RECENZE: Jiřina Vorlová (ed.) Kočas 2015

Kočas není antologie nejlepších soutěžních prací. Není to ani antologie prací nejlepších českých autorů. Co to tedy je? Sborník, který sestavila Jiřina Vorlová z textů, jež byly zaslány do soutěže Ceny Karla Čapka v roce 2014 a kritériem nebylo pouze vyšší zařazení ve vítězném žebříčku, ale i osobní vkus paní editorky. Ty nejlepší kousky z CKČ se objevily v samostatné sbírce Mlok 2014, to ale neznamená, že i v Kočasu se nedají nalézt opravdové skvosty. Želbůh, jak to u obdobných projektů bývá, najdeme tu též povídky balancující na hranici průměru…

I tak je Kočas silným lákadlem pro nadějné autory, kteří aktivně sledují současné trendy, a skalní fanoušky české f/sf scény, ale také pro všechny příznivce módního steampunku. Na to upozorňuje již obálka, kde nad industriální krajinou poletují vzdušné koráby a zepelíny. Tento žánr ve sborníku zastupuje jedna z nejdelších prací, Bažiny od Dalibora Váchy. Slibně začínající příběh kořeněný humorem však ruší vysvětlující vědecké vsuvky a řízná akce se rozpíjí v odstavcích, za jejichž délku by se nestyděl ani Feodor M. Dostojevský. Autor na sebe v závěrečném medailonku prozradil nejeden literární úspěch, o to víc překvapí poněkud těžkopádný styl. Má to snad být vzdání holdu devatenáctému století? Lukáš Herma v Konci civilizace předpokládal méně náročného čtenáře a velmi čtivě popisuje jednu z neslavných variant, jak by naše existence mohla skončit. Trochu mi to připomenulo New Weird bez kudrlinek a pozlátka. Docela bych uvítala román z obdobného prostředí.

Znáte strašidelná vyprávění o vracích potopených lodí? Tak i vesmírný koráb se může stát „lodí duchů“. Ze zástupců scifi jako kometa zazářil Vypravěč Romana Splítka, středně dlouhá pointovka, kde najdeme vše, co ke kvalitní povídce patří – uvěřitelné postavy, trochu akce, trochu emocí, dějové zvraty a především příběh. Za mě jednoznačně nejlepší kousek.  Další zdařilá scifi o setkání příslušníků dvou rozdílných ras na vesmírné stanici je Svit dvou lun od Tomáše Petráska, který lze vyzdvihnout hlavně za netypický styl. V Nebezpečném koníčku Kristýny Obrdlíkové je oprášena tématika androidů a jejich pocitů. Povídka vyniká nápaditostí i nadprůměrným zpracováním. Sama autorka v medailonku přiznává, že na textech oceňuje rafinovanost a výjimečnost. Pokud bude v tvorbě pokračovat dál, je na dobré cestě dosáhnout obojího.

Dalším scífkem je Robovizor Jana Štejfy – řemeslně dobře napsáno. (Ne nadarmo, předtím to prošlo literárním workshopem Míly Lince.) Svým závěrem asi úplně nenadchne, ale ani neurazí. Další obdobnou oddechovkou je Jedno malé semínko od zkušeného autora Vladimíra Němce. Ne už tak dobře si vede Berenika Součková ve Světle v ledu. Z tohoto textu čiší naivita (chování hlavní hrdinky ke svému nadřízenému a naopak je přinejmenším úsměvné). Povídka obsahuje i další začátečnické chyby (málo uvěřitelné postavy, zažitá klišé…) a chtělo by to na ní ještě zapracovat. Obdobným nešvarem trpí fantasy ze současnosti, Horký brambor Stanislavy Havlové, kde je originální a vtipný nápad úspěšně likvidován těžkopádným slohem autorky a  únavným kupením jednotlivých událostí. Naštěstí situaci zachraňuje další fantasy ze současnosti, Za vodou od Pavla Červenky – humoristická „postapo“ pohádka o hledání ztraceného moku, a vtipná časovka Dovolená s bosonem od Ivana Mlse. Poslední z autorů dokazuje, že i tak otřískané téma jako je cestování napříč různými dobami lze vytěžit na úplné maximum.

A jak si stojí hrdinská fantasy? Té role se ujala Viviana Stellata (čtenářům také možná známá jako Olga Nolčová). Devadesát devět pírek, příběh dvou mladých lidí, kteří k sobě pocítí sympatie během vypuklého konfliktu, nepřináší sice nic nového, ale hezky se čte a tvoří příjemné byť možná zbytečně dlouhé zpestření. Tomu sekundují legrácka Zdenky Pšeničkové – Kletba (na scénu přijde dokonce i mág) a depresivně sarkastický Poslední od Milana Pohla.

Pestrost sborníku zaručuje, že každý čtenář si najde to své. Plusem je dobrá grafická a gramatická úprava. Jako mínus však vidím malou práci s některými texty a řazení povídek, kdy v první polovině jsou skoro samé béčkové kousky a zdařilejší věci najdeme až ve druhé polovině.  Hrozí tak, že by méně trpělivý čtenář knihu po pár stránkách mohl zahodit a to by byla škoda.

Hodnocení: 50%

Kočas 2015

Editor: Jiřina Vorlová

Vydala: Cena Karla Čapka ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna 

Obálka: Miroslav Dvořák

Redakce: Jiřina Vorlová, Stanislava Kučová

Rok vydání: 2015

Počet stran: 255

Rozměr: 105 x 165

Provedení: paperback

Cena: 255 Kč