RECENZE: Prohlašuji, že toto je pravdivé vylíčení událostí (Neil Gaiman: Předběžné varování)

Netradiční recenze na další (netradičně tradiční) knihu Neila Gaimana.

Jak to jde po sobě (proroctví)

Nejdřív začnu dělat na židli. V průběhu práce projdeme s Cassandrou lunárním labyrintem dolů k temnému moři. Potká nás moje poslední domácí, jsme staří přátelé a prožili jsme spolu nejeden dobrodružný příběh. Budu mít v plánu dát židli pod kalendář. Pod ten oranžový. Je v něm příběh na každý měsíc v roce. O muži, který zapomněl Raye Bradburyho, i o tom, jak medem překonat smrt. Ale židli čeká jiný osud: bude jednou vystavena v muzeu v Jeruzalémě a až se k ní, klik klak, přiklátí černý pes, hubený, takový vak na kosti, začnu být nezvědavý, proč existují lidé, kteří pláčou jako Alexandr. Nastane bezčasí, budou pršet démanty a perly a vrátí se hubený bílý vévoda. V ten čas, v čas ženských koncovek a činů čarodějek přijde svatý Otteran a pošeptá mi: „Pravda je jeskyně v černých horách...“ V tu chvíli se probudí vřeteno a začne dodržovat veškeré formality, protože jinak by mohl přijít Stíňák.

Takhle to všechno bude. Ale nejdřív, nejdřív začnu dělat na židli.

Citáty (citáty)

velké pravdy jsou občas pronášeny v neobvyklých kontextech (9) kde je nestvůra, tam je zázrak (29) – takže, jak to skončilo? otázal jsem se svého průvodce – nikdy to neskončilo, odpověděl (33) to byl ten duben, kdy se můj táta naučil nevěřit kachnám (108) na kuchyňském stole (95) pochutnám si na jejich radosti a rozkoši (79) prosinec může být smrtící, když jste na ulici (124) je to zločin ... zločin proti světu, proti přírodě, proti pořádku ... moje smrt konkrétně (129) na počátku – před počátkem – bylo slovo (197) ztrácím slova, i když koncepty ne (141) nepřemýšlíš, jen necháváš svůj mozek, aby zaplnil mezery (156) ticho bylo absolutní (202) tak v tom případě je všechno v pořádku (241) za okny hospody lilo jako z konve (247)

prohlašuji, že toto je pravdivé vylíčení událostí (100)

O knize I (zápis do čtenářského deníku)

Pro svůj čtenářský deník jsem se rozhodl napsat o knize Neila Gaimana Předběžné varování. Gaimana zná podle filmů Hvězdný prach a Koralina snad úplně každý. Chtěl bych se v následujících řádcích zamyslet nad tím, zda je kniha dobrá. Doporučila mi ji kamarádka, která četla Hvězdný prach. Kniha začíná úvodem. Cílem úvodu je varovat čtenáře. Pak následují nějaké povídky a básničky. V každé sbírce povídek najdete texty, které vám sednou, a příběhy, které pro vás nejsou. Nejvíc se mi líbil Dobrodružný příběh, ale taky Případ smrti a medu, Kalendář příběhů, Klik, klak chřestivak a další. Osobně jsem s četbou velmi spokojen a věřím, že kniha zpříjemní dlouhé večery zkušeným znalcům žánru i těm, kteří jeho krásy teprve objevují. Kniha se dobře čte, ale někdy trochu hůř.

O knize II (poznámky před psaním recenze)

Přidat na začátek motto? Něco jako:

Byli jste varováni. Už v úvodu. Neříkejte že ne. Nic není, jak se zdá. Ničemu nevěřte.

???

Texty ve sbírce lze rozdělit do čtyř skupin:

1) básničky

2) pocty a pokračování

3) variace na pohádky

4) hříčky, miniatury

Tomuto rozdělení se vymyká úvod. Gaiman se v něm vymezuje vůči autorům, kteří odmítají mluvit o své tvorbě, o inspiraci, o vzniku toho kterého textu, neboť jeho samotného to vždy zajímalo. Je fascinující pozorovat genezi textu, než daný text vůbec přečtete. A neméně fascinující je dozvědět se o genezi textu znovu, po jeho přečtení.

ad 1)

Gaimanovy básně jsou špatné. Gaiman je skvělý vypravěč, ale jako básník nestojí za nic. Sorry. Jeho nejznámější básně (jmenujme např. Instructions) jsou vlastně příběhy. Převedené do veršů, pravda, ale k některým Gaimanovým lyričtějším povídkám (v této sbírce např. Lunární labyrint nebo některé části Kalendáře příběhů) nemají daleko.

ad 2)

Gaiman se věnuje Sherlocku Holmesovi (Případ smrti a medu), Rayi Bradburymu (Muž, který zapomněl Raye Bradburyho), Stínovi z Amerických bohů (Černý pes) a Dr. Who (tedy v češtině Pánu času; povídka Bezčasí). Tyto povídky jsou samy o sobě dobré, ale pokud bychom chtěli tvořit nějaký koncept sbírky, vyčnívaly by, lišily by se. Obzvlášť Bezčasí – zde je třeba znát reálie seriálu, je to povídka velmi negaimanovská.

ad 3)

Gaimanovy variace na pohádky jsou originální, překvapivé, patří k tomu nejlepšímu, co ve sbírce je (pointa v povídce Spáč a vřeteno). Dokonce k nim patří i jedna báseň (Dodržovat formality). Gaiman variuje pohádky z pohledu současného světa (drogy ve variaci na Popelku), z hlediska genderu (ve variaci na Šípkovou Růženku), obrací pozornost na aspekty vyprávění, o nichž nejsme zvyklí přemýšlet, neboť pohádky důvěrně známe. Podobně dává zabrat dobrodružným příběhům (Návrat hubeného bílého vévody, Dobrodružný příběh). Ale to dělal už dříve (viz např. povídka Rytířství v Křehkých věcech).

ad 4)

Pokud je Gaiman v něčem silný, jsou to skutečně krátké texty. Dokazuje to v úvodu v miniatuře Stíňák, v hororové drobnosti Klik, klak chřestivak nebo v Kalendáři příběhů. Inspirativní pointy, nesmírná jazyková zručnost (s plným vědomím toho, že jsem četl překlad!), síla v dialozích i v popisech, snaha – jak je popsáno v úvodu – nemít v textu ani slovo navíc. Brilantní.

Leitmotivem celé sbírky je varování, a to v nejrůznějších podobách (dopsat, kde všude a jak). Poznámka o tom, že Gaiman jde proti typickým vypravěčským postupům, hraje si se čtenářem, používá falešné vypravěče – je to levácká hra, ale natolik zábavná, že čtenář rád odpustí -> nějaký takový blábol použít, čtenáři to mají rádi.

Konec (klišé)

Nezbývá než konstatovat jediné: nový Gaiman je starý dobrý Gaiman.

Neil Gaiman: Předběžné varování

Nakladatel: Polaris

Překlad: Petr Caha, Richard Podaný a Viktor Janiš

Rok vydání: 2015

Počet stran: 286

Provedení: brožovaná

Cena: 279 Kč