To nejlepší v roce 2011 - konečné zúčtování

Vzhledem k tomu, že rok 2011 je minulostí, tak je načase bilancovat a sumírovat. Dlouho jsem přemýšlel, podle jakých kritérií do seznamu nejlepších filmů zařadit to nejzajímavější, co měl český divák možnost vidět v kině, a nakonec jsem se rozhodl pro ty snímky, které mě nějakým způsobem zaujaly bez ohledu na nějaké pořadí, jaké bývá běžné u podobných webů. Některé z nich byly k vidění pouze na festivalech a do oficiální distribuce se vůbec nedostaly, což je velká škoda, protože si diváckou pozornost určitě zaslouží.

Filmem roku je určitě nejnovější snímek Davida Finchera Muži, kteří nenávidí ženy, ale česká distribuce nám jej dopřeje až v lednu, což je dle mého chyba, protože lepší vánoční dárek jsem si nemohl přát.

Tento seznam nejlepších filmů roku 2011 se nijak neomezuje na pořadí podle nějakého kvalitativního měření, které tak rádi používají mladí filmoví fanoušci na různých filmových webech. Každý ze jmenovaných filmů si pozornost zaslouží sám o sobě a autor tohoto článku je jakýmkoli způsobem odmítá srovnávat.

Zelený sršeň (USA, Green Hornet)

Povětšinou umělecký solitér Michel Gondry (Věčný svit neposkvrněné mysli) si odskočil do světa superhrdinského žánru a natočil podobné příjemné překvapení jako Kick-Ass. Superhrdinou může být dnes opravdu každý. I ten, kdo se celé dny poflakuje jako Britt Reid. Už jen z toho důvodu, že mu včelička zabila tatíčka. Green Hornet je podobné překvapení jako loňský Kick-Ass, byť jde o konvenčnější zábavu než v případě kluka v zelené teplákovce. Škoda, že scénáristé Seth Rogen a Evan Goldberg více nepropracovali vztah Horneta a Kata, a konec také mohl být údernější. Jinak jde o příjemnou oddechovku s geniálním záporákem v podání Christopha Waltze. Každopádně nejzábavnější film loňského roku. P. S.: Moc rád bych ochutnal kávu s lístečkem...

10 ½ (Kanada, 10 ½)

Sociální dramata s dospívajícími dětmi jsou vděčné festivalové látky. Tento film, který byl k vidění na letošním Febiofestu, si zaslouží naši pozornost především kvůli hlavnímu představiteli Robertu Naylorovi, ze kterého šel místy strach, tak byl jeho herecký výkon přesvědčivý. Je to film o převýchově nezvladatelného a šikanujícího kluka a snaze dospělých zařadit jej do normativní společnosti. Snímek připomíná Divoké dítě od Francoise Truffauta, ale na rozdíl od laskavého Truffautova filmu je 10 ½ poměrně drsný se šokujícími momenty.

3 (Německo, 3)

Režisér Tom Tykwer (Parfém - příběh vraha) se po letech vrátil do rodného Německa. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale 3 je filmem mnohem vyzrálejším a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit, že je bisexuál. Na první pohled kontroverzní film, ve skutečnosti jde o krásnou a niternou romantiku okořeněněnou četnými (homo)sexuálními scénami, které ale jsou natočeny velmi vkusně. A opět - tradičně - velkou roli hraje hudební doprovod, který na první poslech do mnoha scén nepasuje, ale tyto scény by bez hudby absolutně nefungovaly. 3 je naprosto ojedinělý zážitek. Rád na tento film vzpomínám.

Orel deváté legie (USA, The Eagle)

Skotský historický film natočený za americké peníze. Příběh je sice triviální (cesta z bodu A do bodu B), vše ale vynahrazuje nádherná hudba (jež scény pouze podmalovává, ale funguje to výborně), skvělá kamera se záběry na skotské hory a výborní herci, včetně Channinga Tatuma, který překvapivě neškodil (vlastně byl výborný), byť na Jamieho Bella pochopitelně nestačil. Zamrzí sice vystřižené záběry na krev, ale ve výsledku s tím zase takový problém není. A byl jsem příjemně překvapen, jak skvěle se režisér Kevin MacDonald obešel bez ženských postav... Dostatečně temné a syrové.

Vřískot 4 (USA, Scream 4)

Čtvrtý Vřískot je překvapivě mnohem chytřejší než bych čekal. Je to dokonalá reflexe dnešní doby, kdy (nejen) hororový žánr ovládají remaky, restarty, rebooty apod. Desetiletý odstup od závěrečného dílu původní trilogie navíc dává prostor si do původní vřískotové trilogie rýpnout (aneb "postmoderní geekovské kecy patří do devadesátek"). Strašidelná atmosféra tentokrát chybí, ale nespatřuji v tom chybu, protože důležitější než vraždy a strašidelná atmosféra je motivace vraha, která je logická (podobně jako byly motivace vraha v předchozí trilogii). Celé je to podvratná variace na geniální jedničku (která i po patnácti letech od své premiéry funguje dokonale) a tento čtvrtý díl jí úžasným způsobem skládá poklonu. A nezapomeňte, že první - a nejdůležitější - pravidlo remaku zní: Neser se sakra do originálu!

Rango (USA, Rango)

Jednoznačně nejlepší animovaný film za posledních několik let. Ovšem pro děti není ani náhodou, ty ho pravděpodobně pronudí. Pro mě jako milovníka westernů je Rango srdeční záležitostí a nakopává zadky všem sterilním jistotám od Pixaru, Dreamworks a Sony. K tomu parádní hlasové obsazení (ani jsem netušil, že Johnny Depp dokáže být ještě vtipný) a spousta neotřelých a nekorektních nápadů.

Melancholia (Dánsko/Švédsko, Melancholia)

Známý provokatér Lars von Trier je starý lišák. Slogan „Překrásný film o konci světa“ vůbec nelhal a Melancholia nabídla estetizovanou podívanou, která se vysmívá všem natěšeným divákům těšících se na originální pojetí blížícího se konce světa. Psycho, schíza, deprese, melancholie. Všechno tam je. Moje kamarádka Larse po skončení film zhodnotila geniální větou: „Já ho nenávidím!“ Lepší reakci si milý Lars ani nemohl přát...

Princ a pruďas (USA, Your Highness)

Jeden z největších úletů minulého roku. Fantasy báchorka v omdesátkovém stylu obohacená o huličský a sexistický humor, který každému nesedne. Slovní variace na „fuck“ v každé druhé větě. Penisové trofeje. James Franco masturbuje penis pohádkovému dědečkovi. Vrněl jsem u toho blahem, které mi krom jiného dodávaly i vynikající titulky Františka Fuky. Parádní lokace a skvělá hudba Steva Jablonského. Magic, motherfucker!

X-Men: První třída (USA, X-Men: The First Class)

X-Men: První třída sice nedosahuje kvalit Singerových X-Men 2, každopádně má k nim hodně namířeno. Singerova producentská ruka je znát, mutantí coming out prožívá několik postav, nejlépe to snad ilustrují Beast Nicolase Houlta a Mystique Jennifer Lawrence. Herecky je to vůbec parádní, James McAvoy s Michaelem Fassbenderem si můžou podat ruce s Patrickem Stewartem a Ianem McKellenem. Vaughnova brilantní režie už je jenom třešničkou na dortu. Úvodních dvacet minut patří vůbec k tomu nejlepšímu. Navázat plynule na scénu natočenou před jedenácti lety je velké umění. Bravo, Matthewe!

Jako opice (Švédsko, Apflickorna)

Nějaké to milé překvapení se mi dostalo i na filmovém festivalu v Karlových Varech. Máme tu další film o dospívání. Tentokrát je o dívčím objevování hranic vlastní sexuality. Velmi působivá záležitost a další důkaz, že Švédové a jejich filmy o dětech jsou stále v první lize.

Osmdesát dopisů (Česko, Osmdesát dopisů)

Začínající režisér Václav Kadrnka zaslouží obdiv. Navzdory byrokratickým problémům se mu podařilo natočit film zachycující jeden den života matky, jež se v době husákovské normalizace snaží dostat do Velké Británie spolu se svým čtrnáctiletým synem Vaškem. Malý a nenápadný, o to však upřímnější film, kterých by se u nás mělo točit mnohem více, směle konkuruje evropským kolegům.

Kluk na kole (Francie, Le gamin au vélo)

Bratři Dardennové patří k festivalovým jistotám a jejich filmy jsou vždy pravidelně očekávány. Nejinak tomu bylo i v případě Kluka na kole, což pro mě bylo zároveň i první seznámení s tímto režisérským fenoménem, který se převážně zaměřuje na sociální dramata. Kluk na kole je další podobnou psychologickou studí jako výše zmíněné 10 ½. Tentokrát je hlavním hrdinou dvanáctiletý kluk Cyril, kterého jeho otec Jérémie Renier) odložil a on se marně snaží zpět do jeho pozornosti. Svěží dílko s nečernobílými postavami a hlavní představitel mi svou přesvědčivostí podobně jako u 10 ½ opět nahnal husí kůži. P. S.: Od března bude tento malý klenot uveden i v oficiální kinodistribuci.

Turínský kůň (Maďarsko, A Torinói ló)

Po Melancholii další konec světa. Alespoň pro maďarského solitéra Bélu Terra. Ten se rozhodl skončit svou režisérskou kariéru stylově – právě Turínským koněm. Rozhodně to není film pro každého, i já jsem měl chvíli problémy usledovat tento opojný, vytříbený snímek s dusnou atmosférou a překrásným hudebním doprovodem Mihályho Viga. Těžko o tom něco psát, tohle se musí vidět a mít trpělivost.

Michael (Rakousko, Michael)

Markus Schleinzer je dlouholetým spolupracovníkem Michaela Hanekeho a na jeho celovečerním debutu Michael je to znát. Film vychází z novodobého rakouské folklórní tradice, kterou založili Josef Fritzl a Wolfgang Priklopil. Muž týrá desetiletého kluka, kterého unesl. Ač se to na první pohled nezdá, Schleinzera více než týraný kluk zajímá právě tyranský otčím, do kterého by nikdo z nás neřekl, že by byl schopný ublížit. Schleinzer otcovu postavu obohacuje o černý a vyloženě perverzní humor, přičemž u jedné scény – ač bych se měl stydět – jsem vyprskl smíchy (a nebyl jsem sám, kdo se v Kongresovém sále v Karlových Varech smál až příliš nahlas). Silně znepokojivý snímek o lidské lhostejnosti by měl vidět každý. Vždyť se podobná zvěrstva mohou dít i vedle vašeho baráku...

Zrození Planety opic (USA, Rise of the Planet of the Apes)

Zázrak. Jeden z největších otloukánků se prakticky přes noc proměnil v jeden z nejzajímavějších filmů kombinanující sci-fi a drama. Reboot slavné pentalogie z přelomu šedesátých a sedmsesátých let se povedl takřka dokonale a těch pár kiksů v podobě občasných klišé mu rádi odpustíte. Už jen kvůli hereckému projevu Andyho Serkise, vynikající hudbě „branaghovského“ skladatele Patricka Doylea včetně dojemného závěru.

Super 8 (USA, Super 8)

Když jsem viděl nejnovější Star Trek, říkal jsem s nadsázkou, že J. J. Abrams je bůh. Ten svoji jedinečnost potvrdil i v této jedinečné poctě dětským filmům, jež byly produkovány Stevenem Spielbergem. Na těchto filmech (např. E. T. mimozemšťan, Gremlins, Rošťáci, Pyramida hrůzy) jsem vyrůstal, takže jsem si tohle dobrodružství se sympatickými dětmi náležitě vychutnal. Chytré a nápadité.

Tintinova dobrodružství (USA, The Adventures of Tintin)

Belgický reportér Tintin byl jednou z mých oblíbených postav dětství. Jeho dobrodružství jsem hltal prostřednictvím vynikajícího animovaného seriálu (komiksové předlohy se ke mně bohužel nedostaly), takže kyž jsem se dozvěděl, že novou filmovou verzi chystá režisérská ikona Steven Spielberg, byl jsem hodně nadšený. A co teprve z výsledného filmu. Tintinova dobrodružství jsou přesně ten typ filmu, který tady dlouhá léta chyběl. Poctivé dobrodružství, "indianojonesovská" atmosféra, přehledné akční scény (sajdkára jasně vede), no zkrátka lahůdka. V tu chvíli jsem se zase stal malým klukem a chtěl jsem zažít to, co zažíval on. Tintin. Takže všechny uštěpačné poznámky, že je Spielberg senilní, si vetkněte někam, vážení...

Bláznivá, zatracená láska (USA, Crazy, Stupid, Love)

Myslel jsem si, že kvalitní romantická komedie se dnes už netočí. V případě Bláznivé, zatracené lásky jsem rád, že jsem se mýlil. Bláznivá, zatracená láska je dokonalou ukázkou feel-good filmu, který si můžete pustit, když je vám smutno nebo když je venku ošklivé počasí. Snímku pomáhá výtečný písničkový soundtrack a především výteční herci s úžasně vzájemnou chemií. Hlavně komický talent Emmy Stone a Ryan Gosling s dokonale stavěným tělem jsou zárukou kvalitní podívané.

Drive (USA, Drive)

Ve dne je filmovým kaskadérem, v noci je ve službách zločineckých gangů. Šestáková historka je přičiněním dánského solitéra Nicolase Windinga Refna (Pusher, Valhalla Rising) přeměněna na artovou laskominku, jaká se jen tak nevidí. Noční scény jsou opojné stejně jako uhrančivý soundtrack (hlavně Kavinsky Nightcall). Ryan Gosling v Bláznivé, zatracené lásce předvedl tělo, zde předvádí bravurní herectví a uhrančivé charisma.

Muži, kteří nenávidí ženy (USA, The Girl with the Dragon Tattoo)

Filmy Davida Finchera patří k tomu nejlepšímu, co současný Hollywood může nabídnout. Tento vpravdě jedinečný režisér dokáže natočit cokoliv od sci-fi přes kriminálku po romantické drama. Přitom každý jeho film vypadá úplně jinak, takže o nějakém opakování se není možné hovořit. Každopádně nejvíce z jeho filmografie vyčnívají snímky s kriminální zápletkou, tedy Sedm, Zodiac a nejnověji Muži, kteří nenávidí ženy. Adaptace slavného románu Stiega Larssona se proměnila v geniálně perverzní film. Fincher si mě podmanil od první sekundy a ze svého objetí mě už nepustil. Bylo to hodně znepokojivé a dechberoucí. K tomu skvělé zvukové efekty a výtečný hudební doprovod Trenta Reznora a Atticuse Rosse, který se leckdy nedá odlišit od zvukových efektů. Herecký ansámbl taktéž bezchybný, především Rooney Mara jako punkerka Lisbeth. Už se nemůžu dočkat, až ten snímek uvidím podruhé, možná zajdu i potřetí. Jasný film roku 2011, byť ho česká kinodistribuce bohužel nabídne až nyní v lednu.

A jaké filmy v roce 2011 zaujaly vás? Neváhejte a pochlubte se nám.