Rozhovor s Přemyslem Krejčíkem

Přemysla Krejčíka jste si mohli všimnout ve výloze nebo na letošním Světě knihy, kde se účastnil besed a podepisoval svou novinku, sbírku Kybersex. Některé z povídek byly tak zajímavé, že mě nenapadlo nic jiného než autora vyzpovídat.

Dokážete psát na povel (svůj či ostatních) nebo musíte čekat na líbající múzu? Ptám se kvůli detektivce Šest nevinných, která vznikala ve výloze. Činilo vám to problémy?

Dřív jsem si myslel, že na povel psát rozhodně neumím, možná právě proto bylo Šest nevinných tak velká výzva a zároveň důvod, proč jsem chvíli váhal, jestli do toho jít. Nakonec poměrně rychle zvítězila představa, s jakými esy v oboru mohu mít společnou knihu a snad i touha dokázat si, že to zvládnu. Ale je fakt, že už dříve jsem tak trochu zkusil psát pod tlakem. S Lukášem Vavrečkou – jedním ze Šesti nevinných – jsme se občas scházeli s tím, že budeme ve stejný čas každý tvořit nějaký svůj text, takže i v tom případě mělo psaní stanovenou nějakou "pracovní dobu" a fungovalo to – během jednoho takového víkendu vznikla třeba povídka Měsíce, která je zařazená v Kybersexu. Ale pokud jsem sám, rozhoduji si o svém čase a nic na mě netlačí (jako při Šesti nevinných), obvykle čekám na múzu. Ale když už pak rozepíšu nějaký delší text, snažím se pro něj utrhnout každou volnou chvíli. Pak už to není tolik otázka múzy, neboť nápady přišly a jde především o jejich zhmotnění, což je práce řemeslná i tvůrčí, jenže ta tvůrčí složka už se musí dít za pochodu, během procesu psaní a redigování textu. Ale to asi není vůbec nic nového…

Co bylo inspirací k povídce Kybersex, která dala jméno celé sbírce? No, možná bych se neměla ani ptát… sedíte si takhle pěkně v noci u počítače a náhle…

Zde možná tušíte nějakou pikantnost. Asi Vás zklamu, ale pokusím se to říct pravdivě. Zpětně myslím, že je to kombinace více faktorů. Úplně prvotní impulz asi pochází z nějakých chatovacích místností, kam jsem jako puberťák občas zavítal, tedy odtud alespoň ta forma chatovací konverzace. K tomu jsem v době, kdy tahle povídka vznikla, měl rozepsaný rukopis románu Univerzální katalog zoufalců, kde spolu často postavy komunikují on-line, čili kybernetickou konverzaci jsem tak nějak v tu chvíli psal do prózy docela rád. No a proč tam jde zrovna o sex? Tady je asi inspirace třetí. Kdysi jsem měl kapelu, pro kterou jsem psal texty, snažil jsem se o sci-fi tématiku - cestování vesmírem, robotika a tak. A v poslední fázi jsem svoje texty zkoušel posunout trochu k bizarnímu humoru. Raději nebudu popisovat, o čem všem jsem měl v šuplíku (a někdy i na pódiu) texty, ale mezi nimi vznikl text o chlápkovi, kterého nevzrušuje nic opravdu fyzicky prožitého, jenom ten sex po internetu. Díky bohu, že jsme se neproslavili, texty jsem psal většinou v ich formě, takže bych se té nálepky už nezbavil. Tady mám aspoň malou možnost se z toho nějak vykroutit :). Každopádně po čase jsem si na to vzpomněl a přemýšlel, kam by se to téma dalo posunout, jak by mohl takový kybersex vypadat, kdybych trochu popustil uzdu fantazii jiným směrem. A v neposlední řadě se mi líbilo to slovo. Mám k němu oblibu ještě z doby, kdy jsme ten zmíněný song Kybersex hráli s kapelou a tohle konkrétní slovo pokaždé ječel kytarista při refrénu. Hrozně mě bavil ten zvuk.

V recenzi na Kybersex jsem takřka položila otázku – tady je: v jakém časovém rozpětí povídky vznikly?

Mezi některými povídkami je hodně velký odstup. Třeba Čísla vznikla skoro tři roky nazpět v létě. Je ale pravda, že od té doby jsem je mnohokrát přepsal. Postupem času pak vznikalo mnoho dalších textů, z nichž se většina ztratila v propadlišti dějin... A některé z nich byly i sci-fi, ačkoli těch vlastně nebylo až tolik. Do sci-fi (pokud to, co píšu, je opravdu sci-fi) jsem se naplno zase pustil až v posledním roce, mnoho povídek z Kybersexu pak vzniklo někdy koncem minulého léta. Ale většinou to bylo na mnohem starší náměty, které jsem nějakou dobu shromažďoval a pak teprve psal povídky. Ale dá se říct, že Kybersex je takový průřez z posledních třech let, to určitě ano, ačkoli jak říkám, zas tolik jiných sci-fi povídek jsem nenapsal. Zajímavý mi přijde ještě osud povídky Povrchnost. V původní verzi byla mnohem kratší a končila chvíli před tím, než se objeví postava Květinky (opravdu netuším, proč se jmenuje zrovna takhle, mezi mými texty takové jméno působí možná nečekaně...) – tu jsem po několika letech dopsal a najednou se z původního textu stalo vlastně jen intro té druhé části a výsledná povídka je prakticky o něčem jiném, než byla původní. Nebo spíš ta původní dostala konkrétní příběh... Když o tom tak přemýšlím, nejsem si jistý, jestli původní verze Povrchnosti není starší, než původní verze Čísel...

Povídka Čísla je jednoznačně ze sbírky nejlepší. Vím, je vyladěná, a to takřka k dokonalosti. Mám tak kandidáta na nejlepší povídku roku 2016. Plánujete nějaký podobný projekt? Tématu by slušel větší literární útvar než je povídka...

To mě těší, mám k té povídce zvláštní vztah. Možná, že až dočasně (snad jen dočasně) dojdou nové nápady, napíšu pár románů ze světa svých povídek. Teď mi sice nápady nedošly, přesto uvažuji nad románem, který by se odehrával ve stejném světě jako povídka Cesta ven. Ovšem jen v tom světě, s jiným příběhem, postavami, atd. Vlastně by vše mělo být úplně jinak, kromě pravidel toho světa. A kdo ví, možná podobný osud potká i svět povídky Čísla, nebo ani jeden z nich a místo toho úplně jiný. Až trochu získám odstup, musím si po sobě tu knihu přečíst a třeba sám sebe k něčemu inspiruji... což zní jako hrozná onanie, že?

To je otázka pro mě? Na to nevím, co odpovědět. Samozřejmě lžu, odpovědí mě napadá spousta a některé hodně pikantní. Nejvyšší čas povídání ukončit s přáním ať je Vaše múza plodná!

Děkuji za rozhovor.

O Přemyslu Krejčíkovi:

Básník, prozaik, přesvědčený býložravec. Své texty publikoval dříve převážně časopisecky, v roce 2015 vydal básnickou sbírku Křehké nepřenášet, téhož roku se stal jedním z autorů veřejně psaného románu Šest nevinných. V květnu 2016 mu vyšla sbírka sci-fi povídek Kybersex. Nedávno dokončil rukopis románu Univerzální katalog zoufalců, aktuálně pracuje na druhé sbírce básní, různých prozaických knihách a jiné literární havěti. Je otcem rodiny plyšových želv a pand, které jsou v péči jeho bývalé přítelkyně, neboť nemá peníze na placení alimentů. V současné době je studentem navazujícího magisterského studia na Univerzitě Pardubice (v oboru Dějiny literární kultury), kde taktéž pracuje jako asistent technického redaktora. Taktéž působí jako šéfredaktor literárního časopisu Partonyma.