Rozhovor s Františkou Vrbenskou a Zuzanou Hlouškovou o cyklu Lehké fantazijno

Žena se lvem je na trhu už pár měsíců. Jaké zatím máte ohlasy?

ZH: Drtivá většina ohlasů je kladná až nadšená, a to jak ze strany recenzentů, tak čtenářů i autorek v projektu zapojených. Je dobře, že se podařilo se podnítit diskusi na téma „ženské psaní“, byť naše antologie nic, co se obvykle pod tímto pojmem chápe, nepropaguje. Je to čistá fantastika, možná někdy na pomezí magického realismu. Červenou knihovnu u nás fakt nehledejte.

FV: Potěšilo mne, že jsme zaznamenaly i jednu polemickou reakci. Přináší důkaz, že pilotní Žena se lvem i projekt sám představují životaschopnou, dynamickou tvůrčí záležitost. Na nezajímavé umělecké záměry totiž nejsou odezvy žádné, nebo pouze mdle pozitivní. Pokud existují nějaké další kritické hlasy, nedonesly se k nám. Nevadily by, protože bychom z nich extrahovaly prospěšné poučení.

V souvislosti se Ženou se lvem lze narazit na názory, že se o ní, na poměry české fantastiky, mluví až příliš. Jak se k tomu vlastně stavíte? Myslíte si, že je důležité, aby se kniha udržovala v povědomí, anebo jí to může naopak uškodit?

ZH: Lidi, prosím vás, nečtěte dál tento rozhovor! O knize se totiž moc mluví a tím by se to ještě zhoršilo… A teď vážně – copak je ten náš fantastický rybníček až tak malý, že by neunesl jeden originální projekt navíc? Já myslím, že na to má.

FV: Poškodí nějaké dílo, když se o něm ví a hovoří v dobrém? Jistě, jako všechno lidské může působit dvojsečně. Ale jak zmíněno výše, malér nastává, když se o něm nemluví vůbec. Naštěstí Lehké fantazijno je natolik troufalá akce, že si zasluhuje dostat se do řečí – pozitivních!

Žena se lvem byla nominována na cenu Akademie SFFH. Co to pro vás znamená?
ZH: Dokonce hned ve třech kategoriích. Koho by to nepotěšilo? Žena se lvem je ale opravdu výjimečná kniha, první svého druhu. Navíc má zajímavý obsah a je přitažlivá i vizuálně. Má všechno, co má dobrá antologie mít, hezky zpracované medailonky, grafiku, styl. Doplněk v podobě výkladových karet. Prostě se povedla. I když pro mě je její existence spíš takový malý zázrak. S Františkou jsme ji totiž daly dohromady v neuvěřitelně krátkém čase.

FV: Pro mne to především znamená ocenění dřiny (práce je nevýstižné slovo), kterou si Zuzka s projektem Lehkého fantazijna dala. Doslova ho vydupala ze země, dala dohromady realizační tým, ona je tím hlavním tahounem. I kdyby Žena se lvem nominaci neproměnila (nepředpokládám, konkurence je velmi silná a dobrá!), stále jde v souvislosti s Akademií SFFH o poděkování všem, kteří nás podpořili, a spisovatelkám, které se zúčastnily.

Lehké fantazijno, do něhož právě spadá Žena se lvem, stojí na myšlence antologií, v nichž budou výhradně ženy. Když se podíváme do české fantastiky, nenajdeme v ní antologii, která by byla v prvním plánu mužská. Je to podle vás tím, že muži na takový počin nemají tolik odvahy?

ZH: Myslím si, že muži mají odvahu, na co chtějí, stejně jako ženy. Totéž se ale nedá říct o nakladatelích. I když najdou se i výjimky – tuším, že antologie „Excelsior, gentlemani“ nemá v autorském kolektivu jedinou ženu. Ale ono to není tolik o odvaze, jako o potřebě. Možná se muži sdružovat do antologií ani tolik nepotřebují. Ženy to potřebu ale evidentně mají, na naši výzvu reagovalo přes padesát autorek, další i ze Slovenska. Byla to hozená rukavice a my s Františkou jsme ji zdvihly. Nic víc. Původně jsme chtěly dát dohromady jen jednu knihu. Jenže by to musel být ne mamutí sborník, ale gigantí. A kdo by to četl, aniž by si nepřivodil úraz? Proto ty plánované čtyři svazky. Já sama jsem čistě mužskou antologii ještě nevydávala, ale už se mě na to ptali, zda po „Ženách s …“ nebudou následovat „Muži s…“. Já jsem klidně pro, když se najdou peníze.

FV: Řekne se: „Besedy se zúčastnilo pět spisovatelů“, jenže je třeba dodat, že mezi nimi byly dvě autorky. Lidská společnost je primárně mužská. Ten fakt je nesmysl popírat, a když ho vyslovíme, není v tom nic feministického. Genderové aspekty přijdou na pořad, až když se zabýváme procesy probíhajícími uvnitř této společnosti. Nevyčleňujeme se, nechceme na sebe upozorňovat. Regionální nebo etničtí autoři ze sebe také nedělají exoty, jen si přejí ukázat, co dokážou vytvořit, přičemž jejich dílo ozvláštňuje společný původ anebo domov. Obdobně je tomu v případě spisovatelek. Píšeme dobře, spojuje nás způsob vnímání světa – a dokážeme ho literárně podat v tisíci podobách.

Přejděme ale konečně ke druhému svazku, kterým je Žena se sovou. Čtenáře určitě bude zajímat, na jaké spisovatelky se můžou v antologii těšit tentokrát.

ZH: Bude to zase třináctka autorek, mezi nimiž najdeme třeba takovou legendu, jakou je Ludmila Vaňková, nebo královnu české fantastiky Janu Rečkovou, či skvělou vypravěčku a neúnavnou aktivistku Františku Vrbenskou. Jsme rády, že jako žánrovou autorku můžeme prezentovat Danielu Kovářovou. Slovenský „hlas“ tentokrát zastupují Katarína Soyka, jejíž knihy vyšly i česky, a neméně talentovaná debutantka Lívia Hlavačková.

FV: Význačné místo ve slovenské fantastice zastává její první dáma Alexandra Pavelková – tentokrát je autorkou doslovu. Je báječné, že předmluv se ujali muži: prvním „odvážným“ byl Martin Šust, pro Ženu se sovou napsal hravý a chytrý úvod zkušený editor Martin Fajkus.

A jaká bude tentokrát žánrová skladba? Je to vyrovnané, anebo nějaký žánr převažuje? Je pro vás jako editorky vlastně primární žánr, anebo vám jde především o kvalitní příběh?

ZH: Aby byla skladba co nejpestřejší, tak nám jde vlastně o všechno. Žánr, příběh, postavy. Držíme se také memoranda projektu Lehké fantazijno. Kterému editorovi by nešlo o kvalitní povídky? V tom se editoři a editorky vůbec neliší  My věříme, že autorky ze sebe vydávají to nejlepší. Na své si přijdou milovníci sci-fi, hororu, duchařin, klasické i městské fantasy i humoru.

FV: Já bych to otočila: šlo nám právě o pestrost. Taková literární hostina v orientálním duchu, kdy se na stole objeví nejrůznější lahodné pokrmy a host si podle chuti uzobává a dopřává. Podobně pojaté antologie už se objevily – ale u Lehkého fantazijna jde o pečlivě vyladěnou a vyváženou všehochuť z povídek, na nichž se podílely samé spisovatelky.  Nechtějte vědět, jaký kumšt a práce je optimálně sladit sestavu do každého svazku (a to je Zuzčina zásluha!)

Žena se lvem byla vydána díky podpoře čtenářů na Startovači. Vznikne s jeho pomocí i tato antologie?

ZH: Startovač nám hodně pomohl a taky nás dost naučil. Proto i u Ženy se sovou chceme využít síly předplatitelské kampaně, ale už ne přes Startovač, nýbrž prostřednictvím našich vlastních webovek www.efortna.cz, které jsou teď fungl nové a mají e-shop. Tady musím poděkovat hlavně manželům Vondráčkovým, kteří se rozhodli jít do nakladatelství se mnou. Mimochodem, kampaň právě běží, tak pokud chcete knížku dříve než všichni ostatní a k tomu i nějaký dárek od autorek, je ten pravý čas.

FV: Celý projekt Lehkého fantazijna se zrodil především pro čtenářskou obec, z touhy nabídnout mu příběhy, které budou autorsky zpracovány a edičně vypraveny tak, jak u nás ještě v této podobě nebylo. Podpora čtenářů je úhelným kamenem, psychologickou odměnou – a radostí. 

Vytvoří i pro Ženu se sovou obálku Jana Šouflová?
ZH: Ano a opět můžete se těšit na další naprosto úžasnou ilustraci, která vás zaručeně očaruje!

FV: Jana Maffet Šouflová je náš dobrý duch. Obrovsky nás podpořila a dodala nám energii, když se připravoval první svazek a s ním i koncepce celé série antologií. To, že myšlence projektu důvěřovala a připojila se k němu, pro Fantazijno bylo magické. Vytvořila už k Ženě se lvem propracovaný a vtipný obraz, který se pro nás stal talismanem, pro projekt symbolem, a knize dodal kouzlo. Krom toho pro antologii napsala i výbornou povídku .

Kdy se můžou čtenáři na antologii těšit? Plánujete k ní opět doprovodné akce?
ZH: Antologie vyjde ve druhé půli června. Plánujeme prezentace na Světu knihy, Festivalu fantazie, Parconu a zřejmě i na nějakém setkání fanoušků na Slovensku. Možná domluvíme nějakou letní čtenářskou soutěž.

FV: Uvažovaly jsme, že bychom uspořádaly mezinárodní křest Ženy se sovou na letošním zářijovém Istroconu. Už proto, že na Slovensku sídlí nejen zúčastněné spisovatelky, ale také příznivci projektu. A slovenští čtenáři jsou obecně báječná a vstřícná komunita.

Na závěr se krátce přesuňme k Ženě s drakem. Jak to vypadá v současné době se třetím svazkem?
ZH: Třetí svazek začneme chystat k vydání někdy po letních prázdninách. Jelikož jsme všichni v nakladatelství dobrovolníci, tak si maličkou pauzu o to víc zasloužíme. Ale už v tuto chvíli můžeme prozradit, že na fanoušky čekají další známá jména. Těšit se mohou třeba na Petru Neomillnerovou, Darth Ziru nebo Annu Šochovou. Z mladší generace můžu jmenovat třeba Terezu Matouškovou, Kristýnu Haidingerovou nebo Editu Dufkovou. Asi to někomu zní neuvěřitelně, ale dobrých autorek je u nás celá řada. Opravdu není problém naplnit všechny čtyři svazky. Ač by měla Žena s labutí vyjít až za rok, představu o její skladbě máme už dnes.

FV: Snad příliš neprozradím, ale Žena s drakem je více méně uzavřena. Jedna či dvě povídky se dobrušují; v jednom případě nám významná autorka místo již dodaného textu slíbila povídku náhradní, lépe vyhovující dračí symbolice. Rozhodně bychom o ni nechtěly přijít! Do závěrečné Ženy s labutí jsme si schovaly jak spisovatelky výborné a známé, tak talentované začátečnice. Jde nám o to, abychom u všech čtyř svazků dosáhly vyrovnané skladby a naprosto stejné kvalitativní úrovně. Třeba právě finální díl bude největším překvapením a dárkem pro čtenáře!