RECENZE: Naomi Noviková, Ve stínu Hvozdu

Za vesnicí Dwernik se tyčí věž a v ní žije nesmrtelný čaroděj Drak, který si každých deset let z vesnice bere sedmnáctiletou dívku. O letošních žních výběr neočekávaně padne na Agnieszku, zdánlivě ničím zajímavou, ale neohroženou hrdinku, a ona se směle vydává čelit na první pohled děsivému čaroději s tváří mladíka… Když tohle vyplynulo z první kapitoly, nemálo jsem se zděsila.

Přiznávám, že jsem se během prvních kapitol několikrát ujišťovala, že tuhle knihu doopravdy napsala Naomi Noviková, autorka výborné drako-pseudo-historické série Temeraire. A že na obálce se skví doporučení Patricka Rothfusse. Byla jsem, mírně řečeno, zaražená. Proč to vypadá jako ukňouraná young adult? Proč to takovým ohraným způsobem využívá pohádkový motiv princezen unášených drakem? No, nebudu to zdržovat, asi sami dokážete odhadnout, že přijde nějaké „když vtom…“.

Když vtom jsem se pročetla úvodní rovinkou a rovnýma nohama skočila do houštin děje. Agnieszka skutečně není obyčejná, od přírody totiž umí čarovat. Což tedy dosud nevěděla, chtělo to jednoho nevrlého čaroděje, aby jí to spolu s nadávkami do hloupých vesnických hus ukázal. Agnieszka jeho učení všemi možnými způsoby odmítá, ale brzy zjistí, že nebude mít na výběr. Protože pod věží se rozprostírá Hvozd, nepřátelská entita, která se snaží pozřít a zkazit vše, co se jí dostane do dřevnatých pařátů. Obyvatelé sousedních vesnic si na něj tak nějak zvykli, ale když jednoho dne Hvozd unese Kasiu, Agnieszčinu nejlepší přítelkyni, je čas jednat.

Ano, je tu hrdinská výprava, jsou tu kouzla a drak a stromy, co nejsou jen stromy, jsou tu magické meče, odvážné dívky a králové. Ale jestli je to pohádka, tak ta od Grimmů a to se vším všudy – odsekané hlavy létají vzduchem, krev stříká, vraždí se tu ostošest a pro brutalitu se nikdy nechodí daleko. Noviková však z pohádek čerpá s elegancí, motivy splétá velmi zručně. Vše je dávkované s pečlivou přesností, aby se vám jen horko těžko vstávalo od čtení. Ve stínu Hvozdu se totiž velmi snadno ztratíte. Navzdory všemu násilí je to svět, který má něco, co v našem světě bytostně chybí – Hvozd a jeho lákavé stíny, kameny, pod kterými se skrývá tajemství, prastarou magii, pevné přátelství a vřelost a šťastné konce.

Část kouzla obstarává jazyk. Je pravda, že většinou si ho nevšimnete, protože přímo skrz něj propadnete do děje. Počkejte si však na magii – ve chvíli, kdy spolu Drak a Agnieszka splétají zaklínání, je to jednoduše řečeno… krásné. Pseudostředověké a pseudopolské zasazení pohádkovému nádechu také výborně sedne a pro českého čtenáře je to v duchu panslovanství významné plus. Stejně tak sympatické postavy (živě jsem si z nějakého záhadného důvodu nedokázala představit pouze Kasiu) a jejich cesty – koneckonců je to právě o cestách. A to nejen o těch fyzických, ale hlavně o těch, které mezi sebou přes všechny trnité keře a houští hledají postavy. Jestli je to v tomhle ohledu young adult? Baba Jaga vem young adult, tahle knížka vzbuzuje přesně ty sladce svíravé pocity v břiše, které by měla a které máme rádi.

Ráda knihy otevírám s co nejmenším možným předporozuměním. Nechci znát děj, téma, zasazení, věkové doporučení, žánr (no dobře, to jen v rámci možností), nečtu recenze a anotace… Jasně, podle něčeho si tu knihu musím vybrat, ale zkrátka se snažím před čtením omezit vliv paratextů na minimum. Pak se totiž můžu prodírat stránkami bez pomocných berliček, bez toho, aniž bych docházela k ne/naplněným očekáváním a strávila celé čtení čekáním na něco, co nikdy nepřijde. Je to jako poznávání nových přátel, se kterými jste se seznámili naprostou náhodou. Z prvního rozhovoru si na ně uděláte nějaký názor, ale čím víc času s nimi trávíte, tím víc názor přehodnocujete a nakonec třeba dojdete k něčemu, co by vás ani ve snu nenapadlo. S knihou Ve stínu Hvozdu jsem prožila právě takovou cestu; plnou zákrut a slepých uliček, ostružiní a šípkového houští, ale i tajemných skrytých míst a ladně se stáčejících steziček zasypaných měkkým jehličím. Prošla jsem s ní několika stádii – překvapením, pochybnostmi, odmítáním, přehodnocením a nadějným objevováním, jen abych nakonec skončila u bezpodmínečného zbožňování. Stejně jako u kamarádů si i u Ve stínu Hvozdu budete vědomi jejích chyb, ale bude vám na tom záležet? Ani v nejmenším, jste přeci přátelé. Všechno není tak, jak se na první pohled zdá, což vám Agnieszka, která právě vyšla z Hvozdu, potvrdí kývnutím a vy v jejím úsměvu už jen zachytíte dotek hořkosladkého smutku.
 

Naomi Noviková, Ve stínu Hvozdu
Originální název: Uprooted
Překlad: Milan Žáček
Rok vydání: 2019
Vydavatelství: Host
Počet stran: 488
Cena: 399 Kč