Nelly Černohorská: Co se děje s rukopisem, než se promění v knihu

Článek od: Redakce - 28.03.2023

Vyjde vám kniha? Paráda! A zajímalo by vás, čím vším si vy i váš rukopis nyní projdete? Pojďme se seznámit s tím, co se s textem bude dít.

Pokud máte rádi příběhy a patříte mezi nadšené čtenáře, je jen otázkou času, než se rozhodnete napsat knihu sami. Jste-li patřičně vytrvalí, jistě se vám to povede. Někomu k prvotnímu štěstí stačí, když si knihu přečte nejbližší rodina, ale jiný může chtít víc hned. Co když vám blízcí řeknou, že je vaše kniha moc dobrá? Co když jste o jejích kvalitách přesvědčení sami a názor okolí vás jen utvrdil v tom, že další kroky povedou k oslovení nakladatelství? A co když vám od nakladatele přijde kladná odpověď? Co se s textem bude dít dál? Proces, který nastane, bude především otázkou vašich ambic, píle, soudnosti a pokory.

Tým, bez něhož se vydání knihy neobejde
Milí začínající spisovatelé, zde je namístě upozornit vás, abyste si dávali pozor. Solidní nakladatelství (i to, u něhož si vydání knihy nějakým způsobem zafinancujete) by vám vždy mělo nabídnout služby redaktora, korektora, grafika a sazeče. To jsou lidé, kteří se pro vaši knihu pokusí udělat maximum. Bez z nich se text neobejde.

V kapse hřejí prachy, text se klepe strachy
Touha vidět vlastní knihu na pultech knihkupectví je zrádná, nespěchejte. Než se rozhodnete, že svůj rukopis někomu svěříte, věnujte chvilku prověrce. Seznamte se se službami, jež nakladatelství nabízí. Pročtěte si články, rozhovory, cokoli, co na internetu najdete. Opravdu existují tací, kteří na knize provedou jen ty nejnutnější práce, pošlou váš text do oběhu a ani si ho nepřečtou, aby jim „nebylo líto, že stojí za vydáním ‚sračky‘“. Ano, čtete správně, i takto se někteří vyjadřují o své práci i vaší knize. Myslete na to. S vidinou snadných peněz nechají knihu, aby si své místo na výsluní našla sama. To je ale špatně.

Každý text potřebuje odborný zásah, byť je sebelepší. Dochází k podstatným úpravám a návrhům, jejichž cílem není shodit vaše spisovatelské ego, ale pozvednout knihu na mnohem vyšší úroveň. Vaši blízcí betačtenáři sice mohli být nadšení, ale – ruku na srdce – jste si jistí, že četli pečlivě? Že opravdu četli? Chvála neposouvá, ovšem konstruktivní kritika ano.

Knižní redaktor JE přítel
Jedním z prvních lidí, kteří vaši knihu budou číst, je redaktor. Prioritou je pro něj práce s příběhem. Redaktor autorovi nabízí zpětnou čtenářskou vazbu a patřičně text zkritizuje. Vždy se však snaží být objektivní a zároveň navrhuje řešení. Zaměřuje se na logiku, posloupnosti, postavy, ověří fakta a pohlídá spád. Redaktor může za škrty v textu, ale stejně tak přichází s návrhy, co by bylo vhodné doplnit.

Kromě toho hlídá jistou časovou konzistenci. Nezřídka se stává, že se v textu zcela nelogicky střídá přítomný a minulý čas. Přeskakování mezi obecnou a spisovnou češtinou není o nic menším problémem. Dalším velkým nešvarem, jejž se redaktor snaží odstranit, je neúměrné opakování slov nejen napříč celým textem, nýbrž i v tak miniaturních úsecích, jakými jsou odstavce. Nejčastěji se jedná o náhradu zájmena „který“, různých spojek apod. Ale nelžeme, když řekneme, že se opakování týká čehokoli. Příběh a stylistika, to je redakce. Výsledkem bude čtivý text.

Úkolem redaktora je také sledovat postavy, jejich promluvy a jednání. Dohlíží na funkčnost a věrohodnost dialogů, postará se o to, aby se všechny postavy jmenovaly stejně i na konci knihy a taktéž hlídá vše, co z jakéhokoli důvodu nedává smysl – zde mohou hrát roli i zkušenosti z běžného života či osobní zájmy daného redaktora.

Redaktorské práce jsou především o komunikaci mezi redaktorem a autorem, o spolupráci, respektu a důvěře. Na některých změnách bude redaktor trvat, ale většina z nich jsou prosté návrhy, jak text udělat lepším. Autor je nemusí přijmout, avšak než doporučení odmítne, vždy by se nad nimi měl zamyslet. City sem skutečně nepatří. S nepřístupnými a zabejčenými spisovateli nakladatelé většinou spolupracovat nechtějí.

Bohužel i přes veškeré výhody, které redakce nabízí, je právě tato služba u některých nakladatelství opomíjena, ba dokonce zcela vynechána. Takovýto krok bude mít pro vaši knihu katastrofální následky.

Jaký je rozdíl mezi redaktorem a korektorem
Co dělá redaktor, jsme si vysvětlili výše. Přestože i on může v rámci textu opravit zjevné překlepy a chyby, není to jeho úkolem. O tyto věci se postará korektor. Korektor dává textu správnou podobu. Jeho cílem je vychytat základní chyby (i/y, s/z, mě/mně, skloňování, časování, interpunkci) a běžné stylistické prohřešky. Měl by vědět, jak vypadají správné české uvozovky a jaký je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou.

Stejně jako redaktor i korektor se zaměřuje na stylistiku. Kontroluje často se opakující slova, větnou skladbu či slovosled. Dbá, aby byla použitá vhodná slova a nedošlo k významové záměně. V hledáčku dobrého korektora by měla být také jednotnost textu.

V poslední fázi korektorských prací se kontroluje samotná sazba knihy. Zde se hlídají například mezery, symboly, značky, jednoznaková slova na konci řádků, dělení slov i případy, kdy by k rozdělení dojít nemělo.

Korektor s textem pracuje, až když jsou redaktorské práce u konce. Je posledním člověkem, který se textu věnuje takto podrobně. Dodržuje pravidla i směrnice dané samotným nakladatelstvím, ale také on často komunikuje s autorem a snaží se sladit jeho požadavky se standardy, jež nabízí český jazyk.

Hranice mezi prací korektora a redaktora někdy bývá nezřetelná. I korektor je čtenář vašeho textu, a přestože se snaží děj až tak nevnímat, nevyhne se tomu. Také proto se k vám může dostat text, který má mezi korektorskými doporučeními taktéž pár redakčních a čtenářských postřehů. Nemusel by to dělat, ale lidé, kterým na knize záleží, udělají maximum a nezřídka pracují nad rámec svých kompetencí.

Hledá se kolega
Ať už se při honbě za vlastní knihou vydáte jakýmkoli směrem, pohlídejte si, aby se vám dostalo náležité péče. A pokud se rozhodnete jít do vydání na vlastní triko, neváhejte profesionální pomoc oslovit sami, pakliže vám nabídnuta nebude – má to smysl, o tom nepochybujte.

7 tipů, jak najít kolegu

  1. Poptejte se. Jistě se ve vašem okolí najde někdo, kdo by vám mohl poradit, a pokud ne, minimálně na Facebooku existuje několik skupin, v nichž se sdružují začínající autoři, kteří se potýkali se stejnými problémy, a proto by vám někoho mohli doporučit. Jmenujme například Spolek pro začínající spisovatele a básníky či Začínající nebo budoucí spisovatelé, pojďte sem.
  2. Čtenářský prožitek, redakční práce a korektura textu spolu souvisí. Ačkoli se tvrdí, že není dobré, když někdo sedí jedním zadkem na více židlích, v tomto případě nešlápnete vedle. Je vysoce pravděpodobné, že narazíte na někoho, kdo má zkušenosti ve všech těchto oblastech.
  3. Vždy je vhodné zvolit takového kolegu, který se před světem neskrývá. Své služby by měl nabízet veřejně.
  4. Omrkněte web. Nejenže se hned dozvíte odpověď na palčivou otázku, která se týká nacenění služeb, ale také získáte představu o tom, s kým chcete navázat spolupráci. Na stránkách mohou být užitečné informace o vzdělání, praxi, také reference a někdy i výběr z knižní spolupráce. Z uvedených titulů získáte určitý přehled o tom, jaký žánr převažuje. Shodná žánrová preference je bezpochyby malou výhrou.
  5. Komunikujte. Nemusíte se zrovna vidět osobně, ale i z vyměněných e-mailů toho lze hodně vyčíst. Kromě výše zmíněného jsou důležité i vzájemné sympatie.
  6. Nebojte se oslovit více lidí, co vám padli do oka. Někteří z nich možná budou časově vytížení a rukopis odmítnou.
  7. Praxe hodně napoví. Právě dosažené zkušenosti bývají zárukou toho, že se člověk nějakým způsobem posouvá kupředu a neustále na sobě pracuje. Bez chyb není možné vyrůst a bez praxe jste stále zelenáč.

* * *

Tolik tedy k prvotním pracím na vašem rukopisu. Další kolegové, kteří se s vámi vydají na dobrodružnou cestu, jaká provází vznik knihy, jsou sazeč, grafik a někdy také ilustrátor. O těch si ale povíme příště. Doufáme, že pro vás byl náš článek alespoň trochu přínosný a že jsme vám ozřejmili, proč jsou někteří spolupracovníci nezbytní.
Vydání vlastní knihy i to, na co by si měl dát autor pozor, je v jistých kruzích stále aktuální téma. Pokud se s námi všemi chcete podělit o vlastní zkušenosti a poskytnout pár dalších užitečných rad, budeme jen rádi. Učinit tak můžete v komentářích. Jaká byla vaše cesta za knihou?


Autor článku: Nelly Černohorská

 

Nelly Černohorská (*1987)
je spisovatelkou, básnířkou, kreativní textařkou, korektorkou i vášnivou čtenářkou. Jelikož ji český jazyk baví, vystudovala jej spolu s hudební výchovou na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. I díky tomu se může věnovat korekturám, beta readingu, copywritingu a také ghowstwritingu jako svému povolání.
Jako autorka se poprvé uvedla knihou Zlovolné bytosti, o které si můžete více přečíst na autorčiných webových stránkách. Knihu se podařilo vydat prostřednictvím nakladatelství Pointa a díky první úspěšné knize se naplno věnuje psaní, což ji přivedlo až k nakladatelství Golden Dog, kde se její kniha Oko čarodějnice stala první novelou v edici Zrnka temnoty.

Komentáře

Redakční práce je dnes poněkud jednodušší, než v době předpočítačové. Jak redakční tým, tak autor se museli prokousat několika variantami textu (obtahů) na ukrutných hromadách papíru. Ve schvalovacím procesu kdysi fungovali nejrůznější posuzovatelé a lektoři (a ještě dřív i úřady a orgáni), takže celé se to řádně táhlo. A když to vyšlo, přihlásila se o svůj podíl DILIA (spisovatelská verze OSA), která se neštítila soudně tahat peníze z pozůstalých po autorovi, který se vydání nedožil - a to před tím, než vůbec proběhlo dědické řízení. Pořádal jsem archivní fond "Západočeské nakladatelství Plzeň" a nejrůznějších tahanic tam bylo přehršel. Ale hlavně tam byla řada titulů v různém stádiu vývoje a některé i ve všech fázích. nejsmutnější ale byly knihy připravené k vydání, které nevyšly buď kvůli politickým změnám (1969 Koenigsmark), nebo kvůli krachu nakladatelství (mj. Příběhy z městských rynků" od Vondrušky 1993).

Co se týká redakční práce, dost příšerný příklad jsou "Jablka z Beltamoru" od JWP (série Mark Stone), kde redaktorka vtipně seškrtala třetinu textu tak, ža většina příběhu byla o něčem jiném, než originál. JWP to zjistil až z prodávaného výtisku a málem tehdy skončil ve futrále. Dostal jsem tehdy příležitost porovnat oba texty a barevně jsem značil, co zmizelo, nebo je jinak, proto vím kolik toho zmizelo.

Jako autorka prvotiny jsem taky udělala pár chyb. Nejhorší, když si dlouhý text po sobě přečtete 4x v počítači, pak to vytisknete... a ejhle - ještě dvě chyby objevíte! Na papíře text zkrátka vypadá jinak. :-) Přeji všem autorům hodně úspěchů!

Papírový obtah je pro druhé oči velmi důležitý a někdy je lepší i pro značkování (tedy nejen chyb :) ) obyčejným fixem. Text v počítači je vždy trochu tekutý a svádí k nepředloženostem a zásahům do částí už zamčených odstavců. Poznal jsem to už kdysi dávno, když jsem ještě patlal písmenka do T602 a později do MAT3.1. :)

V dobách předpočítačových bylo těch obtahů na papíře několik, navíc v různých formách. A v časech dřevních (cca do 50.let) byly rukopisy v některých případech opravdu ještě psané rukou.

Přidat komentář