RECENZE: Kim Stanley Robinson, Icehenge

Vzpoura a nepokoje na Marsu roku 2248. Pátrání po historii zapomenutého marťanského města v roce 2547 a konečně výprava za ledovými monumenty na Plutu v sedmadvacátém století. Co všechny tyto události spojuje?

Emma Weilová, hlavní hrdinka první části knihy. Tato osmdesát let mladá (v budoucnosti je lidstvo prakticky nesmrtelné) nejlepší bioložka v Galaxii se ocitá nechtěně v centru dění. Biologické systémy podpory života jsou pro ni prací i zábavou a tak není divu, že je o ni na vesmírném plavidle enormní zájem. Zvlášť, když se loď chystá proměnit v Noemovu archu, navíc s uzavřeným biologickým systémem. Jak dlouho tento had, zakousnutý do vlastního ocasu, vydrží letět Galaxií?

Planeta Země je v budoucnosti přelidněná a lidé jsou rozeseti po vnějších planetách Sluneční soustavy. Europa, Phoebe, Ganymédes… jména známá z aktuální série Expanze. Sám Mars je po terraformaci, lidé žijí pod kopulemi. Ve světě dlouhověkých se nikam nespěchá, když se o sebe lidé starají, systém se bude nekonečně obnovovat. Horší je to s pamětí, její kapacita je stále stejná a i opravdu staří si minulost nepamatují. Pravdu mají stejně jen vítězové a výroba historie není ničím překvapivým, stejně jako dnes. Lidé se nemění, mohou být prakticky nesmrtelní, žít tisíc let, ale stejně se vybijí nebo dobrovolně ze světa odejdou, znuděni věčným životem.

Icehenge obsahuje tři literárně odlišné části, tři různá časová období, tři rozdílné hrdiny. Výše již zmíněný první oddíl oplývá akčností, dějovou i charakterovou vyvážeností a právě z něj je ukázka, která skvěle splnila svůj účel, nalákala mě ke čtení. Následuje další díl a hlavní aktér, tři sta deset let starý vědec Hjalmar Nederland, pilíř university a archeolog vlastní duše. Na rozdíl od části Emmy Weilové, zde akce téměř vymizela, čtení je poetické, plné vědeckých úvah a vědcova duševního sebe pitvání a hledání sama sebe. Kde Weilová skončila, archeolog Nederland začíná. V poslední třetině knihy má hlavní slovo Edmond Doya, muž, kterému nedají spát záhadné útvary na Plutu a stávají se jeho životní posedlostí. Po těchto ledových megalitech je koneckonců pojmenovaná celý kniha – Icehenge, což značí zjevnou analogii s věhlasným Stonehedge.

Na to, že Kim Stanley Robinson vydal knihu v roce 1984 – což se odráží ve zmínkách o problémech poplatných své době (Marx, Brežněv, samizdat) a ve věcech, které se už teď, natož v budoucnosti, nepoužívají (kazetový magnetofon, psací stroj) a dalších, které pobaví (trolejbus, tramvaj, či vlak na Marsu) – je kniha překvapivě současná. Nebýt těchto detailů, nepoznala bych, že čtu třicet let staré dílo. Je to možná i proto, že autor nezabíhá do přílišných technických detailů vesmírného cestování a fungování společnosti budoucnosti.

Co říct závěrem? Snad jen to, že téma je více než aktuální, Zemi hrozí přelidnění (v současnosti hlavně Evropě) a snad každému je jasné, že Mars se sám nabízí k osídlení. Vždyť koncem září tohoto roku informovala NASA, že na Marsu je opravdu voda! Tak stačí marsovské výpravě, plánované na rok 2040, vydestilovat z ní toxické soli a mají pitnou vodu. A Marťan „MacGyver“ Mark Watney všem ukázal, jak přežít v krizových situacích na této nehostinné rudé planetě. Čtenářům, které oslovil Marťan či série Expanze lze Icehenge, tuto již klasiku, jen doporučit.

Hodnocení: 70%

Kim Stanley Robinson, Icehenge
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Robert Krajča
Obálka: John Harris
Redakce: Helena Šebestová
Cena: 289 Kč