RECENZE: Martin Fajkus (ed.), Temné časy

Článek od: Martin Stručovský - 17.08.2012

Temné časy, to zní drsně a název dostatečně vystihuje i celý obsah tohohle špalíčku, který se rozhodně nemá za co stydět. Na rovinu vám řeknu, že tu nespatříte třpyt slunce, záchvěv naděje ani nic podobně optimistického. Pokud máte o něco takového zájem, budete muset o dům dál. Heslem téhle antologie je smrt, temnota, krev a sperma (tu v menší, tu větší dávce) a všichni autoři se tím řídí bez nejmenšího ostychu.

Martin Fajkus u druhé knihy krom Williama Kinga obměnil tým a po starší generaci povolal ke spolupráci autory mladší, kteří za svými kolegy vůbec nezaostávají.

Rozhodně je skvělé, že všichni dokázali téma pojmout po svém, podobně jako to zvládli svého času třeba spisovatelé u antologie dua Bronec/Kočí – Legendy: Draci.

Nechybí klasické propriety v podobě nekromanta a noční výpravy na hřbitov (Noc na hřbitově Williama Kinga) ani tradiční výprava na draka napsaná v netradičním duchu (Lovci slávy Jana Galety). Dokonce zde nalezneme i zástupce historické fantasy (Až do krve, až na kost Rastislava Webera). K temné fantasy patří sex a je jedno, zda jen jako jeho složka (Ztracená jména Míly Lince), nebo jestli hraje v příběhu klíčovou roli (Příliš dlouhá swingers party Františka Kotlety). Autoři do svých textů také zakomponovali nejrůznější božstva (Pěšáci boží Martina Antonína a Trny v očích Petry Lukačovičové). Našli by se tu však i autoři, kteří temnou fantasy propojili se subžánry na první pohled nemožnými (steampunkový příběh Na půdě Petra Schinka a japonská duchařina Jazyk ohně, srdce ledu Lucie Lukačovičové). Sestry Lukačovičovy vůbec v téhle antologii bodují, protože se jim podařilo do hry zapojit velice zajímavá prostředí (Japonsko, apokyliptické prostředí), která nejsou čtenáři na rozdíl od klasické fantasy ze středověku zase tak známá.

Bohužel i v této knize se našlo několik slabších kusů. Řeč je především o nezáživném příběhu Williama Kinga, jehož povídka antologii otevírá, a může tak od dalšího čtení odradit. Prostředí bylo v pořádku, ale hrdina byl fádní a atmosféra nulová. Povídka Jana Galety nabízí sympatické hrdiny a ironický smysl pro humor, ale šroubky nebyly dostatečně dotaženy, takže to celé nepůsobí tak, jak autor původně zamýšlel.

Naopak největším překvapením knihy je Míla Linc, který se neuvěřitelně vypsal, a pokud bude takhle dál pokračovat, ocitne se brzy mezi českou literární špičkou. Nakročeno k tomu má víc než skvěle.

Kategorií samou pro sebe je František Kotleta. Hádám, že v případě jeho povídky se čtenáři rozdělí na dva tábory. Ten první bude rozhodně nadšen a ten druhý… ten ji označí za čirou pornografii či brak – čímž rozhodně je a já to nepopírám. Ovšem když ji budete vnímat s hodně velkou nadsázkou, která je k jejímu čtení potřebná, budete si text užívat a ve výsledku z něj vyleze velmi šťavnatý kousek, jaký nám asi dlouho žádný autor nenaservíruje.

I přes ony slabší kousky se však druhá Fajkusova antologie vydařila a představuje ideální čtení pro všechny čtenáře, kteří se nebojí trochu temnoty, krve a pochmurnosti.

Temné časy
Fajkus, Martin (ed.)

Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Adam Dragon
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 384
Rozměr: 170 x 240
Provedení­: hardback
Cena: 299 Kč

Povídky:

  • William King: Noc na hřbitově (Graveyard Night)
  • Petr Schink: Na půdě
  • Lucie Lukačovičová: Jazyk ohně, srdce ledu
  • Martin D. Antonín: Pěšáci boží
  • Rastislav Weber: Až do krve, až na kost
  • Míla Linc: Ztracená jména
  • Jan Č. Galeta: Lovci slávy
  • Petra Lukačovičová: Trny v očích
  • František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party

Přečtěte si ukázku z povídky Martina D. Antonína - "Pěšáci boží

Přidat komentář