RECENZE: China Miéville, Kolejmoří

Míle a míle nekonečné spleti železničních kolejí chrání lidi před prokletou, nebezpečnou a otrávenou zemí pod pražci. A oceánem tratí se neúnavně ženou vlaky všech druhů a účelů: válečné kolosy z Manihiki, dřevěné vagony opatřené plachtami i dieselové krtkařské mašifny. Na palubě jedné ze souprav lovců krtků cestuje i Šam ap Súrap – mladý pomocník lékaře s pohledem upřeným kamsi za šedohnědý obzor Kolejmoří. Mládenec plný touhy po něčem nevšedním a dobrodružném... Po něčem víc.

A než jeho lokomotiva překoná poslední pražec, dostane se mu toho vrchovatě.

Bez mučení přiznávám, že Kolejmoří prostě chytne. A nemusíte být Miévillův zarytý zastánce jako autor recenze. Ani tentokrát China Miéville nezklamal a na tři sta padesáti stránkách publiku představil galerii své fantasie zvící velikosti nákladní soupravy. Stejně jako v Česku nejznámější trilogie z Bas-Lagu i nejnovější román nabízí úchvatnou představu světa, do kterého spisovatel čtenáře vrhne bez servítek a přípravy. Seznamování se se zákonitostmi a pravidly Kolejmoří patří k nejsilnějším devizám knihy a pokud mezi stránkami fantasy marně hledáte sense of wonder, jenž probouzela dobrodružná četba ve dvanácti, pak vám představivost britského génia přinese poctivou porci literární exotiky.

Dobrodružné čtení si neberu do huby nadarmo – Šamův příběh tak nějak přirozeně evokuje zážitky chlapeckých hrdinů z pera Julese Vernea nebo R. L. Stevensona. Možná poněkud naivním náhledem na život, vesmír a vůbec, možná nezkalenou touhou pátrat a objevovat – každopádně snílek Šam ap Súrap patří k Miévillovým nejpovedenějším postavám. A na rovinu řečeno, autorovi se v Kolejmoří daří rozeznít strunu nostalgie po klukovských dobrodružstvích. S poctou literárním velikánům 19. století se krom možnosti zúčastnit se zábavy jménem „poznej odkaz“ pojí také hravost v jiném smyslu: spisovatel vypráví příběh s lehkostí a neváhá si se čtenářstvem zahrávat a škádlit ho. Robinsonovská vsuvka je toho nejlepším důkazem.

Český čtenář za požitek z neotřelých a svěžích Miévillových nápadů vděčí precizní práci autorova dvorního překladatele Milana Žáčka. Tentokrát jej čekala smršť novotvarů nezbytných k popisu života na palubě krtkařského vlaku i reálií krajiny kolejí. U Chiny Miévilla se naplno ukazuje, jak významnou roli hraje překladatel. A Žáček se svého úkolu ujal se ctí a chutí, což při popisu veškeré pažravé kolejmořské havěti bez zaváhání poznáte.

Žánrovému zařazení se Kolejmoří vzpírá jak přesunu na kolej s odlišným rozchodem. Nijak zvlášť složitý a příjemně uzavřený příběh sice působí jako cílený na mládež, ovšem autorovo lišácké pohrávání si s literárními odkazy (někdo by mohl říci manýrismus) ocení spíše dospělé publikum. Na druhou stranu postapokalyptické tajuplné prostředí zaujme každého, v kom ještě všednodenní rutina nezabila zvědavost a chuť objevovat. V celkovém úhrnu patří kolejmořský román k tomu lepšímu z Miévilla a vděčí za to pevně ukočírovanému ději a spádu.

Na kolejích to nakonec ani jinak nejde.

Už teď se těším, kam nás weirdový strojvedoucí z Británie vezme příště.

China Miéville: Kolejmoří /Railsea/
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč