RECENZE: Joe Hill, Černá krabice

PRODÁM NEJVYŠŠÍ NABÍDCE DUCHA SVÉHO NEVLASTNÍHO OTCE…

Většina normálních lidí by asi nad takovým inzerátem zakroutila hlavou a přešla ho bez povšimnutí jako vyšinutou zvrácenost. Ne tak Judas Coyne. Sám je totiž dostatečně vyšinutý a malinko zvrácený, aby měl doma kuchařku pro kanibaly, oprátku z oběšence nebo originál 8mm filmu se sadistickou vraždou. Bývalá stárnoucí death metalová hvězda žije na starém statku relativně v ústraní a jednou z Judasových vášní je právě sbírka podivných, hrůzných nebo okultních předmětů. Kdysi si na tom budoval svoji image, dnes už je to spíš přetrvávající a podivná libůstka. Přesto však nedokáže odolat sugestivnímu líčení majitelky onoho ducha a zaplatí tisíc dolarů, aby mu nový přírůstek v internetové aukci nikdo nevyfoukl.

Černá srdcová krabice s nedělním, svátečním oblekem přijde poštou v sobotu ráno. A bude to na dlouhou dobu poslední klidné ráno, které Judas a jeho přítelkyně zažijí. Jestliže koupíte ducha, nelze ho jen tak vrátit, protože se vám nelíbí barva jeho hlasu. A zbavit se ho jakýmkoli jiným způsobem bude zatraceně těžké. Novopečený majitel se bude muset zamyslet nad mnoha věcmi, o kterých sám sebe přesvědčoval, že neexistují, a učinit rozhodnutí, na která by se kdykoli předtím jenom bál pomyslet. Před duchem, který se k vám nastěhoval, není úniku: sedí na chodbě před ložnicí, nebo ve vašem Mustangu, stojí za oknem, sleduje vás z televizní obrazovky… Zakopáváte o něj na každém kroku. Čeká a v pohupující se ruce drží stříbrnou břitvu na řetízku… Pro koho asi?

Románová prvotina amerického spisovatele Joe Hilla je vcelku slušná a příjemně vygradovaná duchařina se vším, co k ní patří. Budete se bát, budete trnout a lekat se. Jablko nepadlo daleko od stromu. Pokud náhodou nevíte od jakého stromu, vězte, že Hillovým otcem není nikdo jiný než Stephen King.

Zarazí-li někoho, proč „jen“ vcelku slušná, má to více důvodů. Místy na mě děj totiž působil trochu rozvlekle. Ačkoli bubácká atmosféra je stavěna velmi dovedně, stejně jsem se občas nemohla zbavit chtění děj trochu popostrčit dopředu. V zásadě se ale příběhu nedá nic vytknout, netrpí žádnými nešvary nesmyslných zvratů, ani nevysvětlitelnými jevy (v rámci žánru samozřejmě). Jediné, o čem by se dalo polemizovat, je samotný závěr, o němž polemizovat v recenzi jaksi nejde. Nebudu vám prozrazovat, ke které skupině náležím, ale v zásadě se vyznavači hororů dají rozdělit do dvou táborů. Na ty, co nesnášejí dobré konce a správný, nefalšovaný horor pro ně musí skončit pořádným masakrem, nebo aspoň depresí hlubokou jako Mariánský příkop. A pak na ty, kteří milují happyendy obecně a v hororech zvláště a po řádném děsu, běsu a hnusu musí přijít záchrana pro hlavní hrdiny, protože k čemu by pak celá ta patálie byla, když se nikdo nezachrání?

Podle jedněch tedy Černá krabice nefalšovaný horor je a má famózní konec, ale podle druhých nikoli – ti budou po dočtení knihy pěkně naštvaní:-). Byla jsem naštvaná? Neřeknu, protože někteří čtenáři by třeba mohli vědět, jak to se mnou je…

P. S.: Prostě vám nezbyde nic jiného než si to přečíst!

Černá krabice /Heart-Shaped Box/
Hill, Joe
Nakladatel: Beta-Dobrovský
Překladatel: Adéla Bartlová
Obálka: Tomáš Kropáček
Redakce: Dominika Křesťanová
Rok vydání: 2007
Počet stran: 256
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback