RECENZE: Martin Sládek, Hladová smečka

Slyšeli jste už zvěsti o tom drakkaru plném anglického zlata? Prý se kdysi dávno potopil u Skiperviku. Tak nasedat, děcka, výprava začíná! Jen se pořádně držte, protože to místy bude trochu drhnout…

Harald, drsňák na volné noze, se právě vrátil do Norska. Pohled má sice poněkud zamlžený medovinou, ale ta černovláska, která se schovala mezi jeho deky, se mu snad nezdála. A její pronásledovatelé už vůbec ne – kam totiž přijde Harald, tam běží i potíže, div se nepřetrhnou. Právě teď mají podobu trestné dánské výpravy, která vraždí, loupí, znásilňuje a pálí, kde se dá. A v jejím čele? Nikdo jiný než jarl Styrman se smečkou svých berserkrů. A pak je tady ještě ten potopený drakkar, který by zase náramně pomohl jarlu Berkfinnssonovi a jeho skupince dobrodruhů. Snad nikdo z nich nedostane šíp do kolene, protože pod hladinou se toho skrývá víc než ryby a mořské houby v hranatých kalhotách. Harald bude potřebovat veškerý svůj um, odvahu a odhodlání.

Tak šup, naskákejte na palubu a popadněte vesla. Ale počítejte s tím, že než se dostaneme do pohody širého moře, čeká nás pár mělčin, které nám pořádně prověří podvozek. A jednou z těch mělčin je samotný Harald. Možná je to jen zbytečně podezřívavý pohled starého mořského vlka, ale pojďme si to vypočítat společně: Harald je takový severský samotář, ve skutečnosti wicht (= „vědmák“(!)), který skrz svůj amulet – zlatý mjöllnir, který se mu houpe na krku – používá Umění, něco jako magii. Má zásobu nerostů, které mu například umožňují vidět ve tmě. Podle narážek je jeho obvyklou prací například lov vlkodlaků. A jeho kůň… se jmenuje Skočna. Tak co, už máme díru v lodi? No jo, já vím, třeba je to náhoda. A třeba taky ne, ale i kdyby, tak co? Ten bělovlasý frajer je tak oblíbený, že spousta lidí by někoho jemu podobného určitě přivítala s nadšením. Pokud vám ale už delší dobu leze krkem i ušima, možná tu díru vidíte větší, než ve skutečnosti je.

Hned vedle té první díry se vzápětí objeví další – Haraldova motivace. Tahle díra se možná hledá těžko, stejně jako ta motivace. Je to moje první setkání s Haraldem, tak mi možná uniká něco očividného, ale zkrátka bych asi opravdu nezvládla odpovědět na otázku, co že ho to vlastně žene dál, nebo spíš – co ho v první řadě přimělo zúčastnit se výpravy.
A u Haralda ještě zůstaneme. Vzhledem k tomu, že největší část děje vidíme jeho očima, má nám toho dost co říct. Občas si trošinku zafilozofuje, je to takový seveřan intelektuál (v jeho slovníku najdete výrazy jako eufemismus nebo fatalismus). Kromě toho velmi často odkazuje k vlastní kultuře jako „severské“ a dívá se na ni tak nějak zvenku. Jasně, i poslední plavčík pochopil, že se právě vrátil z Paříže, a tak na něco takového má nejspíš právo. Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že výraz „severský“ je tak, jak ho chápeme my (tj. vikingové, ságy a všechny tyhle věci), spíš novodobý kulturní konstrukt a v Haraldově době nemá co dělat. Možná že tohle skřípání o dno slyším zas jenom já, ale vytrhne-li vás něco takhle z příběhu, asi ho taky uslyšíte.

Ale dost už toho skřípění a drhnutí, občas nás sice ještě pozlobí nějaká přehlédnutá chybka, ale už nás houpou vlny, obloha jak vymetená, vítr se opírá do plachet… začíná plavba, kterou si užijete.
Hladová smečka (nad jejímž diskutabilním názvem bychom se ostatně taky mohli pobavit) se čte příjemně. Máte-li dost času, dáte ji klidně za pár hodin. Neříkám, že si budete kousat nehty ve strachu o postavy (kterých je poněkud hodně – což by nevadilo, pokud by ovšem ty zajímavější z nich dostaly víc prostoru), ale příběh je dostatečně poutavý na to, aby se vám nechtělo zvednout se od vesla, dokud nedorazíte k cíli. Ach kruci, stejně to vypadá, že na té čisté obloze pořád hledám mraky, což? Tak se raději pojďme potápět, protože teď teprve uslyšíte ódy…

Ano, je tam podmořská scéna. Vlastně hned několik, ale ta první je ta s velkým S. Moře je fascinující a děsivá bytost, což vikingové věděli pravděpodobně lépe než kdokoli jiný. Martinovi Sládkovi se povedlo vystihnout to skvěle. A tak když Harald poprvé klesá do mořských hlubin, v hlavě vám hraje nějaký mrazivý soundtrack a zároveň se vám do uší vkrádá podvodní ticho. Husí kůže zaručena. Bohové, tohle bylo vskutku epické! Možná by to šlo ještě vytěž- a dost! Tohle kritikou kazit nebudu.

Na obzoru země, na dně lodičky se cachtáme ve vodě, ale plavba to nakonec byla příjemná a mořská nemoc se snad každému vyhnula. Nepochybuji, že Martin Sládek do příště díry utěsní a trochu vyztuží dno a pak to bude teprve zážitek!

Martin Sládek, Hladová smečka
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2018
Obálka: Michal Suchánek
Stran: 286
Cena: 279 Kč
ISBN 978-80-7588-057-4