INTERVIEW: Rozhovor s Cherie Priestovou

Americká autorka fantastiky, narozena 30. července 1975 ve floridské Tampě, jako dítě z armádní rodiny se spolu s rodinou dost často stěhovala po Spojených státech. V roce 1998 dokončila bakalářská studia angličtiny a o tři roky později rovněž magisterská studia řečnictví. Vyrostla jako členka církve adventistů sedmého dne, dnes se už ale k žádnému náboženství nehlásí. Dvanáct let žila v Chattanooze ve státě Tennessee, což využila i ve své první románové sérii, dnes bydlí spolu s manželem v Seattlu v americkém státu Washington. Vedle beletrie píše také knižní recenze, je redaktorkou v malém, ale progresivním nakladatelství Subterranean Press. (Martin Šust, in Zemětřas, Triton 2011)

Mohla byste českým čtenářům prozradit, jak jste se dostala k fantasy? Který autor či kniha vás k žánru přivedl?

Fantasy jsem měla vždycky ráda – počínaje Pánem prstenů, k tomu jsem se dostala už jako dítě. Poté jsem četla hodně hororů a science-fiction. Nejradši mám starší knihy: Dracula je jedna z mých nejoblíbenějších a také miluji příběhy Sherlocka Holmese (ačkoli ty asi většina lidí nepovažuje za fantasy).

Jak dlouho trvalo, než jste to zkusila s psaním? Co vaše začátky?

Svou první knihu jsem napsala kolem třinácti. Potom jsem napsala další a další a další… a asi po šesti nebo sedmi knihách jsem byla na vysoké… a konečně začínala psát příběhy dost dobré na to, aby se daly prodat. Mé první knihy byly samozřejmě strašlivé. Ale i tak byly důležité. Evidentně jsem je prostě musela ze sebe dostat.

Zemětřas, první román, který vám brzy vyjde v českém jazyce, spadá do steampunkového žánru. Co se vám na něm zamlouvá nejvíce? A jak jste se k němu vlastně dostala?

Myslím, že mou nejoblíbenější věcí na steampunku je to, jak zachází s technologií jako s něčím mocným a zároveň krásným; něčím, čeho bychom se měli bát a respektovat to, ano, ale zároveň něčím, co může (a mělo by) být uměním. Zprvu jsem se k němu dostala jako gotik. Přešla jsem ke steampunku z hororové tradice, především skrze Tima Burtona a viktoriánskou literaturu.

Mohla byste nám knihu krátce představit? Na co se mohou čtenáři těšit?

Zemětřas je příběh města (Seattlu ve Washingtonu), které bylo zničeno při průmyslové nehodě. Ze země unikl plyn, který proměnil lidi v zombie, takže přeživší město přehradili a opustili. Někteří tam ale samozřejmě stále žijí – ukryti hluboko v podzemí. Je to především příběh ženy, vdovy po muži, který způsobil nehodu, a její cesty do města v pokusu o záchranu jejího syna.

Kde se vzala myšlenka příběh zasadit do období americké občanské války? Chtěla jste se nějak odlišit od ostatních autorů steampunku, kteří své romány obvykle zasazují do éry viktoriánské Anglie, nebo máte k tomuto konkrétnímu období nějaký vztah?

Nic nepohání vývoj technologie tak jako válka a my tady v USA měli v 19. století jednu pořádně velkou – zdálo se jen logické ji použít… a nechat ji probíhat déle, aby se věda stala zvláštnější a ještě zvláštnější. A hlavně nevidím žádný podstatný důvod pro to, aby se steampunk MUSEL odehrávat v Anglii. Je to sice výborné místo, kam jej zasadit – nechápejte mě špatně – ale není to jediné možné místo.

Zemětřas je součástí série The Clockwork Century Series. Můžete nám prozradit něco více o dalších dílech? Setkáme se ještě někdy s některým z hrdinů?

Pokračování jsou se Zemětřasem provázána a obsahují několik stejných postav (stejně jako několik nových), takže se s lidmi ze Zemětřasu určitě ještě setkáte, žádné strachy! Snažím se ovšem, aby jednotlivé příběhy zároveň fungovaly samostatně. Takže doufám, že někdo může číst Dreadnought (třetí kniha série, pozn. red.), či Ganymede (čtvrtá kniha série, pozn. red.) a rozumět tomu, i pokud nečetl sérii od začátku ve správném pořadí.

A poslední otázka – kterou z vašich knih byste si přála vidět zfilmovanou?

Myslím, že zrovna Zemětřas by byl skvělý film. A třeba jednou bude! Jeden nikdy neví…

Děkuji mockrát za rozhovor a ať se vám daří.

Otázky kladl Martin Stručovský.
Překlad: Tereza Kinnertová, David P. Stefanovič.