakázanej literatúry?

To by byla hezká reklama. V nejlepším případě by mohli moje knihy veřejně pálit… Mně osobně byli démoni více sympatičtí než lidé. Musím říct, že jsem jim během psaní fandil.

Je podľa teba potrebné, aby mala kniha aj nejaký výchovný podtón? Prípadne, aby nevtieravo upozornila na veci, ktoré by sa diať nemali? ( týranie zvierat, násilie v domácnostiach, koncentráky...)

Kniha musí především bavit. Pokud se do ní podaří nacpat nějaké podprahové poselství, je to bonus navíc. A ano, jsou věci, které se musí neustále připomínat, protože lidi strašně rádi zapomínají.

Existuje téma, o ktorej by si veľmi rád niekedy v budúcnosti napísal román?

Všechno, co jsem chtěl napsat, už jsem napsal. Nemám tušení, s čím moje hlava přijde příště.

Písanie ťa baví. Myslíš, že by si sa ním niekedy v budúcnosti živil?

Když jsem začínal psát a ještě jsem netušil, jak to doopravdy chodí, dělal jsem si iluze, že bych se tím jednou mohl živit. Dnes už jsem z toho vyrostl.

No a na koniec nám prezraď, ktorá postava z tvojich príbehov je tvoja najobľúbenejšia?

Mám rád všechny postavy, dokonce i takového úchyla jako je Bůh z třetí Propasti času. Ale nejradši mám Leona, asi proto, že jsem do něj ze sebe samotného dal nejvíc.

Keďže som poslúchala, milujem zvieratá a starám sa o ne, do pekla sa vraj nedostanem. Aspoň nie do toho Romanovho. A ak, tak len za odmenu, ako krásna čertica. Veď to poznáte, kam čert nemôže, pošle ženu. Málokto vie, že jej však potom za odmenu musí splniť nejaké želania. Ale to zostane len medzi nami, dievčatami.
Roman Bureš mi prezradil všetko, čo som chcela vedieť, moju misiu preto vyhlasujem za splnenú. Takže je čas na sľúbenú čertovskú odmenu...

Vaša Ena