RECENZE: Jana Rečková, Misteri

Misteri jsou tajemné bytosti, které pomáhají všem a jednou přinesou lepší zítřky. Jarní plamínky podle proroctví rozeženou mraky. Vládcové z věžáků se skrývají a nikdo už je dlouho neviděl. Ven na ulici si z věžáků troufnou jen údržbáři, ale musejí si dát dobrý pozor, aby je nenapadli Zlouni. Včera zas zmizel kus Zahradní čtvrti a cesta je teď kratší, ale z města ven se stejně pořád nedá dostat, tak k čemu vůbec je se o to pořád pokoušet. Jsou tací, kteří to prý dokážou, ale kde je hledat? Co vám mám povídat, žít v takovém světě není žádná legrace a v podstatě je úplně jedno, kým zrovna jste. Svět začal požírat sám sebe a není to vůbec hezká podívaná.

Misteri je jako kvantový psychedelický sen. Je to svět se spoustou vrstev, jež jsou oddělené a zároveň se prolínají. Vypadá naprosto chaoticky a přesto má své, na první pohled nepochopitelné, zákonitosti. Roztříštěný svět, v němž nic nedává smysl, je s každým dalším střípkem znalosti o něm a jeho obyvatelích čím dál podivnější. Někdy je jako radioaktivní mrak pableskující odrazy olejových skvrn plovoucích na hladině mrtvého jezera. Za oknem skýtá úchvatný obraz, od kterého nemůžete odtrhnout oči. Zkuste však okno otevřít jen na chvíli a nesnesitelný puch vás srazí k zemi a na místě vás téměř zadusí. A jindy zas je jako ledové království navždy zamrzlé v čase, sterilní a mrtvé, bez vůně a zápachu. Děsivé ve své průzračné mlčenlivé nádheře.

Jak chcete slepému popsat barvy a hluchému tóny? Jak chcete obyčejnému smrtelníkovi vysvětlit, proč se svět zbláznil a začal se propadat na kvantové úrovni do nižších a nižších dimenzí? A s každou další do mínusu jsou příšery děsivější a mutace lidí obludnější. Dá se to vůbec napravit, když nikdo(?) neví, co to způsobilo? Dá se zkáza zastavit, když vládcové mají své vlastní sobecké plány, jak už to u vládců bývá, ať jsou jimi kdokoli? Kdo určí, co je pravda a co lež? Kdo rozhodne, co je správné a co už ne? Mají vůbec ještě smysl pojmy jako láska, přátelství, oddanost a odvaha, když i fyzikální zákony už odhlásily živnost a definitivně zešílely?

Všechno má smysl, dokud je naděje na lepší zítra. A dokud je vypravěčem Jana Rečková. To mají totiž její knihy společné, vždycky je v nich naděje. Když už je nejhůř, může pak být líp. Když si rozbijete hlavu o dno, můžete se zároveň s tím odrazit a začít stoupat znovu vzhůru. A tohle poselství zůstane, i když sama autorka už tu s námi není.

Stejně jako jiné knihy Jany Rečkové je Misteri jen těžko žánrově zařaditelné. Je to dystopie? New Weird? Fantasy? Sci-fi? Romance? Příběh o odvaze a síle vůle a víry v to lepší v nás? Ano. To všechno se vejde na nějakých pět set stran. To všechno najdete v posledním románu Jany Rečkové. Kdo očekává všechno, většinou je zklamán, protože uspokojit takového člověka je velmi těžké. Kdo neočekává nic (konkrétně) a nechá se překvapovat a unášet příběhem a atmosférou, bude jistě okouzlen.
Někdo říká, že neumí knihy od Jany Rečkové číst, protože nejsou pro něj a mají málo (nebo naopak příliš) toho či onoho. Já se zamilovala, když jsem přečetla Virtuální vrahy a zatím každou autorčinu knihu, která se mi dostala do ruky, jsem nadšeně zhltla. A platí to i zde. Dejte hroutícímu se světu Misteri prostor, aby vás mohl okouzlit a odmění se vám neortodoxním a zcela „rečkovským“ dobrodružstvím.

Misteri
Jana Rečková

nakladatelství: Fantastická Epocha
edice: Pevnost
obálka:
rok vydání: 2018
počet stran: 520
cena: 359 Kč