ROZHOVOR s Danielem Grisem
Článek od: Monika Slíva - 14.09.2018
Před pár dny jsme na Sardenu vydali recenzi drsné noirové krimi Říkají mi Lars. Již v recenzi jsem zmiňovala, že tento žánr striktně vzato na náš web nepatří, ale akci, drsnost i humor obsahují mnohé fantasy i sci-fi knihy, žánry se prolínají, a tak rádi a často odbíháme na návštěvu i k sousedům. Nemohli jsme si nevšimnout, že kolem autora této prvotiny se vznáší aura jisté tajemnosti, a rozhodli jsme se tedy pro vás trochu zapátrat a Daniela Grise vyzpovídat. Co z toho vzešlo a jestli pro vás budou jeho odpovědi uspokojivé, to už musíte posoudit sami.
1. Kdo je Daniel Gris? Vynořil jste se odnikud, což není až tak neobvyklé, a mnoho autorů nepíše povídky, nepublikuje nikde nic a rovnou vydá román. Když si ale člověk přečte váš autorský medailon, vystřelí mu obočí do nebeských výšin.
Nerozumím tomu. Co je v nepořádku s mým medailonem? Jsem obyčejný chlapík z Prahy, dvě ruce, dvě nohy, jeden penis, jedna hlava. Pocházím z úplné rodiny, a i když to se mnou rodiče často neměli jednoduché, nakonec ze mě, myslím, vyrostl celkem vyrovnaný člověk. Máma byla ošetřovatelka se specializací, něco jako jsou dnes zdravotní klauni, jen ona se starala o smutné pány, masírovala je, hladila a tak… Táta byl drobný živnostník, myslím, že cukrář. Ačkoli, toho jsem při práci moc neviděl… Vždycky, když vytáhl ty své zkumavky a misky, a řekl, že jde vařit dobroty, máma nás děti vyhnala na dvorek za maringotkou…
2. Zjevně nepíšete proto, abyste si vydělal na koktejly v Karibiku… Čím si na ně vyděláváte?
Dělám marketingové poradenství pro jednu nejmenovanou politickou stranu, ale Tomio mi zakázal o tom mluvit, takže…
3. Co vůbec bylo pro chlapa vašeho formátu prvotním impulzem k psaní a proč zrovna drsná krimi? (hm, fakt je ten, že červená knihovna nebo pohádky pro děti by vám asi tak dobře nešly, nebo ano?)
Popravdě, já už dřív psal, i když zatím jen tak do šuplíku, a o drsnou krimi nešlo. Bylo to ještě v době, kdy jsem učil na gymnáziu. Mimochodem krásná doba… Tehdy jsem měl společný kabinet s Míšou Vieweghem, možná ho znáte, taky se později vrhl na knížky. Ale pak jsem jednou ráno našel svůj stůl v kabinetu vypáčený, ztratily se mi tenkrát nějaké rozpracované rukopisy, Báječná léta pro kočku například, a další… Ovšem to mohl udělat kdokoli, nerad bych někoho bez důkazů obvinil, takže jsem to tehdy nechal plavat… Samozřejmě mi to ale na nějakou dobu vzalo chuť do psaní a začal jsem zase až nedávno, po návratu z vězení.
4. Z vězení? Předpokládám, že jste se tam dostal jen kvůli politické objednávce nebo něco takového. Tak bezúhonný člověk jako vy určitě nemohl páchat žádná zvěrstva.
Žádná politická objednávka, žádná zvěrstva, jen nějaký menší problém se psem. Na letišti. Nějak se mu nelíbil můj kufr a pak se to trochu zvrtlo…
5. Praha je „oficiálně“ přiznaná jako místo, kde se odehrává Larsův příběh, ale zároveň není uvnitř knihy jediná zmínka, která by to potvrzovala. Byl to z vaší strany záměr? Má to nějaký hlubší důvod? Prostě to tak vyšlo?
Larsův příběh je přenositelný kamkoli si budete přát. Až někomu dojde, že je ta kniha naprosto vhodná ke zfilmování, bude mít scénárista usnadněnou práci. Místa, jména osob, to všechno je univerzální. Vnadné femme fatale i zazobaní dýchaviční seladoni žijí na celém světě, stejně jako různé tragikomické postavičky, které se pachtí za svým denním chlebem nebo denní dávkou. Z mé strany tedy čirý kalkul, jak jinak.
6. Říká se, že v každé hlavní postavě je nějakou měrou zakuklen autor a u Larse se to přímo nabízí. Jak moc je s vámi Lars spřízněn? Jak moc je Lars Danielem? Nebo obráceně?
Tuhle otázku dostávám často, tedy můžu citovat nacvičenou odpověď. Lars je něco jako můj ušlápnutější brácha, který se mi snaží vyrovnat, což se mu samozřejmě nikdy nepodaří. Ale mám toho chlapa rád. A myslím, že nejsem sám. Podle ohlasů na knihu už z Larse musela do prádla hezká řádka dámských kalhotek a nejedny trenýrky těch citlivějších kluků. Takže ano, jisté průsečíky Larse a jeho autora existují.
7. Máte se svým hlavním hrdinou ještě další plány? S ohledem na infarktový konec vaší první knihy nahlas doufám, že ano. A dál? Nebo přijdou jiní?
S nakladatelem jsme domluveni, že pokud mu první díl Larse vydělá na kabriolet a smečku štětek, začnu pracovat na pokračování. On tedy mluvil o školném pro děti, ale všichni přece umíme číst mezi řádky. Jestli tedy bude první díl úspěšný, o čemž není třeba pochybovat, přijde vám Lars dveře rozkopnout znovu.
8. Co děláte, když zrovna nepíšete?
Když nepíšu, tak si obvykle uděláme s přítelkyní hezký večer. Zajdu pro ni do sklepa a pak koukáme třeba na nějaký film podle Rosamunde Pilcher… Prostě romantika.
9. A prostě se nemůžu nezeptat, ať třeba shořím v pekle… Znáte se s Frantou Kotletou?
Osobně se neznáme, ale viděli jsme se na několika swingers párty. Možná jsme přišli i do lehčího kontaktu, ale tím si nejsem jistý, ona je tam někdy dost tma, zvlášť v místnostech, kde dochází k pikantnějším věcem…
10. No nic, pravděpodobnosti byla malá, ale i ve sportce člověk sem tam vyhraje. Nesmíte se zlobit, že se ptám, my fantazáci jsme jak malé děti (zvědaví i neukáznění) a ke všemu se skoro všichni dohromady a napříč známe, to je pak těžké udržet spekulace na uzdě. Samozřejmě tím vůbec nic nenaznačuju, to jen, že zjevně znáte lidi, kteří zase znají (a velmi dobře) jeho… Jemu dost dlouho trvalo, než si troufl vyjít na veřejnost po všech těch prožitých traumatech z minulosti. Jak to máte vy? Chystáte se zůstat v ústraní a užívat si svoje inkognito, nebo se můžeme alespoň výhledově těšit na nějakou autogramiádu, besedu, autorské čtení, co já vím?
S nakladatelem přemýšlíme o autogramiádě, ovšem taková akce musí být úměrná egu a významu Daniela Grise, tudíž musí proběhnout v odpovídající formě. Bude třeba sehnat např. větší počet nadprůměrně rostlých hostesek… Zájemkyně se mohou hlásit na adrese daniel.gris@post.cz nebo tomas.nemec@mysterypress.cz. Předem upozorňuji, že na žádosti bez fotografie či s fotografií v oblečení nebude vůbec reagováno.
Daniel Gris se narodil nám neznámo kdy, přibližně v minulém století. Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný. Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků. Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.
- 5673x přečteno
Přidat komentář