RECENZE: Philip Fracassi, Hleď, prázdnota

Probudíte se a venku je tma. Avšak noc není. To jen hledíte do prázdnoty. Či snad prázdnota hledí do vás a vy se stáváte její součástí?

Kniha Hleď, prázdnota, jejíž autorem je spisovatel a scénárista Philip Fracassi, obsahuje devět děsivých příběhů vznášejících se v temnotě mezi retro hororem 80. let a stylem new weird. Předmluvu k ní napsal Laird Barron, oblíbený tvůrce hrůzyplných děl, a za zmínku stojí i fakt, že britský server This Is Horror jmenoval knihu povídkovou sbírkou roku 2017.

V prvním příběhu zvaném Měkká konstrukce se západem slunce se čtenář dozví, proč má nešťastný muž při rozhovoru se svým přítelem zavřené oči, zatímco v Oltáři ho bude děsit to, co číhá pod jedním koupalištěm. Následně bude sledovat Zloděje koní, jehož zákazník si klade opravdu zvláštní požadavky, a pak nahlédne do Rakve, kde leží stařena, která toho o přírodě věděla mnohem víc než ostatní. Ve Velkochovu dětí čtenář pozná, že zlo nabývá mnoha podob, a Surfer girl ho přesvědčí, že by neměl podceňovat teenagery. Ani Matku, jež tráví svůj volný čas jinak než pletením svetrů. V Bezpečnostní pojistce zjistí, že proměny odehrávající se uvnitř jedné speciální místnosti mohou být vážně nebezpečné, a závěrečná Mandala mu ukáže, co zapříčiní obyčejná dětská hra.

Přestože jsou povídky místy krvavé, hlavní roli v nich hraje onen lovecraftovský strach z neznámého. Fracassi totiž nepopisuje vždy všechno do detailů a nechává tak dostatek prostoru pro fantazii čtenáře, který se pak děsí svých vlastních představ ještě dlouho po přečtení jednotlivých příběhů.

Zavírám oči, pevně – velice pevně – a nechci, neodvažuje se, pro všechen zdravý rozum, který mi ještě zbyl, na démona pohlédnout. Bubnování jeho nohou pokračuje a já vím, že teď se dostal přímo nade mě…

Hrůzu se však autorovi daří navodit také pomocí popisů vytvářejících ponurou atmosféru a mnohdy i dojem surreálna.

Časně ráno byla krajina obzvláště zlověstná. Širá rozloha listnaté klenby – zástěry stovek vysokých čarodějnic, jež skrývají vše, co se zahnízdilo hluboko ve shnilém lůnu matky přírody. Bytosti, které se plíží a plazí. Kluzké a deformované podbřišky Božích stvoření.

Fracassi také dokáže upoutat čtenáře už první větou a držet ho až do konce v napětí. To je budováno i prostřednictvím detailů, kterými autor naznačuje, že něco je jinak, než se zdá. Velmi dobře se mu také daří přizpůsobit styl psaní jednotlivým postavám.

Ale já nejsem zrůda a to všecko sloužilo dobremu účelu takovemu účelu co se ho nevědouci lidi nikdy nedovědi ani ho nepochopi protože jeho karakter je tak vznešeny, je od Boha. Naše Věc spočiva v tom zadržet tu lavinu zla ten druhy přichod Krutovládce z plamenu až se vzbudí na sve ohnive posteli, ale o tom já tady už vice psat nechci, ale Ďábel Ďábel ach Bože ten se vráti na zemi a bude se chtit pomstit a my křižaci musíme vraždit anděly hřišnych abychom ho zadrželi ach Bože ty znaš mé břimě ó Pane.

U postav více pracuje s jejich psychologií, díky čemuž povídky dostávají další rozměr. Fracassi tak děsí nejen nadpřirozenem, ale i „obyčejnými“ lidmi spolu s jejich záměry. A především děsí originálně.

Najde se však i několik negativ. Místy se totiž objevuje až příliš mnoho metafor a přirovnání, což působí rušivě. Zamrzí také občasná průhlednost či nastavování závěrečné povídky.

Jedovatě zelená obálka s pavoukovitým stvořením nahání hrůzu a zároveň dobře koresponduje s názvem knihy, jelikož čtenář zírající do očí netvora jako by skutečně hleděl do prázdnoty.

Hleď, prázdnota je skvělým sborníkem děsivých příběhů, které by si neměl nechat ujít žádný fanoušek hororů a už vůbec ne příznivec Lovecrafta.

Philip Fracassi
Hleď, prázdnota
Nakladatel: Gnóm!
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336
Cena: 249 Kč