RECENZE: Petr Schink, Jak lvové

Po delší době se na literární scénu opět vrací vycházející hvězda české fantastiky Petr Schink. A to už se čtvrtou knihou, kterou je tentokrát román Jak lvové.

Ačkoliv musíme hned na začátek poznamenat, že to s tím návratem není úplně zase tak přesné. Ano, Schinkův předchozí román Vylévání krve sice vyšel v nakladatelství Epocha v roce 2011, ale autor se na literární scéně udržoval pomocí povídek, ať už pro časopis Pevnost, nebo v prestižních žánrových antologiích Mrtvý v parovodu a Excelsior, Gentlemani!

Ovšem k onomu pořádnému návratu dochází, až právě nyní v již zmíněném románu Jak lvové.

Pokud sledujete tvorbu Petra Schinka, pak víte, že svou tvorbu dělí především mezi dva hrdiny – Charlieho Parkera a Fastyngera van Hautena. A vzhledem k tomu, že Vylévání krve bylo záležitostí Parkerovou, bylo jasné, že příště přijde na scénu Fastynger.

 A tak ho tu teď máme. A stejně jako v případě jeho „parťáka“ mu jeho tvůrce místo několika vzájemně propojených povídek dopřál první román. Ačkoliv román není to správné označení. Pořád to víceméně stále připomíná povídky – epizody, které pohromadě drží hlavní dějová linka točící se kolem záchrany Fastyngerova syna. A víte co? Funguje to a to i přes fakt, že mi místy začaly lézt krkem flashbackové scény. Schink se totiž v rámci vysvětlení pro děj klíčových okamžiků uchýlil k použití flashbackových vysvětlovaček. Takže místo, aby se tyhle věci udály v rovině dialogů, často se stane, že se děj vrací do minulosti. Střídají se tu tak dvě dějové linky – jedna v minulosti a druhá v přítomnosti. To může vést k tomu, že čtenář se po návratu do přítomné dějové linky může cítit lehce zmatený. Tohle střídání minulosti a přítomnosti ovšem u autora není ničím novým. Už jej používal u svého předchozího románu a myslím, že by stálo zato u páté knihy zmíněný koncept trochu obměnit.

Když si ale odmyslíme tuhle nepatrnou drobnost, tak Schink opět nabízí skvělé dobrodružné čtivo, které jako kdyby vypadlo ze starých časů. Jen s tím rozdílem, že Schink si nebere servítky. Najdete tu krev, najdete tu humus a místy dost šílených až pervézních scén a nápadů. Třeba trolové na Schinkův způsob jsou vynikající. Nevím, co autor užívá za drogy nebo medikamenty, ale doporučoval bych mu, aby nepřestával. Jeho fantazie díky tomu jede na plné obrátky a vytváří tak opravdu pozoruhodný svět plný zajímavých bytostí. Byť je to svět plný mechanické šedi a zápachu z továrních komínů. Tenhle svět prostě není růžová zahrada, takže duše romanticky laděných čtenářů, kteří jsou zvyklí na lesklost a uhlazenost žánru, si tu asi na své nepřijdou. Světu jsou pak přizpůsobeni i obyvatelé. Jsou to prostě lidé se všemi chybami a úchylkami. Ani dobří ani špatní. Prostě lidé. To se projevuje i na hlavním hrdinovi. Autor mu nedá nic zadarmo, nic mu nezjednoduší, a když je potřeba, aby se vykoupal v neckách s lejny a zadek si rozedřel do krve, tak to udělá bez mrknutí oka. Poslední devizou románu je pak opět špičková práce s češtinou, díky které prostě frčí ohromující rychlostí.

Jak lvové jsou ve výsledku povedeným brakovým čtivem v tom nejlepším slova smyslu. Pokud tohohle autora znáte a rádi čtete, nemáte co řešit, protože je to jasná koupě. 

Jak lvové 

Schink, Petr 
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 392
Cena: 299 kč