RECENZE: Ray Bradbury's '2116'

Datum 18. srpna si bude divadelní svět pamatovat jako den, kdy se uskutečnila světová premiéra muzikálu založeného na díle Raye Bradburyho. Pojďme se společně podívat, jestli bude vzpomínat v dobrém.

Myslím, že je mou povinností na začátek uvést, že Raye Bradburyho znám jen podle jména a podle názvů několika knih, které napsal. Do divadla Semafor v Praze, kde se muzikál Ray Bradbury's '2116' slavnostně představil světu, jsem tedy šel jakožto jedinec zcela nepolíbený Bradburyho dílem, odkazem a osobností. Jakožto neznaboh jsem se, myslím vcelku oprávněně, obával, že představení nepochopím - například reference, nad kterými se pozastaví jen znalci, nebo charaktery, jež nebudou dostatečně vysvětleny, protože je mám znát ze stran románů a povídek.

Mé obavy však byly naprosto okamžitě rozprášeny. Po krátkém a dojemném prologu se na scéně objevil podivný mužíček v zaplátovaném kostýmu a s kloboukem. Vypadal přesně tak, jak si představuji Kloboučníka z Alenky v říši divů. Publiku se představil jako Mr. Marionette (Tomáš Vaněk) a začal zpívat. A tak započaly dvě hodiny naprosto strhujících zážitků, kdy píseň střídala píseň, postupně se nám představovaly nové postavy se svými rozličnými příběhy a osudy. Manželé Wycherlyovi hořekují nad ztraceným mládím, cirkusová skupina Shadow Company (Stínová kompanie) se toulá světem a představuje lidem koncept umění a krásy, Captain Wilder (Tomáš Novotný) utíká před svou vojenskou minulostí. Výběr je skutečně veliký, ale není třeba se bát: jednotlivé postavy se představují postupně, někteří formou písně, jiní pomocí neméně poutavých dialogů. Znalcům Bradburyho díla budou některá jména známá, například profesora Fabera (Peter O. Pecha) a Clarisse McClellan (Michaela Horká) ze 451 stupňů Fahrenheita nepropásnou. S podivem je, že i navzdory tak časově omezenému formátu, jakým je divadlo, jsem si dokázal vytvořit vztah snad ke všem členům ansámblu a nepamatuji se, že bych někoho přehlížel, protože by mě nezajímal. Snad jediná výtka je mířena na členy policejní jednotky Universal Security Agency (USA), kteří jakožto vzorní zástupci systému zajimaví skutečně nebyli, avšak ani ze své obyčejnosti, která je dána zasazením a charakterem příběhu, nedokázali udělat výhodu.

'2116' obsahuje přes dvacet hudebních čísel. Muzikál začíná relativně klidnou a krapet dekadentní (tímto adjektivem by se daly popsat snad všechny skladby, ve kterých figuruje postava Mr. Marionetta) skladbou Forty Years (Čtyřicet let). Na sentimentalitu však není čas a hned třetí skladba Travel Through the Night (Cestujeme nocí) nasadí zběsilé tempo, napínavou atmosféru, a takhle brzy po začátku dokonce i strach o postavy. První akt se pak nese právě v tomto duchu neklidu, neustálé potřeby otáčet se přes rameno. Pro mě osobně hudební nirvána nastala, když se tři expoziční baladické a obsahem skoro až absurdní skladby spojily do jednoho naprosto elektrizujícího vyvrcholení v písni The Murderer (Vrah), které až do přestávky zůstalo nepřekonáno. Druhá polovina se nese ve značně uvolněnějším duchu, například píseň The Gift (Dárek) je skutečně originální a vtipná. Vše ale bere za své a začíná jedna z posledních skladeb večera I Pull the Strings (To já tahám za nitky), která nejde popsat jiným slovem než 'démonická'! Vyvrcholení celého děje, text, hudba, vše je pohlcující a atmosferické. Skutečně dechberoucí je ale herecký výkon Tomáše Vaňka coby Mr. Marionetta, který si svými zneklidňujícími pohyby, mrtvolným výrazem a nelidskými skřeky krade prkna Semaforu pro sebe, a to i přesto, že Vaňkův charakter má být v tuto chvíli 'odstrčen' do pozadí.

Na Tomáše Vaňka a jeho 'loutkaře' a ani na zbytek kompanie bohužel nelze pět jen chválu. V celé hře prakticky nepadne českého slova a vše je anglicky. Herci se své party naučili s úžasnou pílí a vervou, Tomáš Novotný dokonce udělal ze svého Captaina Wildera Australana, avšak ne vždy je mluvenému slovu rozumět. Někdo je příliš zbrklý a text ze sebe chrlí ostošest, jiný zase občas zamumlá a jeho věta vyšumí. Velikou pomocí je obrazovka, na které běží české titulky na vcelku kvalitní úrovni, avšak místy je trochu iritující koukat mimo jeviště na text, protože charakteru nebylo právě rozumět. Během hudebních čísel byla občas nevyvážená hlasitost muziky a zpěvu, a tak bylo nutné opět koukat na titulky a nechat si ujít kousky písně, jelikož text zkrátka nebyl slyšet.

Ani takovéhle problémy ale nedokáží muzikálu Ray Bradbury's '2116' upřít, že se jedná o nesmírně pohlcující zážitek. Postavy a herecké výkony, interpretaci otevřený děj a hutná, neklidná atmosféra, choreografie a hudební čísla, to vše se snoubí v epickou podívanou, u které nelze jinak než užít si ji od zhasnutí světel až po děkovačku. Ale já Bradburyho neznám. Jak unešení z toho musí být znalci a fanoušci Rayova díla, to si opravdu neumím ani představit!