Rohy

Do fantastiky zahrnujeme nejenom vědeckofantastickou a fantasy literaturu, ale také horory. A nebyl by to správný žánr, kdyby v anglofonním světě neměl šanci získat vysoce prestižní ocenění. Stejně jako SF má Huga a Nebulu, Fantasy WFA, tak nejlepší hororová díla vydaná v uplynulém roce mohou získat Cenu Brama Stokera.

Rohy jsou nekomplikovaným příběhem, který okamžitě vtáhne svou nemilosrdnou upřímností. Už ve svém prvním románu (který u nás vyšel pod titulem Černá krabice), prokázal Hill nadání pro popis temnot duše. Bez mrknutí před námi obnažuje ty nejhorší myšlenky a plány, které občas přepadají každého z nás. Postavy je prezentují před Ignatiovými rohy tak dychtivě, jakoby se chlubily, nebo naopak naprosto lhostejně, jako by to bylo něco zanedbatelného, až z toho běhá mráz po zádech. A vy chtě nechtě musíte myslet na to, kolik lidí kolem vás přemýšlí zrovna o něčem podobném. Není divu, že Ig se svými rohy, přestože se v závěru ocitá na pokraji šílenství, a možná ji i překračuje, je téměř nejlidštější postava v tomto panoptiku, chcete-li pekle.